Rychlá zpověď - herečka z Anatomie života Barbora Černá: Schwarzenegger mi řekl, že jsem roztomilá

Jaký je to pocit dívat se na sebe v televizi každé úterý?

Je pravda, že je to největší prostor, který mi byl zatím dán. Popravdě to moc neprožívám, když už se na sebe koukám, dělám to hlavně proto, abych věděla, co případně dělat jinak, co funguje a co ne. Nejradši jsem u toho sama a dělám si poznámky v hlavě. Celkově k tomu přistupuji s vděčností a pokorou. Najednou se dostat do takového kolektivu byla určitá forma tlaku, role byla těžká a zajímavá, i kvůli scénám s prostitucí. Dohromady to byla strašně skvělá zkušenost.

Co na to říkala rodina a okolí? Seriál byl opravdu sledovaný.

Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Je. Jsem samozřejmě ráda za to, že na severu v Lovosicích, odkud pocházím, se mi dostalo hezké podpory. Mamka je vyhlášená kadeřnice s největším salonem ve městě, kudy projde hodně klientů, mnohdy i ze vzdálenějších měst. Tím pádem ví o všem, co se ve městě šustne. Přes ni získávám často krásné zpětné reakce, čehož si moc vážím. Nebráním se ale ani kritice, když je konstruktivní a nepochází od anonymů na internetu. Zároveň je škoda, že už nepokračujeme dál, když sledovanost zrovna začala stoupat. Možná to tak ale má být. Přeci jenom, nekonečné seriály tak trochu vycházejí z módy.

Hrála jste roli maminky samoživitelky, která si přilepšovala prostitucí. Spousta lidí má pak často pocit, že je to pravda. Máte i takové zpětné vazby?

Mám. Píše mi hodně mužů, že by mě chtěli finančně podporovat. Je tam určitě nějaká tendence, kdy si lidé pletou fikci s realitou, to musí ale člověk s úsměvem přejít.

S velkou rolí se otevírají dveře k rolím novým...

Jo, funguje to tak, a já jsem za nové příležitosti vděčná. Ačkoliv se mi moc líbilo hrát Emu, těším se na nové charaktery, na nové uchopení rolí. Nebudu teď ale o ničem mluvit konkrétně, protože to přináší smůlu, a ještě není nic na sto procent potvrzené.

Zahrála jste si s velkými herečkami Jitkou Schneiderovou, Martinou Preissovou. Dávaly vám nějaké herecké rady, měly vůbec tu tendenci?

Obě ke mně přistupovaly velice laskavě. Byla jsem mladá holka, která přišla do zajímavého kolektivu. Sama jsem je poprosila, aby mě mentorovaly, když budou mít tu potřebu. Přesně a bez nějakých vytáček. Později jsem zjistila, že jim to bylo sympatické a nějak to celkově zafungovalo. Jde ale o to, že se seriál obecně točí v hrozně rychlém tempu, a není tam moc prostoru na to učit se něčemu moc do hloubky. Jsem ráda za tvrdou praxi, ze které budu čerpat snad už napořád, a dál na ní nabalovat.

Jaké třeba?

Většinou jde o věci, které herec tak nějak instinktivně ví, ale až nějakou větší praxí je konečně začne přesněji vybrušovat, což je pro film velice důležité. Třeba hrát všechno opravdu na kameru, a zbavit se tendence hrát si to schouleně jen pro sebe. K tomu právě slouží desítky různých technik. U téhle role bylo občas výzvou poslouchat nejen štáb, ale i profesionální lékaře, kteří nám radili, jak přesně držet injekční stříkačku a jednotlivé nástroje, abychom zároveň působili co nejvíc autenticky. Když je pak těch informací hodně, jste rádi, když vám někdo připomene základní věc, jako třeba natočit hlavu na kameru, což je někdy vlastně úplně nejdůležitější.

