Robert Rosenberg: Do filmů pro dospělé bych šel znovu. Onlyfans neodsuzuji, když to vydělá, tak proč ne

Jak dlouho už se nepohybuješ v porno průmyslu?

Dvanáctý rok už netočím, ale pořád některým lidem pomáhám s produkcí a vymýšlením nápadů.

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Co bylo tím impulsem odtud odejít?

To je jednoduché, jednou jsem se probudil a zjistil jsem, že mě to nebaví, tak jsem s tím seknul. Nic víc, nic míň. 

Jak ses k tomu tehdy dostal?

Já jsem se živil jako tanečník, dělal jsem scénický tanec, výrazový tanec a balet. Potom jsem přešel do Prahy, kde jsem fotil a byl jsem jako model docela úspěšný. Poté jsem tančil v Radosti FX a tam jsem se potkal s Robertem Bánem, který měl fotoateliér. Potřeboval jsem fotky do modelingové agentury a on mi je nafotil. Svlékl jsem se a on mi tenkrát řekl, zda s tímto vybavením nechci zkusit točit filmy pro dospělé, tak mi to vrtalo hlavou. Už jsem předtím měl takovou zkušenost, objevil jsem sbírku porna mého tatínka. Zjistil jsem, že v tom jsou dobrý peníze, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Pak jsem si oběhal castingy a rozhodl jsem se, že budu točit.

Cítíš na sobě nějaké následky? Zdravotní, psychické?

Mám utrženou předkožku, utrhla mi to herečka rovnátky. To je jediný fyzický následek. Psychický následek mám takový, že už nemohu koukat na porno. Sleduji tam světla, jak je to nastavené a koukám na to odborným pohledem. Jinak asi nic.

Ovlivnilo to u tebe třeba pohled na ženy? Pohled na sex?

Myslím, že mám skvělý sexuální život. Mám skvělou partnerku, ve všem si vycházíme vstříc. Na to, že jsme spolu 12 let, máme pravidelný sexuální život. Teď jsem koukal na statistiky, které nedávno vyšly, a zjistil jsem, že jsem nadprůměrně výkonný, pořád to mám rád.

Kdybys byl znovu na začátku, šel bys do toho znovu?

Kdybych byl stejně mladý, měl bych stejné možnosti, tak bych do toho šel. Myslím si, že to bylo dobrá cesta, hodně mě to naučilo. Naučilo mě to sebeovládání, naučilo mě to odpojit od sebe lidi, kteří za to nestojí. Naučil jsem se ignorovat lidi, naučil jsem se nikoho nedoprošovat. Dělám si sám svoje a nenechám si do toho mluvit. Dělal jsem to tak a myslím, že právě díky tomu mi jde i to trenérství. Spojilo se to a v daný okamžik to byl velmi dobrý byznys za velmi dobré peníze. 

Jak se nahrávací společnosti, producenti chovají k hercům?

Mám nějaké zkušenosti, např. s Roccem Siffredim, ohledně toho, jak mluvil o těch holkách. S odstupem času ale vidím, že měl trochu pravdu. Ty holky z toho chtějí jen peníze a nechtějí předvést žádný výkon, z jejich strany je to takové, že si myslí, že ty peníze dostanou zadarmo. Já říkám, peníze jsou důležité, jsou hnací motor, ale musí si uvědomit, že bez těch peněz to nebude fungovat dál a musí do toho dát i část sebe. Spoustu producentů tedy chápu. Nechápu ale producenty, kteří ty holky opijou, nebo něco takového. Když to ale ta holka vyžaduje, tak proč ne.

Často se mluví o tom, že jsou herci i herečky “dopováni” různými léky, je to pravda?

Je to pravda. Já si myslím, že když člověk chce, vezme si to, když nechce, nikdo ho nemůže nutit. Já sám jsem nějaké takové látky vyzkoušel a naopak jsem zjistil, že to je pro mě daleko horší. V té době, kdy jsem točil, tak Viagra neexistovala. Já jsem byl tedy čistý, i tak jsem vydržel osm hodin být na place. 

