Císař Nero se považuje za jednoho z největších tyranů starověkého Říma. Proslul svými zločiny, které se dopustil na svých příbuzných i obyčejných lidech. Nechal zabít svou matku, manželku, adoptivního bratra i svého vychovatele. Obnovil zákon o urážce majestátu, což vedlo k hromadným vraždám nevinného obyvatelstva, mezi nimiž byli prostí lidé, významné osoby i senátoři. Některé prameny tvrdí, že to byl právě on, kdo nechal Řím v roce 64 podpálit.
Císař Nero byl všechno možné, jen ne žádný troškař. Po velkém požáru v roce 64 se rozhodl, že si nechá postavit luxusní přepychové sídlo zdobené zlatem, ke kterému budou patřit pastviny, vinohrady i lesy plné zvěře. Součástí bylo i obrovské jezero, na jehož místě již po dlouhá staletí stojí slavné římské Koloseum. Kolem jezera byly postaveny domy velké jako města.
Palác se svou rozlohou 120 ha zabíral několik čtvrtí Říma, čímž se stal vůbec největším palácem, jaký si kdy nechal evropský panovník postavit. Měl pozlacené zdi i stropy, což vedlo k tomu, že se mu říkalo Zlatý palác.
Jídelní stropy paláce byly vyrobeny ze slonovinových desek a navíc byly doplněny otočným systémem s otvory, ze kterých se linula vůně příjemných parfémů a sypaly se květy. Luxusní jídelna měla kruhový tvar a otáčela se jako zeměkoule.
Protože císař Nero věnoval většinu peněz do stavby svého luxusního paláce, chyběly mu finance na armádu. Úžasný palác si tak dlouho neužil a stal se mu osudným. Pouhých 5 měsíců po jeho dokončení v roce 68 se vojáci vzbouřili, což vedlo k tomu, že nebohý zlý Nero musel utéct a ve finále spáchal sebevraždu.
Palác byl zbořen, kámen použit na další stavby (například Kolosea). Na místě luxusního paláce vyrostl chrám, lázně a menší palác. Některé části megalomanského sídla jsou však zachovány a po 8 letech rekonstrukcí znovu zpřístupněny. Tentokrát však s unikátní přidanou hodnotou.
Od 4. února 2017 si návštěvníci mohou každou sobotu a neděli prohlédnout Zlatý palác v podobě, jakou měl ve své „slavné éře“ díky brýlím pro virtuální realitu. Součástí prohlídky s průvodcem je také videomaping. Řím nám tak přináší krásnou ukázku toho, jak mohou být nové technologie implementovány na kulturní děditství.