Rychlá zpověď - bývalá moderátorka TV Nova Michaela Ochotská: Pracovat ve zdravotnictví byl vždycky můj sen

Míšo, řekni mi, jak se máš, co děláš? Jak jsi strávila poslední koronavirový rok?

Mám se hezky, děkuji za optání. V covidové době jsme si našli svůj systém a fungovali jsme docela dobře. Když se vše začalo opět rozvolňovat, tak jsme se těšili, že si budeme moci zajít na bazén, do kina, zajet někam do wellness i na dovolenou.

A všechno vyšlo. Zaplať pán Bůh jsme s Andreaskem už stihli dvě dovolené. Sice to byly pro mě pracovní dovolené, ale Andreasek si to maximálně užil. Navštívili jsme dva nádherné rezorty na Moravě a bylo nám krásně.

Tvůj tatínek byl v první linii, jak jste covid prožívali? Vyprávěl příběhy z práce?

Začátky, kdy nikdo pořádně nevěděl, co covid přinese, byly náročné a měli jsme o něj samozřejmě strach. Díky němu jsme vlastně všechny informace a příběhy doktorů, sestřiček i pacientů měli z první ruky. Dnes už je situace jiná. Troufám si říci lepší a doufám, že už bude jen lépe. 

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 232m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Ty jsi začala taky pracovat v nemocnici, ve zdravotnictví.

Pracovat ve zdravotnictví byl vždycky můj sen a vlastně to byl sen mého táty. Takže se nám to splnilo, oba pracujeme ve zdravotnictví. Je to dvojnásobná radost, protože víš, že pomáháš lidem.

Ty tam jsi ale v administrativě.

Ano, jsem především v administrativě. Tím, že jsme s paní primářkou v neustálém kontaktu, tak příběhy lidí, veškeré dění ohledně covidu a tak dále, řešíme denně.

Nenapadlo tě dodělat si zdravotnické vzdělání a stát se sestřičkou?

To asi ne.

Měla jsi ty nebo tvoji blízcí covid?

Pokud jsme ho měli, tak o tom nevíme. Na druhou stranu si říkám, že za tuto celou dobu by bylo divné, kdybychom virus neprodělali. Takže si osobně myslím, že jsme měli nejspíš bezpříznakovou formu, a tudíž o tom nevíme.

Co si myslíš o očkování? Jakou vakcínou? Byla jsi očkovaná poměrně brzy. Jak to?

Naočkovaná už jsem, neboť pracuji na vakcinologii v očkovacím centru. Denně očkujeme okolo 200 pacientů vakcínou Pfizer, kterou jsem byla očkovaná i já a neměla jsem naštěstí žádné vedlejší účinky.

Jak se ti vlastně žije na Moravě? 

Krásně, je tu kouzelná příroda. Když je potřeba tak si zajedeme na chvíli do Prahy. Ale to pravé doma máme na Moravě. 

Nestýská se ti po Praze? Jak často sem jezdíš a z jakých důvodů?

Nestýská. Kdyby se mi stýskalo, tak nespíš žijeme tam. Nám ale tady nic nechybí. A když si vzpomeneme na Prahu, tak si tam uděláme výlet. V Praze mám spoustu přátel, které ráda navštívím a u toho splním i nějakou pracovní povinnost.

Jak se obecně tvůj život s odchodem z Prahy změnil? Co bys třeba udělala ve svém životě jinak? 

Myslím, že se můj život uklidnil. V Praze jsem byla jako utržená ze řetězu, samé akce, večírky, moderování. Tam se odpočívat nedá. Když se malý narodil, stáhla jsem se a začala si užívat rodinného života a dělat co mě baví. A jestli bych udělala něco jinak? Neudělala. Vše je tak, jak mělo a má být.

Morava, to je teď po tornádu velké téma.

Je to obrovská tragédie, přijít o všechno během chvíle. Nemám slov. Je mi všech lidí, kteří nemají střechu nad hlavou, strašně líto. Ale potěšilo mě, kolik lidí se snažilo Moravě ihned pomoci. Sdílela jsem několik fondů, sbírek a výprav právě v souvislosti s tornádem na své sociální síti a zapojilo se strašně lidí. To je hezký.

Vedeš syna k tomu, aby si takové věci uvědomoval? A že je potřeba pomáhat?

