Módou se zabýval i v 50. letech náš stát, kdy v roce 1956 otevřel nevídané nákupní středisko zaměřené na novou ideologii "oděvu pro československého občana". Člověk se chce líbit v každém století, tato touha je generačně přenosná. Proto si od otevření nového prodejního prostoru stát tolik sliboval. Chtěl dát na odiv český oděvní, textilní a obuvnický průmysl. Chtěl dát možnost lidem, aby se "líbili", aby se luxusně oblékali.
Dům módy byl otevřen na velmi luxusním a lukrativním místě: v horní části Václavského náměstí. V dnešní době nese podobu podle návrhu předního českého architekta Josefa Hrubého, který je spolu s Josefem Kittrichem autorem další významné stavby – Bílé labutě. J. Hrubý vytvořil pro prezentaci toho nejluxusnějšího, co se v Československu tehdy vyrábělo, neoklasicistní budovu obohacenou o prvky funkcionalistického proudu.
První návštěvníci a netrpěliví kupující mohli 8. července 1956 při otevření shlédnout nepřeberné množství látek, konfekce, prádla, obuvi, pleteného zboží a galanterních potřeb. Své oděvní a obuvnická díla zde nabízely přední firmy např. Modeta, Vlněna, Oděvní závody Prostějov, obuv ze Svitu Gottwaldov atd.
Pokrokovou vizí byly i módní přehlídky, které nabízely k zhlédnutí modely, jenž měly být teprve zařazeny do kolekce. Sledovaly se tak reakce diváků na střih a materiál šatů. Dům módy se tak měl stát jakousi "vzorkovnou". Není se co divit, když své návrhářské umění prezentovaly krejčovské salóny zvučných jmen, např. Eva (Hanna Podolská), Adam (salon Kníže).
Navenek budova zůstala stejná, jen její obsah se zmodernizoval. V šesti patrech se tak představují luxusní značky německé, italské, francouzské a české (vzkříšení prvorepublikového salonu, Jablonex atd.). Nahoře těsně pod střechou se nachází řídící administrativní část budovy - kanceláře spojené s provozem budovy. Kromě toho se zde nachází krejčovský salon a pro potěchu těla i kavárna jako za starých časů.