Rychlá zpověď - Barbora Podzimková: Tereze Maxové vděčím za lásku

Je to pět let od vítězství. Co se mezitím změnilo?

Změnilo se toho hodně, nevím, kde začít. Teď jsem se přestěhovala s přítelem do Prahy, dokončila jsem gympl, odmaturovala jsem...

Z gymplu se ale musí jít dál…

Musí, ale rozhodla jsem se, dát si rok pauzu a zkusit se naplno věnovat modelingu. Pak uvidím, co dál. Určitě bych si chtěla udělat vysokou, ale ještě nevím přesně kterou. Chci to pořádně promyslet a otevřít dveře i jinam.

To jste musela maturovat teď v červnu. Jak to dopadlo?

V pohodě. Jedna dvojka, jinak samé jedničky.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Byl to stres? Jak jste zvládala učit se v pochodu na cestách z jednoho focení na druhé?

Věděla jsem, že to bude hrozně náročné, dala jsem si proto půlroční pauzu. Chodila jsem jen do školy a naplno se jí věnovala. Učení jako takové mi přišlo v pohodě, zbytečně jsem se nestresovala, dobře jsem si to rozvrhla a docela mě to bavilo.

Působíte jako kliďas, že vás nic nerozhodí.

To ne, stresuji se dost. Možná to není vidět, ale dokáží mě rozhodit i maličkosti. Samozřejmě jsem byla vystresovaná, ale věděla jsem, že když už jsem se prokousala pěti lety, kdy jsem zároveň cestovala a dělala modeling, tak maturita už je jenom finální třešnička na dortu.

Jak to vnímali vaši spolužáci a učitelé?

Měla jsem štěstí, učitelé na mě byli všichni hodní a vycházeli mi vstříc. Spolužáci byli taky v pohodě, spíš jediná negativní stránka je, že jsem se od nich samozřejmě distancovala a nevytvořila si tam taková přátelská pouta jako oni. O tohle jsem přišla.

To je škoda…

V něčem mě to mrzelo, zase na druhou stranu to, co jsem získala, je myslím k nezaplacení. Určitě bych neměnila.

Co vám modeling dal?

Dal mi strašně moc příležitostí. Ať už cestování, kolik jsem poznala zajímavých lidí, různé zkušenosti. Podle mě jsem se posunula dál i jako člověk.

Co jazyk?

Určitě jsem se naučila mnohem lépe anglicky, taky jsem díky modelingu poznala svého přítele. Modeling mně dal spoustu věcí. Myslím si, že každá práce něco dává, a něco bere. Nějaká negativa to má určitě, snažím se si z toho vzít hlavně to pozitivní.

Když jste se hlásila jako čtrnáctiletá do Elite, byl to váš dětský sen stát se modelkou?

Ne, vůbec. Mě našel scout, což jsou lidi, kteří vyhledávají nové tváře a nové modelky. Navrhl mi, jestli bych to nechtěla zkusit. Já jsem tehdy závodně plavala, takže to pro mě bylo trochu nepředstavitelné, ale okolí mě trošku přinutilo tomu dát šanci. Nakonec jsem se do toho dostala. A teď mě to baví.

Nikdy jste nevnímala, že jste krásnější než ostatní a něčím výjimečná? Řekli vám někdy, co je na vás tolik zaujalo a čím jste porazila ostatní?

Prvotně to je si myslím díky postavě, že jsem hodně vysoká. Nevím, je to strašně abstraktní věc, v čem se kdo komu zalíbí.

Co se vám na sobě nelíbí? Co byste na sobě změnila, kdybyste mohla?

Mám docela problematickou pleť, s tím se trápím už tak tři roky. To je zrovna věc, kterou si myslím společnost ještě nepřijmula. Snažím se to zakrývat, všichni si raději vyberou modelku, která má pleť dokonalou, a nemusí ji upravovat ve Photoshopu nebo silně líčit. To byl trochu problém, ale jinak nevím.

Kam jste po vítězství vyrazila jako první? Co bylo vaší povinností?

Povinnost nebyla žádná, ale hned potom jsem jela na dva měsíce do Tokia. To byla taková zkouška, jestli mě to bude bavit, taková prvotní zkušenost s modelingem. Od toho se to pak pomalu odpíchlo, začala jsem dělat přehlídky po Evropě.

V patnácti letech sama v Tokiu, bez rodičů, nikdo vám neuvaří, nevypere…

Byla to docela drsná zkušenost, ze začátku jsem z toho byla hrozně vyjukaná. Přesně, nevěděla jsem, jak vařit, prát. Neznala jsem japonskou kulturu, která je opravdu jiná. Byl to pro mě docela šok, i co se týče jídla, protože Japonci jedí úplně jinak než Češi, a já na to nebyla vůbec zvyklá.

Stalo se vám nějaké faux pas, třeba v restauraci?

Neuměla jsem vůbec jíst hůlkami. Tam to opravdu není tak, že by všem dali vidličku s nožem. Musela jsem si pro to extra chodit, a kolikrát ten příbor ani neměli. Alespoň jsem se ale naučila jíst hůlkami.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Co maminka? Ta musela šílet strachy.

