Nedělní den patří budoucnosti designu. Jejich jména sice zatím skoro nikdo nezná, halu v holešovické tržnici, kde pražský Pražský týden módy probíhá, se jim ale zaplnit podařilo. Řeč je o studentech oděvního designu Technické univerzity v Liberci a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kteří na letošním týdnu módy prezentovali své semestrální práce. A nezklamali. Jejich přehlídka měla vše.
Kolekci Barbory Miklíčkové inspirovala rodina. Konkrétně výšivky, které před více než půlstoletím navrhla její babička na ozdobení košil. Barbora chtěla ve své práci přenést kresby do digitální podoby – a to se jí podařilo. Velkou roli při tvorbě hrála také udržitelnost. Jedním z prvků, které potvrzovaly významnou roli v hodnocené kolekci, byla právě bezezbytková výroba. Výsledek? Celý model působí vzdušně a odlehčeně.
Velmi osobitou a lehce kontroverzní kolekci představila Eliška Zemanová. Její návrhy nás vrátily zpět do minulosti, konkrétně do dob covidu, kdy jsme se každým dnem intimně střetávali s nebezpečím. Modely nesou svérázné detaily výstražných nápisů „Nesahej na mě!“, v jejím podání vytvořilo jakousi vyřčenou ochranu před nebezpečím. Většina předváděného skutečně jako ochrana vypadala, modelky byly v některých modelech opravdu důkladně zahaleny.
Jediný muž ze zlínského ateliéru designu, který na přehlídce prezentoval své návrhy, se opravdu nenechal zahanbit. Kolekce založená na dílech malíře Zdeňka Sýkory ve spojení s ideou využití matematiky v umění přinesla vizi budoucnosti v podobě experimentování s materiály a detaily, které futuristickou linku naopak narušují. Modelové během chůze vypadali, jako by je čekala apokalyptická bouře. Antonín Meissner si ve své kolekci pohrál s funkčností a praktičností, které celou kolekci charakterizují především.
Katedra designu Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci představila studentské práce programu Návrhářství skla a šperku a Návrhářství textilu a oděvu. Své modely zde odprezentovali Anežka Kotková, Anna Střídová, Markéta Kožená, Ivana Gurášová a Diana Tudosiciuc.
Anežka Kotková se na přehlídkovém mole představila hned se dvěma kolekcemi. Možná ale měla trochu přibrzdit. Košilové prvky sice dodávají celému modelu lehkost, ale zbytečně ho zatěžují stereotypem průsvitného materiálu. Modelka jako by se chvíli vznášela, ale pak ji černá začne táhnout k zemi a ubije nudou. Ta tam je lehkost vzduchu a síla vyvěrající vody, s trochou nadsázky oči bloudí pouští.
Jak očaroval Antonín Meissner, tak nás zklamala Markéta Kožená. Outfit měl připomínat hadí kůži, ale posílá nás spíš za mumiemi do Egypta, brrr. Stejně jako když had svléká kůži, i modelka při každém svém pohybu vypadá, jako by jí z těla měly odpadávat kusy kůže, tak tak jsme neukročili zpět. Autorská pletenina a vlizelín jsou sice oceňované materiály, ale zde ve spojení s tělovou barvou získáváte nepříjemný pocit, že jde o opravdovou kůži, z které se brzy vyhrne maso. Na improvizovaném mole nás věru nenadchly, spíše znechutily!
A dost! Rozmanitá barevná paleta a dlouhá sukně, která by slušela snad úplně každému, možná vzbudila touhu po neotřelém. Ani při bližším pohledu však nedokážeme rozlousknout, co má sakra znamenat podivný lampión? Je to nafouklý močový měchýř nebo na dřeň vykuchaný medicinbal? Samé otázky a žádná kloudná odpověď.