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Tvůj nejhorší zážitek z této branže?

To mám jeden, který mám opravdu hodně zafixovaný. Bylo to na filmovém festivalu v Cannes. Natáčeli jsme na sluníčku, bylo tam nějakých 40 stupňů a my jsme byli celí oblečení v latexu. Točilo se to na tenisovém kurtu, celý den pražilo slunce. Byli jsme tam dva kluci a dvě holky a jeden kluk omdlel, to samé jedna holka, takže nás museli chladit vodou. Dotočili jsme to, ale bylo to velice náročné. Zvládli jsme to, ale byl to jeden z mých nejhorších zážitků.

Myslíš si, že má koukání na porno nějaké následky např. na psychiku, nebo na sexualitu celkově?

Myslím si, že je to všechno o hlavě. Já jsem to řešil s panem doktorem Uzlem, když ještě byl naživu. Naopak on sám říkal, že to porno částečně pomáhá k tomu, aby chlapi měli sebedůvěru, aby se s tím naučili pracovat. Za sebe mohu říct, že s tím problém nemám.

Jaké má natáčení následky na většinu herců? 

Nemyslím si, že něco takového je. Spíš je problém, že spousta herců nedokáže odejít včas a začnou mít problémy s nefunkční erekcí i v době, kdy už je spoustu podpůrných látek. Pak spáchají sebevraždu, vím, že pornoherců, kteří spáchali sebevraždu, je hodně. Je to složité, ale k tomu životu to patří. 

Jaký máš názor na OnlyFans? 

Některé mé kamarádky nebo známí na Onlyfans jsou. Jsou tam složité otázky toho, co dělat a co nedělat. Je to ale celkem dobrý nápad, když to člověku vydělá. Neodsuzuji to, když je to baví a vydělává jim to, proč ne. 

Není to trochu pod cenou, když Onlyfans stojí na měsíc třeba 5 dolarů? 

Není to pod cenou, má tam těch lidí spoustu. Tím se to nastřádá. Pro zajímavost, já jsem měl období, kdy na má videa denně koukalo 8 milionů lidí. Ti lidi tenkrát platili asi 1,99 dolaru. Když si to vynásobíte na každý den, tak je to vysoká částka. Ty peníze tehdy ale nešly mě.

Co bys doporučil začínajícím hercům?

Já vždy říkám, důležité je vytrvat. Snažit se jít postupně nahoru. Pochopit a vnímat své vlastní tělo, co dokáže, co nedokáže. Rozeznat stresové situace, kdy mohu pracovat a kdy ne. A hlavně obíhat castingy. K castingům jsem slyšel, že je nejdříve potřeba jako chlap natáčet s muži, to mi přijde přitažené za vlasy. Když ten kluk není bisexuál, nebo homosexuál, tak to musí být velký odpor a nepředvede výkon, který by se měl natáčet. Můj názor tedy je, vybírat si jen castingy, kde to je se ženami.

Jak ses poznal se svou ženou?

Ona je fotografka a fotila mou první svatbu, kde jsme se seznámili. Poté jsme se viděli na svatebním veletrhu a domluvili jsme se na nějakých fotkách. Když mi fotila svatbu, tak jsme se dohodli. Párkrát jsme se viděli v soukromí a dlouho poté jsme se neviděli. Jednou jsem ji opět potkal, dali jsme spolu kávu a od té doby jsme spolu.

Jaký má ona postoj k tvé předešlé práci? Jak to vzala?

Musím říct, že to má v hlavě opravdu srovnané. Ví o tom a funguje tak. O čemkoliv se chceme bavit, tak o tom se bavíme. Jak o mé minulosti, tak o současnosti i budoucnosti. 

Vědí o tom tvoje děti? 

Vtipné je, že tomu staršímu je 15, takže už mu to ve škole naznačili. Postavil se k tomu po svém a pochopil, že to byla moje věc, mé rozhodnutí a můj život. Myslím, že to celkem ustál. Co se týče druhého syna, tak na něj jednou tchýně vyrukovala s tím, že jsem byl nejlepší pornoherečka. Kolikrát to ve školce přednese, ale myslím, že na to má dost času. Utváří to osobnost toho člověka, když dokáže za svými rodiči stát a dokáže s tím fungovat. Můj osobní názor je, že oba dva to přijmou buď dobře, nebo špatně, ale musí to přijmout. 