Byla jste v zahraničí na škole, i jste tam hrála. Neměla jste někdy tendence zůstat tam? A znovu třeba potkat Brada Pitta?

Chvíli jsem nevěděla. Všechny tyhle potkávačky, které jsem měla třeba s Bradem Pittem nebo Arnoldem Schwarzeneggerem…

Vy jste se potkala i s Arnoldem?

Prodej luxusního rodinného domu na Praze 6, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Ano, taky jsem s ním točila reklamu.

Co jste natáčeli?

Reklamní projekt, který šel do Asie, na videohru. Já jsem odmalička hrála všemožné videohry, takže to bylo skvělé. Hrála jsem scénu opět se svojí sestrou, dělaly jsme dvojčata „bodyguardkyně“ Arnoldovi, což je hrozně vtipná představa. Měly jsme falešné kulomety, vybuchovaly tam věci, opravdu obří sci-fi reklama.

U nás to vůbec nebylo?

Ne, vůbec, to proběhlo jenom v Asii. Když jsem byla v Japonsku, viděla jsem ji, ale myslím si, že nás výsledně z reklamy vystřihli. Bylo tam strašně moc lidí a příběhů. I když to možná nakonec použili, nevím. Viděla jsem jen jednu verzi reklamy, kde jsem se nezahlédla.

Kdy se to točilo?

Asi před pěti lety.

To už vám bylo dvacet.

Ano, v devatenácti nebo dvaceti. Myslím, že mi už bylo dvacet.

Tak to už jste musela vědět, kdo Schwarzenegger je, ne jako u Brada Pitta, kdy jste netušila, jak moc slavný je...

To jsem věděla.

Na co jste se ho zeptala?

Tam to bylo šíleně vyhrocené. Nikdy neříkají dopředu, že tam bude taková hvězda, až ráno na place. Všichni museli podepsat smlouvu o mlčenlivosti, nesměly se dělat žádné fotky. Produkční byli šíleně nervózní, že tam ten Arnold bude a aby všechno proběhlo v pořádku. Komparzistům třeba řekli, že ho nebudou oslovovat ani fotit. Tak moc je vystresovali, byla jsem toho svědkem, že když kolem nich prošel Arnold a pozdravil je, ani ho nepozdravili nazpátek, protože se báli cokoliv udělat. To je stinná stránka takhle velkého natáčení, kdy je celý ten proces fakt zbytečně vyhrocený.

Bylo to ale fajn natáčení. Se ségrou jsme přebíhaly z jednoho zákopu do druhého, střílely nepravým kulometem, až jsme se vždy dostaly do stanoviště blízko něho. On se potom na ten záběr podíval a říkal, že jsme lovely. Takže o mně vlastně Arnold řekl, že jsem lovely (směje se).

Nechtěla jste tam zůstat?

Obě reklamy byly točené v Praze, odcestovala jsem pak až kvůli studiu. Anglie pro mě byla ale až moc deštivé místo. Chtěla jsem tam jen dostudovat a pak případně jet někam dál. Během studia jsem si ale rychle uvědomila hodnoty, které máme tady v Česku. Jsem sice dobrodruh a vždycky budu ráda cestovat, člověk si během cest zároveň čím dál více uvědomuje i kvality života tady v Česku.

A vaše sestra?

Ta je teď na Erasmu ve Švýcarsku. Ona se nyní nachází v tom stádiu, ve kterém jsem byla já během prvního roku studia v Anglii, který byl bombastický. Říká se, že když jedete do zahraničí, jste v extázi prvních šest až osm měsíců, než to spadne do normálu. Teď přesně cítím na ségře, že má tuhle cestovatelskou extázi ve Švýcarsku. Bůh ví, jak to bude mít ona, ale myslím si, že se vrátí.

Taky pořád hraje?

Taky hraje.

Daří se jí jako vám, takhle velké role?

