Rychlá zpověď - Andrea Pomeje: Kdybych neměla Aničku, už dávno tu nejsem
Andrea Pomeje se proslavila hlavně vztahem s Jiřím Pomejem, který zemřel letos na konci února na rakovinu hrtanu. Přestože manželé žili už rok před smrtí odděleně, snesla se na Andreu vlna kritiky od veřejnosti, která ji dokonce vinila za jeho smrt. A přestože manžela každý den vidí ve výrazu jejich dcery Aničky, nebála se krásná DJka nastartovat nový život. V rozhovoru pro LP-Life.cz se svěřila s plány do budoucna i se svými pocity vůči zesnulému manželovi a nynějšímu partnerovi...
Léto už je za námi, jak sis ho užila? Jak se cítíš?
Já jsem léto měla pracovní. Moje sezóna se dělí na zimní a letní. Zimní začíná v září (smích) a končí přibližně kolem dubna. Tam je vždy taková pomlka, kdy se moc „nebukuje“. Pak začíná léto. To jsou festivaly, opravdu jsem měla každý víkend festival, takže léto bylo vysloveně jen pracovní.
A jak to řešíš s dcerou?
Dcera byla na příměstském táboře. A poté objela babičky, takže jsem to nějak zvládla.
Nepůjde teď do školy?
Ona je zářijová, takže má ještě rok. Říkala jsem si, že bych ji teď nehnala do školy, už kvůli tomu, že si prodlouží dětství a já trochu volna. Protože když pak začne škola, tak to už je povinná školní docházka, to už neuděláš nic. Takže tenhle rok ještě necháme být.
Jsi teď šťastná? Přece jen to není dlouho od úmrtí manžela. Co se změnilo od té doby?
Než Jirka umřel, žili jsme odděleně skoro rok. A Petra jsem potkala po šesti měsících, co jsem byla od Jirky pryč, takže jsem to měla nějak oddělené. A co se změnilo? Myslíš od úmrtí Jirky?
Ano, u tebe. Protože vím, že veřejnost ti to tehdy dávala hrozně „sežrat“.
Když to zpětně rekapituluji, protože mi přijde, že to mám celé v mlze, tak ani nebylo tak hrozné to, co se dělo ze sociální sféry, hejtů, co přišly, a od médií, jako spíš ta skutečnost, co se opravdu stalo. To, že Jirka umřel. Paralyzovalo mě, že tady Anička nebude mít tátu, a to i přesto, že jsme ten poslední rok spolu nevycházeli. Nesouhlasila jsem s Jirkovým přístupem k životu a nedalo se s ním nijak komunikovat na normální úrovni. Přesto jsem ho milovala a chybí tady a bude tady vždy chybět.
Jak to zvládá dcera? Přeci jen už je dost velká na to, aby chápala, co je smrt a nemoc.
Děti to berou jinak. Myslela jsem si, že ji mám před tím chránit, prostě jsem se bála, aby nebyla smutná nebo aby nebrečela, aby se netrápila steskem. Ale děti jsou v tomto velmi racionální, že když se jim řekne vše tak, jak je, popravdě, tak oni to přijmou. Vezmou to jako fakt i přesto, že tatínek je tatínek. Ona to nějak bere, že někde asi je, akorát ho nevídá.
Ale věděla, že je nemocný, že s tím bojuje?
To věděla.
Asi ještě neumí číst, což je dobře. Ale jednou si to přečte, všechny ty články…
Kdyby byla ve věku, kdy už umí číst, tak asi bude vědět i to, co se doma dělo, a sama by si srovnala, co je pravda a co není. I v tomto věku, jak je malinká, se stejně ty věci donáší, například ve školce, protože se o tom baví rodiče nebo dospělé osoby, které se nezaměřují na to, že dítě se to může doslechnout. S tím jsem se už setkala, že například přišla ze školky, kdy jí někdo z dětí něco řekl, co slyšel doma. Není to příjemné, ale vše se dá nějak vysvětlit.
A tvůj partner to nesl jak? Přece jen i na něj se snesla média, musela to být zkouška ohněm.
Já jsem si prošla různými zkouškami, ještě když Jirka žil. To také nebylo lehké, protože Jirka kolem sebe kopal. A kopal hlavně do něj. To se ani nikdo na něj nemůže zlobit, je to normální. Dalo se to čekat, ale Petr to zvládal neskutečně. Já jsem to třeba fakt nedávala, v určité chvíli jsem se opravdu sesypávala, a on držel.