Ty se hodně věnuješ bojovým sportům, co tě k tomu přivedlo? 

Začal jsem ve dvanácti letech, je to 36 let co boxuju. Dělal jsem karate, kickbox, poté jsem se na učňáku věnoval hlavně karate, občas jsme s klukama bojovali. V roce 1992, kdy jsem poprvé odešel z domova, tak jsem mamince napsal na stůl dopis, že odcházím do Prahy dělat box a kickbox, ten dopis mám dodnes schovaný. Přišel jsem do Prahy, trénoval jsem a nikdy jsem si nenechal do ničeho mluvit. Žil jsem si svůj život. Pak jsem se se svou bývalou přítelkyní dostal do Hradce Králové, kde jsem boxoval za policejní klub a už jsem u toho zůstal. Tu lásku jsem k tomu měl, i když jsem točil, dvakrát týdně jsem trénoval a třikrát týdně cvičil, abych měl dobrou postavu. Je to láska na celý život. V tomto jsem jednoduchý, když si něco zamiluju, zůstane mi to na celý život.

Jsou v plánu nějaké zápasy? S kým?

Přeci jen, je mi už 48, je to vysoký věk na zápasy. V padesáti si ale zápas dám, máme to domluvené s kamarádem, úspěšným českým boxerem. Uvidíme, nechávám to otevřené. Pořád se snažím trénovat, spárovat, ale nedělám to kvůli nikomu, dělám to pro sebe. Abych nevypadl z rytmu, udržel krok s mladými a zároveň byl motivací, že to jde. 

Kdo všechno u tebe trénuje? Máš ještě volná místa?

Jsme malý klub, moc lidí se nám sem nevejde. Začínám si vybírat, s kým trénuju, nechci někoho, kdo přijde jednou nebo dvakrát týdně. Chci, aby to lidi brali vážně a aby měli výsledky. Zakládám si na tom, že každý si musí zkusit aspoň zápas, nemá cenu trénovat bez zápasu. Výjimku dělám u dětí a u autistů a postižených, tam se snažím, aby je to bavilo a měli to jako rehabilitaci. Aby také měli motivaci se sem vracet.

Jaký máš názor na Clash of the Stars? Je to výsměch tomuto sportu, nebo ho naopak popularizuje u běžné společnosti?

Ten sport to degraduje, než aby mu to pomáhalo. Měl jsem tu člověka, který na to chtěl trénovat, po prvním tréninku zjistil, že to je náročné a bolí to a už nikdy nepřišel. Já bych lidi z Clash of the Stars netrénoval, pokud by se nezavázali trénovat alespoň třikrát týdně. Překvapuje mě, že tam berou lidi, kteří nikdy netrénovali a mají na to tři až čtyři měsíce. Za tak krátkou dobu se nelze naučit boxovat. Je potřeba minimálně rok, než tam bude nějaký posun. Už se ale snaží dávat nějaké zápasy více na úrovni, aby to fungovalo. Není to můj šálek kávy, lidi to ale zajímá a jsou ochotni za to zaplatit a když za to zaplatí, tak by byli blbí, kdyby to nedělali. 

Co bys doporučil začínajícím boxerům?

Trpělivost. To je nejdůležitější věc. V boxu se dá naučit opravdu hodně věcí. Boxuju 36 let a pořád se učím. Objel jsem hodně gymů, po celým světě, byl jsem i v Americe. Nejel jsem se tam jen koukat, ale učit. Sledoval jsem trenéry, učil jsem se od nich. Byl jsem v Anglii, v Holandsku, Německu. Snažím se co nejvíce pochytit a od každého vybrat, co mi nejvíce vyhovuje. Říkám, že každý by měl vědět, co je pro něj dobré, ale měl by znát všechno. Měl by mít přehled a z toho si vybrat to nejlepší.