Myslím, že se jí daří dobře. Před dvěma lety ztvárnila hlavní roli v pohádce Pravý rytíř. Minulý rok natočila film Prvok, Šampon, Tečka a Karel, kde hrála docela významnější vedlejší roli v blízkosti Hynka Čermáka.

Jste dvojčata. Chtěly byste si spolu zahrát ve filmu?

Nevím, jestli o tom můžu už mluvit. Možná se ale něco v tomhle smyslu chystá. Doufám, že to vyjde, protože to byl vždycky náš sen. I kdyby to ale nevyšlo teď, stejně pevně doufám, že někdy v budoucnu to vyjde, že si zahrajeme někde spolu a bude to hlavně o nás, o našem osobním pojetí fenoménu dvojčat.

Už jste ale poměrně rozeznatelné jedna od druhé.

Jsme hodně rozeznatelné. Je to zvláštní, jakmile člověk změní prostředí, změna je ve všem. Člověk má jiné grimasy, gesta, dokonce se to nějakým podivným způsobem projeví i na zevnějšku. Člověk jde jinou cestou, začíná být trochu jiný. Spojení ale máme pořád, pořád si voláme, pořád míváme podobné sny. Zároveň jsme se naučily být každá někde jinde. Času je teď nějak málo, a tak doufám, že kdyby se tenhle projekt zrealizoval, budeme zas chvíli víc spolu.

V nějakém rozhovoru jste říkala, že jste rozpolcená osoba, co se týče herectví, psaní. Už jste se usadila, už víte, co budete dělat v životě jako hlavní věc?

Ne. (směje se)

Protože teď, když máte za sebou roli v Anatomii, získáváte nové nabídky. Věřím, že to člověka alespoň mentálně usadí.

Vlastně mě to asi opravdu trochu usadilo. Tvrdím, že jsem rozpolcená v tom smyslu, že mám ráda víc věcí. Tak to má ale podle mě hodně lidí, nejsem to jenom já a není to nic zajímavého. Vím, že herectví je moje vášeň, nějakým způsobem věřím, že je to i moje poslání, nebo řekněme zkrátka to, v čem se cítím nejlíp. Do toho je tu psaní, které mám vyloženě ráda. Zároveň věřím, že psaní a herectví spolu souvisí víc, než se může zdát. Z hlediska příběhového vyprávění může psaní herce zajímavým způsobem posouvat. Takže asi ano, být vyhraněný je fajn, já zároveň doufám, že nějakým razantním výběrem nepřijdu o věci, které mi přinášejí dobrý pocit.

To jsou které další kromě psaní?

Cestování, keramika, zpívání…

Když už mluvíme o cestování, jak jste strávila uplynulý covidový rok? Kromě natáčení.

Přiznám se, že to pro mě byl hodně těžký rok. Celkově se teď cítím hodně klaustrofobicky a těším se, až někam poletím, když budu mít tu možnost. Tahle velká práce, za kterou jsem samozřejmě vděčná, protože spousta lidí o práci přišla, a nemožnost cestovat, způsobila, že jsem se zaměřila jen na určitý mix povinností, ze kterých jsem po čase v určité křeči. A už si ani neuvědomuji, že můžu na chvíli vypnout, třeba jet do lesa nebo k moři a trochu se nadechnout. Do toho mi na konci srpna zemřel dědeček. Byl to těžký rok.

Pocházíte z Lovosic, jak dlouho žijete v Praze?

Před Anglií jsem tu byla tři roky. Z Anglie jsem se vrátila v březnu, takže teď jsem tu něco přes rok.

Máte tady přátele, rodinu? Co vás tady kromě práce drží?

Určitě přítel, naši kamarádi a ta atmosféra, která prostupuje tímhle městem. Prahu jsem si v poslední době moc oblíbila.

Na co se těšíte v dohledné době?

Těším se, že někam vycestuji. Že se všichni tak nějak zhluboka nadechneme bez roušek.

Báro, moc děkuji za rozhovor.