Václavu Staňkovi je pouhých 23 let, v podnikání to ale není žádný nováček. Zlínský rodák svoji obuvnickou firmu založil už v sedmnácti letech, první boty prodával po kavárnách. Letos míří značka Vasky k prodejům za 140 milionů korun, což je třikrát víc než loni. Firma se stala natolik úspěšná, že v loňském roce otevřela kamenný obchod v jedné z nejdražších pražských ulic – Na Příkopě. Slibné začátky ale zastavila pandemie. V rozhovoru pro LP-Life.cz nám Václav Staněk prozradil, že největším problémem je stíhat tempo poptávky.
Bylo to zhruba v mých sedmnácti letech, kdy jsem od patnácti hledal cestu, co bude mým podnikatelským směrem. V sedmnácti byla ta chvíle, kdy jsem si to ujasnil a řekl jsem si, že bych tuhle cestu chtěl naplnit. V osmnácti jsem založil společnost a začal na tom pracovat. A pracujeme na tom i nadále.
Těch důvodů je tam moc. Atletiku jsem vzdal kvůli cukrovce, to je pravda. Měl jsem najednou hodně času. Věděl jsem, že chci podnikat. Můj taťka dělal pracovní boty, takže jsem do té výroby viděl. Z toho trhu jsem tak celkově věděl, že tu stále nějací obuvníci jsou, ale že jdou modelem velkoobchodu. Tohle určitě budovalo moje myšlenky. Zlín tomu určitě taky hodně pomohl a v neposlední řadě určitě knížky. Velmi brzo jsem se dostal ke knížkám o Tomáši Baťovi, což mě inspirovalo.
Ne, nepomáhali mi. Měl jsem na Vasky základní kapitál 30 tisíc korun a ten nám opravdu vystačil na celé rozběhnutí společnosti. A to z toho důvodu, že jsem měl spoustu dobrých kamarádů. Grafika, který nám dělal logo. Spolužačku, která nám výměnou za boty nafotila první fotografie. Opravdu se nám to podařilo rozběhnout s málem.
Stále jsme především obuvnická značka. A chceme být až do konce. Teda, žádný konec nebude, takže prostě dlouho. Samozřejmě naši zákazníci mají spoustu požadavků. Například sandály nebo slip on boty byly na přání zákazníků. A co se týče dalších doplňků, u těch jsme cítili, že o ně bude zájem. Peněženky, pásky a tak dále.
Všichni se mě ptají na ten zlom, ale on tam reálně žádný nebyl. Je to konstantní práce. První rok jsme měli milion korun obrat, za další rok 4,5 milionu, potom 12 a takhle to šlo dál. Takže se může zdát, že tam byly nějaké skoky, ale bylo to konstantní budování značky a hledání nových a nových kanálů a posouvání se. Takže vyloženě ten zlom říct nelze, protože jsme poměrně dlouho prodávali po těch kavárnách. Skok byl především v onlinovém prostředí. Nebylo to vyloženě, že bych chodil po kavárnách. Spíš si je někdo objednal přes sociální sítě a potom jsme si je tam předali.
Za mě to nejdůležitější v každém byznyse je produkt. Ten je centrem všeho. A potom je to ta konstantnost značky. A rozhodně taky kvalitní marketing.
Bez influencerů to asi jde. Tím hlavním jsou výkonnostní kanály. Samozřejmě, když jsem byl na začátku, nemohl jsem za reklamu na Googlu nebo Facebooku utratit tolik peněz. Takže jsme obepisovali influencery a věřili jsme, že se to chytí. A povedlo se nám to, někteří nám opravdu pomohli.
Určitě je to uvěřitelnější. Odkazujeme se na Baťovskou tradici a jsme ze Zlína, vyrábíme v České republice. Takže určitou roli to má. Není to tak, že bychom si ho brali do pusy, protože se nám to hodí. Myslíme to opravdu vážně, je to dlouhodobě můj vzor. Za mě největší podnikatel, který tu kdy byl.
Vyrábíme 400 bot denně. Co se týče zaměstnanců, tak je to různé. Ale většinou projde jeden pár přes osm až čtrnáct lidí.
