- CZ
- EN
- SK
Kdo jsou nejvýznamnější muži po boku Putina, kteří stojí za ruskou invazí na Ukrajinu?
Nahrávka jednání ruského prezidenta Vladimíra Putina s Radou bezpečnosti Ruské Federace, které fakticky započalo válečný konflikt, oblétla svět. Důvodem svolání rady bylo uznání nezávislosti „lidových republik“, Doněcké a Luhanské. Setkání se účastnili nejdůležitější státní představitelé, kteří ve svých plamenných projevech postupně uznávali nezávislost takzvaných lidových republik. Kdo jsou tito státníci a nejbližší spolupracovníci ruského prezidenta, kteří schválili ruskou invazi na území Ukrajiny?
Rada bezpečnosti Ruské federace funguje od roku 1992 a jejími členy jsou nejdůležitější státní představitelé, šéfové státní obrany a bezpečnostních agentur. V čele rady stojí ruský prezident, který tuto radu svolal. Projevy státníků jevily známky agrese, mnozí z nich vinili ze situace na Ukrajině Spojené státy, Ukrajince nazývali fašisty a srovnávali ukrajinská vojska s těmi německými v roce 1992. Někteří z členů nastínili možný pokus o poslední šanci diplomatického jednání se Západem, to se ale nesetkalo se souhlasem prezidenta.
A kdo patří mezi státníky?
Ministr zahraničí Sergej Lavrov, jehož ostrá slova zvedají ze židlí
Velmi sebevědomý a přímý, i tak by se dal popsat ministr zahraničí, Sergej Lavrov. Západ ve své řeči obvinil z porušení „všech dohod“ a dokonce porušil v souvislosti s Ukrajinou termín genocida, které se podle jeho názoru Ukrajinci dopouští na rusky mluvících obyvatelích žijících v oblasti Donbasu. Vyjádření na tomto zasedání nebylo jediné, které způsobilo rozruch. Na úterním zasedání Rady OSN v moment, kdy dostal ruský ministr zahraničí slovo, opustila sál přibližně stovka diplomatů, primárně ze západních zemí. Ve svých 71 letech se stal jedním z hlavních mluvčích invaze na Ukrajinu. Ve své padesátileté diplomatické kariéře zažil Studenou válku a také pád Sovětského svazu. Je zodpovědný za řízení vztahů se Západem.
Špion Alexandr Bortnikov
O něco méně sebejistě působil ředitel ruské tajné služby. Ve svých 70 letech se stal jednou z nejvíc loajálních postav okolí Vladimira Putina. Vůči jeho rozkazům je velmi servilní, stejně jako celá ruská tajná služba pod jeho vedením. Jde o velmi kontroverzní postavu ruské historie. Spolu s desítkami dalších Rusů figuroval na seznamu sankcí, které vznikly jako odpověď na válku o východ Ukrajiny. Vstup mu byl odepřen například do zemí Evropské unie a Kanady. Velkou část svého života zasvětil špionáži, v KGB se stal učitelem mladého Putina.
Sergej Šojgu, ten, kdo dal povel k invazi
Ministr obrany, podobně jako Lavrov, jeden z nejbližších lidí kolem Putina. Před deseti lety ho Putin jmenoval ministrem s hlavním úkolem dohlížet na reformu ruské armády. Důvodem byla nespokojenost s válkou s Gruzií v roce 2008. Jako ministr byl Šojgu zodpovědný za anexi Krymu a také intervenci do Sýrie. Na veřejnosti vystupuje jen sporadicky, nerad komunikuje s novináři a o osobním životě ho neuslyšíte mluvit nikdy. Za deset let ve funkci poskytl pouze jeden rozhovor pro moskevský deník, zahraniční novináři u něj mají smůlu.
Problematický Dmitrij Medveděv
Místopředseda Rady bezpečnosti, bývalý prezident a předseda vlády, bývalý předseda představenstva Gazpromu. I Dmitrij Medveděv toho má ve svém politickém životopise mnoho. Jeden z nejbližších Putinových lidí, kterého v jeho kariéře potkaly nejen vzestupy, ale také trpké pády. Byl obviněn z korupce, i to bylo důvodem, proč byl na pozici předsedy vlády nahrazen úředníkem Mikhailem Mišustinem.
Vjacheslav Volodin
Předseda Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace, tedy dolní komory Federálního shromáždění, v jejímž čele je od roku 2016. Stejnou funkci zastával už mezi lety 1999 a 2011, společnou minulost má i s ruskou politickou stranou Jednotné Rusko. Stejně jako Bortnikov se nachází na sankčním seznamu Evropské unie, který vznikl v reakci na anexi Krymu. Do Evropské unie nemůže vstoupit a stejně tak byly zmraženy všechny jeho majetky.
Jediná žena, ukrajinská rodačka Valentina Matvijenko
Její politická kariéra započala už v 80. letech. Je členkou politické strany Jednotné Rusko, mezi lety 2003 až 2011 plnila funkci starostky Petrohradu. Narodila se na východní Ukrajině, v malém městě Šepetivka. Po účasti na anexi Krymu byla na základě rozhodnutí zastupitelstva svého rodného města zapsána na „tabuli ostudy města“ jako číslo jedna. Stejně tak na ni byly uvaleny sankce Evropské unie, kam nesmí vstoupit stejně jako do USA, Austrálie, Kanady, Ukrajiny a Švýcarska. Ani jí se nevyhnula korupční aféra. Údajně je skutečným vlastníkem ruské banky, jejímž ředitelem je její syn.
