Tradice vánočního stromku je známá po celém světě. Vánoce bez krásně ozdobeného vánočního stromku si snad neumíme ani představit. Tento tradiční symbol Vánoc dokáže v našich domovech vyčarovat neuvěřitelně příjemnou atmosféru. Víte však, odkud se vlastně tradice vánočního stromku vzala a kam sahají její kořeny?
Možná vás to překvapí, ale ozdobený stromek nebyl zpočátku vůbec spojen s křesťanstvím. Zelená barva větviček byla v předkřesťanských dobách symbolem života a větvičky měly odhánět zlé síly. Věšení ozdob na stromek mělo spíše obětní význam a připisovaly se mu magické vlastnosti, spojené se zajištěním hojnosti úrody na následující rok.
Nejstarší zmínka o ozdobeném vánočním stromku pochází z roku 1570 z Německa. Původně šlo o stromeček nebo pouze jeho větev zdobenou ovocem, oříšky, sladkostmi nebo jen symbolickou výzdobou. Na vesnicích se jí říkalo chvojka. Jednalo se o různě ozdobené jehličnaté větvičky, které si domů přinášeli koledníci spolu s koledou.
Jedlová větev se zavěšovala nad vchodové dveře špičkou dolů, aby se mrtví nasytili už venku a netoužili zaujmout místo živých při slavnostní večeři. Nakonec se z chvojí stal celý strom, obrátil se špičkou nahoru a přesunul se až do domu. Právě jedle zůstává dodnes nejoblíbenějším stromkem a na Vánoce představuje tu nejkrásnější volbu.
Zmínku o vánočním stromku můžeme postřehnout i v díle Johanna Wolfganga Goetheho z roku 1765, který popisuje vánoční výzdobu u svého strýce. Počátky zvyku zdobit vánoční stromek proto nepochybně nalézáme právě v Německu.
Za vznikem tradice vánočního stromku stáli původně protestanti (luteráni), kteří se na území Německa v 16. století oddělili od původní katolické církve. Zakladatel protestantismu Martin Luther chtěl původně jen upozornit na nešvary v katolické církvi, zejména na zavedenou praxi nuceného placení za odpustky při zpovědi, kterými si věřící mohli za peníze zajistit „garantované“ výhody ve věčném životě po smrti. Z prodeje odpustků církev financovala například výstavbu náměstí sv. Petra ve Vatikánu. Protestanti tyto a jiné podivné praktiky katolické církve odmítali. Prosazovali naopak skromnost jak ve výzdobě chrámů, tak ve způsobu života.
Zvyk zdobit stromky a chvojí byl natolik silný, že ho nevykořenil ani příchod křesťanství. To naopak vklínilo stromky do své ideologie. Církev přijala stromek až koncem 16. století a vtiskla mu částečnou náboženskou symboliku. Strom dostal křesťanský význam, stal se symbolem života Krista (do jeslí ze dřeva uložen, na dřevěném kříži zahuben), zelené větve znamenají věčný život, jablka připomínají Evu a její prvotní hřích, ořechy přivolávají lásku. Protestanti přinesli i tradici vánočních dárků, které se začaly objevovat ve 20. století jako motivace pro děti k dodržování půstu.
Stromečky se původně na Vánoce zdobily spíše skromně a nikdy nepůsobily tak honosně, jako je tomu dnes.
Nejprve byly zdobeny papírovými ozdobami. Na venkově byl však papír nedostatkovým zbožím. Získávali ho jen jako obalový materiál při nákupu cukru, mouky a podobně, nešlo-li o plátěné sáčky. Chudší domácnosti proto zvolily slámu; vznikalo tak umění slaměných ozdob. Používalo se i sušené ovoce – jablka, či dokonce švestky a meruňky, případně ořechy.
První elektrické osvětlení na vánoční stromeček bylo předvedeno v USA v roce 1882. U lidí se neuvěřitelně rychle stalo populárním. Vánoční osvětlení zůstalo základem výzdoby vánočního stromku dodnes. V roce 1889 si dal Francouz Pierre Dupon patentovat výrobu vánočních koulí, vyfouknutých z jemného skla. Vánoční koule na stromeček byly původně pouze jednobarevné, později se začaly vyrábět v různých barvách a se všemožnými barevnými vzory. Začátkem 20. století se už na trhu objevovaly ozdoby na stromeček nejrůznějších tvarů.
Na území Uherska se vánoční stromek dostal někdy v průběhu 18. století. Začátkem 18. století se první vánoční stromek objevil ve Vídni v rodinách bohatých měšťanů, od kterých se postupně inspirovaly další a další měšťanské protestantské rodiny. Postupně trendu vánočních stromků podlehly i rodiny, které nebyly protestantského vyznání a zvyk se rozšířil do Prešpurku a ostatních slovenských měst.