Určitě. Jsem, dá se říct, máma i táta v sukni, protože s Andreaskem trávíme většinu času spolu. Většinou je to na mně, takže nechci, aby z něj byl nějaký rozmazlený floutek, který si věcí neváží. Od mala ho vedu k tomu, aby pomáhal, aby si dokázal vážit věcí, znal správné hodnoty.

Viděl záběry v televizi a ptal se, co se stalo?

Neviděl to, na zprávy ještě nekouká. Je to ještě malé dítě, snažím se ho těchto věcí uchránit, pokud to samozřejmě jde. V televizi si přepíná okamžitě programy pro děti.

To jsi takhle přísná?

Na tabletu má své ikonky oblíbených her, písničky a pohádky. Přímo na internet nechodí. Na to, aby si tam něco vyhledával, je ještě malý. Teprve půjde do školy. 

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Na Instagramu máš hodně krásných modelingových fotek. Je z tebe modelka nebo je to jen v rámci propagace produktů?

Modelka ne (smích). Tam jsem se nikdy dobrovolně řadit nechtěla. Děkuji za kompliment, ale fotky jsou focené v rámci propagace produktů. Je to moje práce.

Můžu tě tedy označit za influencerku?

Víceméně to tak asi je. Asi jsem jednou nohou tak trochu i influencer. 

Co propaguješ, s kým máš spolupráce?

Oslovují mě samozřejmě různé firmy, nejsem ale typ člověka, který by bral každý produkt, byť je dobře zaplacen. Snažím se většinou ten produkt nejdřív sama na sobě vyzkoušet, abych věděla, co vlastně doporučuji, co se mi líbí a nelíbí. Ráda také doporučím věci, které mi chválí mé kolegyně z branže, kamarádky... Nebo když mě osloví prestižní klienti, jako je například Nivea nebo Nescafé, to jsou značky, které léta používám, a je pro mě čest, že s nimi můžu spolupracovat. 

Nestýská se ti po moderování?

Vůbec. Rok předtím, než se Andreas narodil, jsem se stáhla z veřejného života a věnovala jsem se naplno tomu osobnímu. Všechny mediální akce, televize, rozhovory, moderování a tak dále, jsem odmítala a užívala si cestování a soukromý život. Myslím si, že už jsem se moderování, jak se říká „přejedla“. Opravdu mi to nechybí.

To je zajímavé, každý říká, že mu to chybí, zejména hezké vzpomínky.

Ty mám, a tak to zůstane. Já na tohle období vzpomínám velmi ráda. Jako třiadvacetiletá mladá holka jsem měla možnost moderovat nejsledovanější pořad, vždyť to je sen. Pět let jsem se této nádherné práci věnovala na maximum a pak jsem se rozhodla odejít a věnovat se rodinnému životu. 

Odešla jsem v úplně pravý čas, cítila jsem, že už potřebuji změnu. Bylo to pro mě pět let stereotypního života. Ta změna spočívala v tom věnovat se více sobě a rodinnému životu. Vím, že ti to ke mně asi moc nejde, ale já jsem stejně nejšťastnější s malým na pískovišti v teplákách. 

Jsi ještě z Novy s někým v kontaktu?

Jsem v kontaktu se spoustou lidí.

A s Pavlem Dumbrovským?

S ním jsme taky v kontaktu.

Chystáte nějakou sešlost? Chtěla bych hrozně vidět všechny ty staré bardy pohromadě.

To je těžké, protože každý žijeme své životy. Máme toho moc, své rodiny, práce, povinnosti. Čím víc by se nás mělo setkat, tím je to horší. Ale právě s Pavlem jsme si psali, že musíme zajít na kafe, když se to teď rozvolnilo. Na Pavla se těším, protože jsme si byli několik let hrozně blízcí, trávíte spolu strašně moc času. Troufnu si říct, že se mnou trávil i více času než se svojí ženou (směje se).

Co tvůj syn? Jak on zvládl poslední rok, když byly zavřené školy, školky?

Díky tomu, že má aktivní maminku, tak to zvládal, myslím, velmi dobře. Pořád jsme něco vymýšleli. Chodili do přírody, koupili si kolečkové brusle, kola a jezdili do parku, pekli jsme spolu, stále něco vyráběli. V září jde André do první třídy, takže jsme se už učili pomalu číst, psát, počítat…

Máte i nějakou online výuku?