Blízký přítel, Nikolaj Patrushev
Generální tajemník Bezpečnostní rady, dlouholetý pracovník sovětské tajné služby KGB a mezi lety 1999 až 2008 také ředitel ruské tajné služby FSB. Neskrývá názor, že tajné služby jsou nejsilnějším orgánem v Rusku. S Vladimirem Putinem jsou dlouholetí přátelé, znají se ještě z dob KGB, kde oba působili. Často se o něm mluví jako o jednom z Putinových následovníků.
Nenápadný Mikhail Mišustin
Premiér promluvil velmi krátce, navrhl však, že by bylo možné naposledy jednat se Západem. Pokud nedojde k dosažení očekávaných výsledků, slíbil, že i v případě tvrdých sankcí zajistí chod ekonomiky. S tímto slibem bude mít zřejmě plno práce, ekonomické sankce, které jsou na Rusko nyní uvaleny, se totiž nedají srovnat s žádným známým příkladem z historie.
Veřejné ponížení Sergeje Naryškyna
Jízlivé poznámky, skákání do řeči a usměrňování. To vše si vysloužil Naryškyn, který při svém projevu nebyl schopen říct souvislou větu. Jeho reakce na Putinovy otázky vyvolala na sociálních sítích řadu domněnek. Lidé naráželi na to, že je velmi nervózní a zadrhává se, vůbec nepůsobí sebevědomě a přesvědčivě. Není přitom žádný začátečník. V čele tajné služby je od roku 2016, předtím působil jako předseda Státní Dumy, dolní komory parlamentu nebo jako šéf kremelské prezidentské kanceláře. Jako jeden z mála se pokusil nastínit šanci poslední šance pro Západ, což se prezidentovi nelíbilo. To dal také jasně najevo. Naryškyna rozhodil tak, že šéf tajné služby raději uznání nezávislosti podpořil.
Vladimir Kolokolcev
Stál v čele ruské policie, nyní je ministrem vnitra. Do policejní služby nastoupil v roce 1982 a v rámci této organizace vystřídal několik pozic. V roce 1997 začal pracovat pro Ministerstvo vnitra, v roce 2012 se za Medveděvovy vlády stal ministrem vnitra.
Ministr komunikace Igor Shchogolev
Začínal jako editor ruské státní zpravodajské agentury TASS, vypracoval se na seniorního editora pro evropské země. V roce 1993 byl zahraničním korespondentem agentury TASS v Paříži, v roce 1997 začal celou agenturu řídit. V této funkci pokrýval hlavně aktivity tehdejšího prezidenta, Borise Jelcina. V roce 2008 se stal ministrem komunikací a masových médií, v roce 2012 se stal asistentem prezidenta Ruské Federace. Stejně jako předchozí státníci, i on se nachází na sankčním seznamu a vstup mu byl odepřen na území Spojených států a Kanady.
Osobní strážce Viktor Zolotov
U bezpečnostních složek se pohybuje od 70. let, zde se seznámil s Vladimirem Putinem při práci v Petrohradě. Od roku 2016 zastává post velitele ruské Národní gardy. Je jedním z nejbližších Putinových spojenců, v minulosti mu dokonce dělal bodyguarda. Je spojen s korupční kauzou, kterou v minulosti odhaloval Fond boje s korupcí, který založil ruský opoziční politik, Alexej Navalnyj.
Pochybnosti o přímém přenosu
Celý záznam byl považován za živé vysílání, po jeho odvysílání se však začaly objevovat nejasnosti, které potvrdily, že šlo o předtočený a sestříhaný materiál. Novináři i běžní uživatelé sociálních sítí po celém světě začali poukazovat na některé pochybné situace ze záznamu, například hodinky ministra obrany Sergeje Šojgi, které ukazovaly čas 12:47, přitom v Moskvě v té době mělo být kolem 18:00. To, že video bylo předtočené, na konci úterní tiskové konference nakonec potvrdil i tiskový mluvčí Kremlu.
„Šlo o mimořádné setkání Bezpečnostní rady, které svolal prezident jako odpověď na mimořádnou situaci dvou republik. Bylo extrémně důležité prezentovat argumenty hlavy státu, argumenty dalších zúčastněných členů a jejich úhly pohledu na tuto velmi, velmi důležitou problematiku. Stejně tak bylo důležité, aby to viděli ruští občané, ale také zahraničí. Některé nuance ze zasedání nebyly ve videu zahrnuty. Obvykle jsou rozhodnutí tohoto orgánu prezentována pouze hlavou státu, v tomto výjimečném případě bylo nutné využít tohoto neobvyklého, otevřeného formátu,“
vyjádřil se k situaci Dmitry Peskov.
Sankcí přibývá
I přesto, že většina z těchto státníků nesmí vstoupit do některých zemí již od dob anexe Krymu, v reakci na současnou situaci jsou na ně uvalovány další sankce. Zákaz vstupu do země přišel například od Nového Zélandu, sankce dále posiluje také Austrálie, Japonsko Spojené státy, Evropská unie nebo Kanada.
