David Špaček, který je nejen ve tváři, ale i v mluvě nepřehlédnutelně podobný svému otci Jaroslavovi, zdědil nejen stejnou herní pozici v hokeji. Jako syn olympijského šampiona z Nagana a trojnásobného mistra světa má s otcem společné i něco méně tradiční – chrápe tak hlasitě, že kvůli klidu svých spoluhráčů musí být na pokoji sám.
Když před dvaceti lety čeští hokejisté prožívali v O2 areně čtvrtfinálové drama a prohráli na nájezdy s USA, byl Davidu Špačkovi pouze jeden rok. Jeho otec, Jaroslav Špaček, v té době kvůli zranění sledoval jednu z nejhořčejších porážek v historii českého hokeje jen z tribuny. O rok později se však Jaroslav podílel na gólu, který pomohl Čechům k odvetě ve Vídni.
David Špaček se narodil v Columbusu v Ohiu, právě když jeho otec Jaroslav Špaček prožíval pátou sezónu v NHL. Ačkoli by se mohlo zdát, že tehdy 29letý obránce měl pro svého syna předurčenou hokejovou kariéru podle pevně stanoveného plánu, opak je pravdou. Vše probíhalo přirozeným způsobem, bez nátlaku. Kdyby mladý David místo hokeje chtěl studovat jadernou fyziku, měl by k tomu plnou podporu. Přesto byl hokej u Špačků doma často diskutovaným tématem.
Stačilo zapnout tu obrovskou americkou televizi. „Odmalička sledoval hokej, doma jsme ho měli na obrazovce skoro pořád a také chodil na moje zápasy,” popisuje táta Jaroslav pro isport.blesk.cz. „Ale co bylo hlavní, měl doma malou plastovou branku a neustále mě prosil, abych mu chytal, zatímco on střílel. Hokej k němu přišel úplně přirozeně, nebylo to ničím vynucené. V té době měl ve školce kamaráda Philipa Hechta, syna Jochena, který je slavným německým útočníkem s čtrnácti sezónami v NHL.”
David Špaček je výborným příkladem toho, jak syn může úspěšně následovat ve šlépějích svého otce. Po stříbrném úspěchu na juniorském mistrovství světa se tento mladý český obránce významně přiblížil k svému snu o NHL, když jako nováček podepsal smlouvu s týmem z Minnesoty. Potomek olympijského vítěze z Nagana, Jaroslava Špačka, jasně ukazuje, že v hokejovém světě nemá v úmyslu zpomalit a v zámoří na svém rozvoji usilovně pracuje.
Když jeho otec Jaroslav Špaček v roce 2005 vybojoval se svým hokejovým týmem zlatou medaili, oslavy se táhly až do rána. Stejně tak slavil i jeho syn David, který se před celou 02 arenou dočkal podpory, poděkování a obdivu nejen z řady fanoušků, ale i široké odborné veřejnosti. Jaroslav Špaček tak jistě nezapomene na okamžiky závěru finále hokejového mistrovství světa.
Burácivé skandování diváků ve vyprodané O2 aréně, volajících “Mistři, mistři, mistři”, a následná erupce české radosti po vítězství národního týmu nad Švýcarskem 2:0, to vše ho silně zasáhlo. „Byly to obrovské emoce,” přiznává pro pro Deník.cz bývalý vynikající obránce, nyní trenér, který z vlastních zkušeností jako hráč ví, jak opojné je vyhrát velký turnaj a stát se mistrem světa.
Když jednadvacetiletý obránce a nováček v reprezentaci zdvihl nad hlavu trofej šampionů se zlatou medailí na krku, zkušený matador Jaroslav Špaček se neubránil slzám dojetí. „Kluci byli úžasní. Hala bouřila, hrála se hymna a poté přišly zlaté konfety a předávání medailí. Nejhezčí bylo setkání se všemi po zápase. Nádhera,“ svěřil se Špaček, který si na finále odskočil ze zahraničí.
„Kvůli tomu jsem přišel o semifinále, ale finále jsem si nemohl nechat utéct a do Prahy jsem to vzal na otočku. S Davidem jsme si toho moc nestačili říct, protože ve čtyři hodiny ráno jsem už musel jet na letiště,“ přiznal v rozhovoru pro Deník.cz s úsměvem rodák z Rokycan a v hokejové Škodovce aktuálně manažer mládeže.
Zdroje: redakce, autorský text, vlastní dotazování, Deník.cz, isport.blesk.cz