Vánoční stromky zdomácněly nejprve ve městech a postupně pronikly i na vesnici. Do rolnické kultury pronikly až v období mezi koncem 19.století a 30. lety 20.století. V dobách 1. Československé republiky byly vánoční stromky na Slovensku stále odmítány některými kněžími a rodinami zejména na středním a východním Slovensku.
V Čechách nechal první vánoční stromek vyzdobit před svým domem v Praze ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v roce 1812.
Připravil jej jako překvapení pro své štědrovečerní hosty. Nápad si prý přinesl z rodného Bavorska, strom však nestál v divadle, jak se někdy lze dočíst, ale na jeho libeňském zámečku Šilboch. Na vánočních trzích se sice začaly prodávat z Německa dovezené umělé stromky vyřezané z kartonu nebo tenkých desek, ale kupující o ně nejevili příliš velký zájem. Více se ujaly živé stromky.
V roce 1816 zkrášlil vánoční stromek i císařský dvůr ve Vídni. Nová vánoční móda začala zvolna pronikat do bohatších domácností a o pár desítek let později už bylo nakupování vánočních stromků ve městech považováno za samozřejmost.
Na venkov tento zvyk pronikl až ve druhé polovině 19. století. Když se zajdete podívat na Lidové Vánoce v Polabí, tradiční vánoční výstavu v areálu Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem nebo na expozici Advent a Vánoce v Muzeu lidových staveb v Kouřimi, možná zde najdete stromek zavěšený nad stolem špičkou dolů.
Původně, v dobách starých Germánů, se stromek zavěšoval vzhůru nohama, aby oklamal duše mrtvých - zavěšený stromek se sladkostmi upoutal a nasytil duše zemřelých, které pak už neměly důvod někomu ublížit.
I staroslovanská chvojka se zavěšovala špičkou dolů ze stejných důvodů. Faktem ale je, že zavěšování stromku ke stropu chaloupky mělo i ryze praktický důvod: ve světnicích bylo málo místa, hodně členů rodiny a stromek postavený na podlaze by překážel.
Za tradicí vánočních stromů na náměstích našich měst stojí spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek.
V předvečer Vánoc roku 1919 se brněnský novinář, básník a spisovatel vydal společně s přáteli do lesa pro vánoční stromek. Zaslechli zvuky, o nichž si mysleli, že patří umírajícímu zvířeti, ale ukázalo se, že jde o asi 17měsíční holčičku, kterou v lese pohodila její matka. Muži nemluvně zabalili do kabátu a odnesli na policii. Holčička dostala jméno Liduška a osvojila si ji rodina Polákových z Brna, která se o děťátko vzorně starala.
Rudolfem Těsnohlídkem tento příběh i přes šťastný konec otřásl. Přemýšlel, jak takovým dětem pomoci, aby nedocházelo k tragédiím. Nakonec přišel na myšlenku dětského domova, který by financoval pomocí sbírky. Inspirací mu byla dánská Kodaň, kde bývalo zvykem organizovat pod vzrostlým stromem uprostřed města sbírku na chudé děti. Myšlenka zaujala i radní města Brna a již 19. prosince 1924 se na náměstí Svobody slavnostně rozsvítil první vánoční Strom republiky, jak jej pojmenoval sám Těsnohlídek. Pocházel z bílovických lesů (na místě dnes najdete pamětní desku) a přišla se na něj podívat i zmíněná Liduška s adoptivními rodiči. Po čtyřech letech byla dokončena stavba dětského domova v Brně- Žabovřeskách podle návrhu Bohuslava Fuchse.
A vánoční strom na náměstí Svobody v Brně? Ten stojí na stejném místě jako kdysi a už třicet let se přiváží tradičně z bílovického polesí. O dva roky později se k nové tradici přidala Plzeň, poté i Praha. A koncem 20. let nebylo snad města, kde by vánoční strom nezářil.
Jedním z nejslavnějších českých vánočních stromů byl 24 metrů vysoký smrk z Beskyd, který o Vánocích 1999 ozdobil vatikánské Svatopeterské náměstí. V Praze se každý rok umisťuje vánoční strom na Staroměstském náměstí, většinou jde o smrk vysoký od dvaceti do třiatřiceti metrů. V roce 2003 však 31 metrů vysoký vánoční smrk na Staroměstském náměstí spadl a zranil čtyři lidi.
Neméně rozšířené je i vánoční zdobení živě rostoucích stromů.
Ať se Vánoce změnily v průběhu věků jakkoli, jsou rok od roku komerčnější. Ale nezapomínejme na to, že Vánoce jsou jediný den v roce, kdy se můžeme spolehnout na lidi kolem sebe.
Zdroj: Novinky.cz, Kudyznudy.cz, Kouzelnevanoce.cz, Britannica.com, Christianity.com, autorské dílo