Je to problém poměrně velký. Snažíme se s tím něco dělat. Chceme tu ševcovinu ukázat v hezčím světle. Protože při takovém řemeslu je člověk v podstatě umělec.
V podstatě jenom Čechy. Máme tam dva Ukrajince, kteří tu ale žijí už opravdu dlouho. A ti jsou skvělí, jsou hodně pracovití.
Cítíme, že už ne moc dlouho. Tím, že jsme navýšili kapacitu na 12 tisíc, tak je to zatím udržitelné. Nicméně si teď hrajeme například s myšlenkou, když jsme teď expandovali na Slovensko, že bychom se zeptali i tam. Vyrobené boty na Slovensku bych chtěl ale přímo pro Slováky a vyrobené v Česku pro Čechy. Protože tak si myslím, že je to nejsprávnější.
Přesně tak, nedá. Podešve odebíráme přímo ve Zlíně. Tkaničky také v Česku. Největší problém je s kůží. Sehnat kůži v České republice je téměř nemožné. Máme české dodavatele, ale ti se snaží hledat kvalitu především ve střední Evropě.
Bylo to postupné. Ale začínali jsme u taťky ve výrobně na pracovní boty. Takže tím jsme to měli částečně ulehčené. Samozřejmě tím, že jsme chtěli kvalitnější kůže, jiné vzory a tak dále, tak jsme si tu cestu stejně museli prošlapat. Ale mohli jsme vyrábět u něho.
Trošku ano. Měli jsme zatím z těch pěti měsíců, které jsme mohli mít otevřené, otevřeno 22 dní, a to v prosinci, kdy vláda doháněla nějakým způsobem schodek. Ještě jsme dokonce nebyli v nájemní covidové výzvě, protože jsme smlouvu uzavřeli v době, kdy už to vlastně neplatilo. Což jsme samozřejmě nevěděli.
Ano, stále tam jsme a máme to v plánu. Věříme, že jednoho dne se to v dobré obrátí.
Udělali jsme poměrně rychlé kroky v onlinu. Začali jsme se tedy soustředit na online prodeje, protože prodejny jsou out. Takže jsme dali dopravu zdarma, prodloužili jsme vrácení zboží a tak dále.
Upřímně přesný poměr nevím. Není to tak razantní číslo, abychom si to takhle podrobně zaznamenávali. Navíc jsou ty boty opravitelné, takže je můžeme ve výrobě znovu opracovat a spravit. Takže opravdu o nic nejde.
Bylo tomu tak do konce minulého roku. V listopadu k nám nastoupil návrhář Martin Bernát, který se nám stará o návrhy nových bot. Teď to spolu konzultujeme a hledáme vždycky tu nejlepší cestu.
Nahodile ano. Když vidím, že je něco špatně, tak do toho zasahuji hodně. Ale snažím se kompetence rozdávat tak, aby firma fungovala i beze mě.
Myslím si, že musí vědět, co chce. Být vytrvalý a jít si za tím. Myslím si, že to není o ničem jiném. Je potřeba se posouvat, vzdělávat se a pracovat na sobě.
Všude. V letošním roce máme v plánu expanzi do zahraničí. Čeká nás Německo, Rakousko a Švýcarsko. Tam uvidíme, jak se bude dařit. A do budoucna bychom chtěli dodržet ten náš růst. Takže obraty krát tři, klidně čtyři. Teď už je to samozřejmě ve větších číslech, tak uvidíme, jak se to podaří. Ale největší výzva je ve výrobě. Mít dostatek obuvi na to, abychom to v takových objemech vůbec mohli prodávat. S čímž se váže i to, že chceme otevřít nové prostory a výrobnu. Takže uvidíme, kde mají Vasky svůj strop a kde nás trh zastaví.
Pořád. Je to i inspirace. Všechno už bylo vymyšleno. Takže u většiny návrhů se inspirujeme.
Většinou Pinterest.
Pouze výsek. Nakonec to skončilo tak, že se zasekl stroj a musel se opravovat. Ve finále není nikdo ve výrobě, kdo by uměl každý ten proces. Takže s čistým svědomím musím říct, že ani já ho neumím.
Prokrastinavat ne! To je za mě na nic. Ale odpočívám rád. Ve volnu rád sportuju a trávím čas s kamarády. A pak samozřejmě rodina.