NA FÉROVKU: Sbohem pane Menzle! Poslední rozloučení nebude..
Tohle se mi píše velmi těžce. Měla jsem ho ráda. Ani ne tak jako režiséra, protože českým filmům odjakživa moc neholduju, dalo by se říct, že jsem takový kulturní barbar českého filmu, byť uznávám, že některé jsou docela v pohodě. Ale Jiřího Menzela jsem milovala jako člověka. A to, že nebude mít pohřeb, se mě hluboce dotýká...
Jasně, nebyli jsme kámoši, nevolali jsme si ani se pravidelně nenavštěvovali. Známe se prostě jako novinář a celebrita. Tenhle vztah měl Jirka s mnoha lidmi. A garantuji vám, že tihle všichni lidi jsou smutní z toho, že se s legendárním člověkem nebudou moct oficiálně rozloučit.
Proč? Byl prostě skvělej. Málokdy odmítl rozhovor, vždycky byl vtipnej a upřímnej, nestyděl se za sebe, za svá slova, za své činy. Když se mu nějaká baba líbila, a že on měl krásné ženy rád, vždycky to dal najevo tím svým nonšalantním způsobem, že i Olga nad tím mávla rukou.
Vím, co je pro něj nejlepší
Kéž by Olga mávla rukou nad jeho přáním nemít pohřeb. Mohla by se zachovat jako Iva Janžurová ve filmu Teorie tygra, kdy manžela pohřbila na hřbitově, kam bytostně nechtěl, ale ona to odignorovala se slovy: Já vím, co je pro něj nejlepší.
Ale Olga je charakter. Nikdy by Jirku nezklamala. Pohřeb pro veřejnost nebude. Mluvila jsem s ní. Je silná, i když nemusí, každý by to pochopil. Ale ona do telefonu mluvila tím svým signifikantním silným hlasem. Řekla mi, že to si prostě její muž nepřál a ona jeho slovům dostojí. On si přál oslavu života. Protože život miloval, nikdy nechtěl být nikomu na obtíž. O smrti měl jasné smýšlení, nebál se jí, prožil dokonalý život a něco tu po sobě zanechal. Jeho děti na něj mohou být hrdé.
Oscarový režisér si také přál, aby jeho popel manželka odvezla do Španělska, kde to má rád a kam s rodinou pravidelně jezdil. To je mi hrozně sympatický, taky chci spočinout nakonec v moři. Je tam takový klid...
Lidé, co měli režiséra rádi, se s ním tak budou muset rozloučit ve svých myslích nebo pak u jeho náhrobku, který bude s nejvyšší pravděpodobností na Vyšehradě.
Zima v létě
Když jsem se u Olgy na Facebooku dočetla, že Jiří zemřel, zamrazilo mě. Byla mi prostě zima, i když venku bylo teplo. I když to muselo přijít, každého to čeká, a všichni víme, že na tom poslední roky nebyl dobře, byl to prostě šok. Proto před ní smekám, jako před každou ženou, která si vezme staršího muže. I když si totiž myslíte, že jste připraveni na všechno, nejste. Nikdo si neumí představit, když vám vaše milovaná osoba umírá v náručí. Zažila to Olga nebo nedávno Ivana Gottová. Já to zažít nechci.
V souvislosti s tímto úmrtím jsem si zase uvědomila, jak ti šikovní bardi pomalu ale jistě odcházejí všichni. Kdo teda bude dělat ty super filmy, kdo bude moderovat ty silvestrovské estrády? Z těch mladších umělců je skutečně jen velmi málo, kteří by se svým talentem mohli přiblížit Menzelovi nebo třeba Menšíkovi. Bojím se, že česká kultura jde pomalu ale jistě do háje...
Ale to už je zase polemizace dál, než jsem chtěla. Jirkovi bych chtěla popřát, aby tam nahoře natočil ještě hodně filmů a Olince pevné zdraví a nervy.