To je neuvěřitelné, to tě musí milovat!
No, doufám. (smích)
Tím spíš, že si vším musel projít. Smrt bývalého manžela, plivání médií…
Bylo to hlavně plivání na něj. Médii procházely věci, kdy ho Jirka obviňoval ze spousty různých věcí, které byly osobní a nebyly pravda. Což já bych se bránila. Přiznávám, že kdyby se to stalo opačně, tak bych se nějakým způsobem bránila. Ale on stál opodál v tichosti a byl nám oporou, aniž by do něčeho mluvil nebo třeba řekl Jirkovi něco ošklivého.
Když už si prošel tím vším, neplánuje si tě i vzít?
To bych teď vůbec neřešila. Myslím si, že svatba je úplně jedno. Já jsem si zažila s Jirkou rychlou svatbu.
To bylo v Thajsku, že?
No, ale v Thajsku to bylo hlavně z toho důvodu, že jsem nechtěla kolem svatby mít humbuk, co by byl tady. Požádal mě o ruku, když jsme byli spolu tři čtvrtě roku. Myslím si, že to bylo hodně narychlo. A já byla hodně mladá na to, abych si to rozmyslela. Ale mám díky tomu dceru, takže vše asi má být, tak jak má.
Když se na tvou dceru koukám, tak ona má Jirkův výraz.
Jen oči má moje, jinak tam taky vidím Jirku.
Není to pro tebe těžké?
Spíš naopak. Já tam vidím také Jirkovu maminku, Jirka jí byl taky podobný.
Chtěla bys ještě dítě?
Asi jo. Před čtyřmi lety jsem si říkala, že už ne, a kdybych otěhotněla, tak bych šla na přerušení. Že bych nechtěla dítě v té situaci, co jsem byla, ale teď se tomu nebráním. Nemyslím si ale, že to bude v nejbližší době.
Pověz mi, jak žiješ svůj den. Já znám jen DJku Luccu, žádnou jinou DJku neznám. Myslím si, že je to stále doména spíš mužů a že vy ženy jste tam spíš takové perličky?
Od pondělí do pátku jsem prostě máma. Ráno odvezu Aničku, teda když nejsou prázdniny, do školky, a mám klasicky pracovní povinnosti, dělám rádio. Mám pravidelný pořad na rádiu Kiss, který mi zabere dva dny, protože tam mám hodinový mix, kdy tu hudbu musím nakoupit, namíchat, projet programy. Vytvořit z toho prostě nějakou smysluplnou věc, do toho mám vstupy, takže abych nemluvila úplné nesmysly, tak si zjišťuji věci například ze světa DJ, nebo vůbec elektronické hudby. Takže pondělí a úterý věnuji rádiu. Ve středu je vysílání. Pak tam jsou různé PR akce, které sem tam fungují.
V pátek je Anička většinou u mých rodičů, tam naši fungují skvěle, takže ji odvážím k nim, což je kousek za Prahou, a poté vyrážíme na cestu. Poslední dobou to bývá samá Morava, nemluvě o tom, že jezdím na D1. Petr přijde z práce a jedeme.
Protože jedu pátek a sobotu, snažím se brát akce tak, abych třeba v době, kdy jsem v Ostravě, měla na cestě zpátky například Olomouc, to abych nejezdila přes půl republiky. Někdy to nevyjde, někdy prostě musím. Vracím se v neděli, opět pro malou k našim, a jsem úplně mrtvá. To je taková rutina.
Co rodiče Jirky, taky chtějí malou vídat?
Chtějí. Teď tam byla na prázdninách. U Jirkovy maminky byla týden, takže si užily prázdniny. I Jirkův tatínek si ji na chvíli vzal, jeli se někam koupat. Takže se normálně vídáme, komunikujeme spolu. Kdykoliv se ozvou nebo jsou v Praze, tak se vidíme.
Jak se o sebe staráš? DJka Lucca je blonďatá, ty jsi tmavovlasá. Existuje nějaký styl, který je pro tebe jako DJku signifikantní?
Samozřejmě nějaký vzhled u DJ je prostě nutný. Ať si říká, kdo chce, co chce, tak samozřejmě každý musí mít svůj um, aby ten set odehrál. Vrcholový DJové všichni míchají stejně, je to jenom o výběru hudby.