Andreasek chodí třetím rokem na angličtinu, takže teď máme pravidelné online lekce.

Uvědomuje si, že tatínek je slavný tenista?

Myslím si, že ne. Spíš si uvědomuje, že táta kvůli tenisu hodně cestuje do zahraničí.

Nikdo ho nefotí.

Vždycky se směje, když spolu někam jdeme a někdo mě poprosí o fotku nebo podpis. Má z toho zážitek, že se někdo s maminkou fotí a hrozně se tomu směje. A když mě na ulici někdo jen pozdraví, ať už je to soused nebo prodavačka, hned říká „mami, on tě zná z televize, že tě pozdravil, viď?

Bude z něj tenista? Už se nějak profiluje? Co ho zajímá?

Tím, jak mu je tenis stále podsouvaný, je na to, myslím, už alergický. Teď říká, že chce být karatista, hasič a záchranář. Já ho do ničeho netlačím. Nechávám mu volnou ruku, ať si sám vybere, který sport či koníček ho bude bavit. Zatím zkoušíme vše, ať má z čeho vybírat.

Říkala jsi, jak máš ráda cukrárny, přitom jsi pidižvík.

To jsou ty nervy, které jsem měla spojené se soudy. Stres je dobrá dieta, ale moc ti to samozřejmě nepřidá na zdraví. Celý včerejšek, když nepršelo, jsem plela zahrádku, mám ještě hlínu za nehty. Opravdu nemůžeš moc porovnávat vizuál s vnitřkem.

Nakousla jsi soudy. Říkala jsi, že s tatínkem fungujete...

Fungujeme jako rodiče, a to je důležité. Všichni moji známí, kteří si tímto prošli, říkají, že hrany se časem obrousí. Myslela jsem si, že to bude obroušené dřív, čekám na to a doufám že to bude co nejdřív. Jsme rodina, a rodina už pořád budeme. Ego, pomluvy a lži bych odsunula pryč. To radím ostatním, kteří to tak nedělají. Toto odsunout a na prvním místě mít, že jsme máma a táta, rodina.

On už je znovu ženatý.

Ano.

Ty máš taky svůj život. Tak není důvod nefungovat na rodičovské bázi...?

To si myslím taky. Jak ale říkají moji známí, kteří si tím prošli, dej tomu čas, ono se to jednou obrousí. U nás to chce asi hodně času.

Jak to máte s výchovou?

Andreaska mám ve výhradní péči a s tatínkem se vídají pravidelně. S bývalým manželem spolu vycházíme především jako rodiče a věřím, že naše vztahy budou časem čím dál lepší.

Říkala jsi, že jsi v soukromém životě spokojená. Prozradíš víc?

Ne. Víš proč? Mám na to jednu krásnou odpověď. Ne všichni chtějí být mediálně probíraní a chtějí, aby se o nich psalo. Mám kolem sebe úžasné lidi a toto absolutně respektuji. Prošla jsem si tím a vím, že to příjemné není, takže si myslím, že ne všichni tam patří.

To znamená že tvůj nový partner není veřejně známý?

I kdyby byl, tak ať se o něm píše v té branži, ve které dělá. Kdyby byl výborný ekonom, podnikatel, doktor, sportovec. Ať se o něm píše v odvětvích, ve kterých dělá, a ne ve spojitosti s tím, kam chodí na kafe a jestli někde byl s partnerkou a podobně.

Předpokládám, že se někdy ještě budeš chtít vdát, a třeba mít ještě další dítě...?

Vdát ani ne. Měla jsem nádhernou svatbu se vším všudy, s celou rodinou, nejbližšími přáteli... jednou stačilo. Ale pokud by můj nový partner na svatbě lpěl, tak třeba ještě jednou ano. Nicméně miminko bych ještě chtěla.

Co plánuješ do budoucna, na co se těšíš?

Těším se na prázdniny. S Andreáskem si je teď musíme maximálně užít, protože od září jde do školy a už začne povinný režim. Ve školce jsme se mohli občas omluvit a nejít, ale ve škole, obzvlášť v první třídě, to nepůjde. Užijeme si prázdniny, chtěli bychom i někam k moři, pokud to situace dovolí.

Míšo, moc děkuji za rozhovor, strašně ráda jsem tě viděla.