Provedeme vás cukrářským světem Josefa Maršálka, kdy v určitých momentech musíte jednat impulzivně, zachovat si chladnou hlavu a nečekaně čelit výzvám. Cukrářství není jen samý „medíček.“
Představte si 3 dorty, jednu maminku a nevěstu. Na svatebním itineráři bylo uvedeno slavnostní krájení dortů ve 21:30. Jenže ve 21:00 se přivezené dorty vůbec nepodobaly přání rodiny. V zákulisí se odehrával srdceryvný pláč. Nevěsta intuitivně sundala hroznou cukrovou dekoraci z dortů, čímž ještě více prohloubila jejich nelibý vzhled. Průšvih byl na světě!
Josef Maršálek, s citem jemu vlastním, se zeptal, jestli může nějak pomoci. Jednal rychle. Nechal si donést největší kytici z bufetového stolu, v ruce měl už připravené nůžky a nůž, zlato a třpytky ve spreji a šlo se na věc. Všichni raději odešli. Mašle létaly vzduchem, 4 patra dortu se postupně plnily nádhernými bílými a bílo zelenými růžemi a fréziemi, pastelově růžovými pivoňkami a pudrovými olivovníky. Zbylé dva dorty také dostaly svěží kabátek. Když se rodina vrátila zpět, nevěřili vlastním očím, před nimi stály luxusně vytvořené dorty!
„Cukrařina je nádherná práce. Dlouhé hodiny strávené navrhováním, přemýšlením jak na to, pečením korpusů, přípravami náplní a dekorací a v poslední fázi montáž, demontáž a zase montáž. Je to práce týmová. Jeden člověk toho sám moc nezmůže. Ale dva už jsou tým. Nikdy nevíte, kdy budete právě vy na té druhé straně,“ dodává Josef Maršálek.
Otázky šité „přímo na tělo“ Josefa Maršálka:
U nás to byla skoro vždy máma. Ta vařila a pekla dobře, táta jednou za čas připravil Ondráše anebo francouzské brambory. Ale nejlépe vařily a pekly (a naštěstí pořád ještě tak činí) babičky.
Vážím si právě babiček. Celý život opravdu manuálně dřely v zemědělství. Nepamatuji si jediný víkend bez koláče či nějaké buchty. Z profesionálů je to Pierre Hermé, cukrářský Picasso. Ten dal světu makronky a tím ho od základu změnil.
Vanilka z Mexika anebo Tahiti. Fazole Tonka z Brazílie. A parfémy, nejlépe z Indie. Jíme všemi smysly.
Určitě musí splňovat mé estetické nároky. Ale mnohem více, a většina lidí to tak nemá, mě zajímá nitro dortu. Vyvážená chuť, snoubení náplně a korpusu, překvapení ve formě různých textur a právě vůně. Nosem začínám.
Dobrá čokoláda, a je úplně jedno, jestli bílá, blond, mléčná, hořká anebo nově i červená. Prostě dobrá a pravděpodobně přímo úměrně drahá.
150 kilogramový luxusní dort ve tvaru Egyptské sfingy s tváří Mohameda AL Fayeda z 23 karátového zlata. Příchuť byla čokoláda s oříšky v karamelu. Mnoho hodin práce, ale výsledek stál totálně za to.
Fialky a růže – ty miluju v kombinaci marshmallow či sněhového bezé. Připomíná mi to zahrádky babiček. Vůně sena, mechu, jehličí, kůže a tabáku zase v kombinaci s čokoládou. To je také mé dětství na vesnici. A posledních deset let jsem blázen do agarového dřeva, Oud. Tomu jsem beznadějně propadl. Je to má zbraň ve vyjednávání...
Zlato, metalické barvy a povrchy, návrat k přírodě ve formě různých dřevěných povrchů, listí a květin. Art deco, neboli Great Gatsby styl, ale i motivy vesmíru a galaxie. Hitem jsou vodové barvy na dort. Určitě jste zaznamenali jednorožce, plameňáky a ananas. A jednou provždy: „ne naháčům“.
Bůh se směje Tvým plánům. Carpe diem.