A pak je to o tom, jak člověk vypadá, co vyzařuje, jestli ho to baví, jestli má energii, kterou k tomu přidává. A k tomu zapadá i vzhled, takže je to důležité. Já to například řeším oblečením, protože pak jsou nějaké výstupy, fotky i videa, které chci mít jako promo. Takže oblečení řeším především, obličej taky. Tmavá jsem skoro tři čtvrtě života, takže to neměním.
Jediné, co jsem teď změnila, protože už mi je 31 let, že jo, tak jsem se začala o sebe starat, hlavně o pleť. Na to jsem úplně kašlala, chodívala jsem domů, padla jsem do postele s obtisklým obličejem na polštáři a vůbec jsem neřešila nějaké odličování a podobné věci. Ale teď už jo.
Vnímáš to, že po třicítce se tělo chová úplně jinak?
Myslím, že je to spíš myšlením. Místo nakupování nějakých drahých krémů, které mám někde na poličce úplně zbytečně, mi dochází, k čemu ty krémy na té poličce jsou, že si na to udělám čas. Předtím moc ne, to jsem byla taková utržená, neřešila jsem to.
Plastiky se tě už týkají, nebo ještě ne?
Jedna se mě týká, to jsem přiznala. Čeká mě reoperace prsou, protože jsem byla na prsou tři měsíce před tím, než jsem otěhotněla, což není úplně dobrý čas. Po těhotenství se mi na jednom prsu udělala kapsulace, že prso ztvrdne, a teď už to mám i na druhém, takže to musím řešit.
Ono to nijak nebolí, není to ani nijak esteticky vidět. U mě to spousta lidí nepoznalo, neřeklo by to. Máme tady spoustu lidí v šoubyznysu, u kterých je plastika viditelná, dokonce se na těch silikonech dá přečíst i výrobní číslo, a oni stejně zatloukají. Operace mě teda čeká, je to spíš ze zdravotního hlediska.
Nebojíš se?
Bojím. Předtím jsem se nebála, těšila jsem se, že to bude super, ale teď se bojím. Asi to zase bude tím věkem. Nebo tím, že tu je problém. Mám z toho strach.
Kdy ti to budou dělat?
Je to naplánováno na listopad. Takže listopad mám „vybukovaný“, protože to nemůžeš hrát, že jo…
Cílíš se i na zahraničí?
No, nejhorší je, že ty možnosti mám. Mám agenturu, která mě zastupuje pro Evropu, mám agenturu, která mě zastupuje pro Asii, Bangkok. Chodí mi nabídky na různé hraní, ale já teď mám plný diář, už teď „bukuju“ duben příštího roku. Do prosince mám plno.
Takže tím, že diář mám zaplněný, musím plánovat dlouhodobě, a příští rok bych se chtěla víc věnovat zahraničí. Spíše Evropě, protože Thajsko mám jisté, kdykoliv se usmyslím, tak tam můžu jet, protože tam mám rezidentní kluby, kam se vracím. Stačí zvednout telefon, hned tam mám šňůru, jakou chci. Spojím to s dovolenou, spojím to s hlídáním Aničky, to si člověk musí naplánovat.
Hraní, co jsou po Evropě, mi zaberou většinou celý víkend. Je to složitější logistika, takže jsem ráda, že můžu hrát v Čechách. Říkám popravdě, že ty Čechy beru ráda, protože jsem doma. Bylo to teď i takové náročné, fakt jsem na to poslední dva roky kašlala, natož abych se víc věnovala třeba produkci. Byla jsem ráda, že si vyventiluju hlavu na hraní, které mi chodí samo.
Nepřemýšlela jsi, že se odstěhuješ z České republiky?
Přemýšlela. Byli jsme například s Petrem v Thajsku, chtěla jsem utéct z toho všeho, co se tady dělo. Tu možnost taky mám. Mám možnost tam hrát i žít, ale měla jsem strach jet kvůli dceři. Nejdřív jsem si myslela, že to zvládneme. Říkala jsem si, že to půjde, už je velká. A pak je člověk tady v Česku, rozkládá se mu to v hlavě a vidí různá rizika. Musela bych mít nějakou chůvu, protože když tam budu jezdit hrát, nemůžu jezdit sama, jezdí se mnou Petr. Do klubu nemůžu sama, musí tam zase se mnou někdo jít. A než platit nějakého člověka, který se mnou bude obcházet kluby, je lepší vzít Petra. Ale je tu Anička, takže by tam zase musela být nějaká chůva. S dítětem je to těžký, asi kdybych ji neměla, tak už tu dávno nejsem.