Myslím si, že musela mít strašný strach. Nedávala to ale najevo a myslím si, že je dobře, že na mě netlačila. Bylo to pro mě jednodušší. Věřím tomu, že to pro ni muselo být těžké.

Nikdy vám to neříkala?

Říkala, ať jsem na sebe opatrná, že se jí bude stýskat. A podobně. Nikdy přede mnou ale moc nebrečela a nedávala tolik najevo ten smutek, což je podle mě v něčem dobré.

Jak vnímá patnáctiletý člověk to, že se přes noc stane modelkou vydělávající peníze? Utrácela jste, nebo jste naopak šetřila?

Ono to bylo hodně postupné. Možná se to nezdá, ale v rámci vítězství Elite není finanční obnos, ale kontrakt s agenturou, která vám zaručí, že si později vyděláte. Nebylo to tak, že bych přes noc začala dostávat velké zakázky za hodně peněz.

V Tokiu jsem dostávala malé týdenní kapesné, se kterým jsem musela hospodařit. Rodiče už mi neposílali peníze, musela jsem s tím sama vyžít. Opravdu jsem si dávala pozor, za co utrácím. Začátky jsou vždycky těžké, je to spíš investice. Třeba modelka na fashion weeku si platí svůj vlastní hotel a letenky.

Co jste si koupila jako první velkou věc za vydělané peníze?

Notebook.

Spíš jsem čekala Chanelku nebo něco takového…

To přišlo postupně. Já jsem měla i takovou výchovu, musela jsem předtím chodit na brigádu, rodiče mi nikdy nedali nic zadarmo. Až postupně jsem k tomu došla, ze začátku mně to přišlo nepředstavitelné, dát tolik peněz za kabelku.

A dnes?

Dnes už to beru jinak. (směje se)

Kolik stála vaše nejdražší kabelka?

Asi dva tisíce euro.

Teď bude finále Elitu, budete tam? Viděla jste letošní účastníky? A máte do toho co mluvit, chtějí vás mít jako ambasadorku?

Ani ne. Ambasadorka Denisa Dvořáková má v tomhle více co říct, ale určitě budu na finále. Byla jsem i na castingu je podpořit, ale musím říct, že jsem se úplně nekoukala, kdo jsou finalisti. Teď toho bylo hodně, maturita, stěhování, neměla jsem na to moc čas. Ale těším se, půjdeme s přítelem.

Jaký máte názor na Elite a Českou Miss?

Jsou to úplně dva odlišné světy. Elite je modelingová soutěž, kde pak holky reálně pracují v zahraničí, dělají přehlídky po Evropě pro prestižní značky, je to opravdu práce. Kdežto Miss je specifická soutěž, kdy se z těch holek stanou české celebrity. Jsou krásné a všechno, ale potom se modelingu nevěnují v zahraničí.

Je těžké pracovat v zahraničí jako modelka? Musíte si na něco dávat pozor? Třeba nevečeřet před přehlídkou, nepít alkohol…

Snad každá modelka si dává pozor. Samozřejmě si musíme hlídat, abychom dobře vypadaly, protože se tím živíme. Myslím si ale, že modeling v zahraničí je super, český modeling nemá příliš pracovních příležitostí. Pracovat v zahraničí je taková nutnost.

Přemýšlela jste někdy nad stěhováním do Paříže, Londýna nebo New Yorku?

Samozřejmě jsem nad tím někdy přemýšlela, ale zatím mě to neláká. Teď máme nový byt, jsem ráda, že jsem tady.

Když jsem se připravovala na rozhovor s vaším přítelem Albertem, četla jsem, že se na společné bydlení těší. Teď jste, předpokládám, ve fázi, kdy vás nic nerozdělí.

My tím teď žijeme, jezdíme do Ikey, Hornbachu a podobně.

Umíte vzít do ruky kladivo?

Učili jsme se to spolu, společně jsme poprvé montovali nějaký nábytek z Ikey, ale strašně si to užíváme, je to hezké období.

Co na to Tereza Maxová, že může za tak pěkné spojení?

Myslím si, že je ráda. Vždycky, když se potkáme, tak si to řekneme, že je to sranda, jak k tomu došlo.

Jak to vlastně bylo? On zpíval na nějaké charitě a vy jste tam byla jako tvář?

Byl to charitativní běh Teribearu. Úplně náhodou nás pozvali a představili nás tam. Albert (Albert Černý, pozn.red) mě už trochu znal, já jeho moc ne, nějak jsme se tam seznámili. Pak jsme spolu nebyli asi další rok a půl, protože jsme měli strašně moc práce. Později, když jsme byli oba v Praze, jsme se jednou potkali, a od té doby jsme spolu.

Jezdíte na jeho koncerty? Líbí se vám jeho hudba?

Líbí se mi, snažím se ho v tom podporovat. Když byla Eurovize, jezdila jsem s ním po Evropě, když měl koncerty, jela jsem se podívat i do Tel Avivu. I po Česku se snažím jezdit, když mám čas.

Co na to jeho fanynky? Napíšou i vám?

Stalo se mi to snad jednou, že nějaká anonymní slečna, kterou ani Albert neznal, mi napsala, abych to vzdala, že je lepší než já. Beru to s humorem, s Albertem si důvěřujeme.

Nejen on musí mít fanynky. Jste krásná žena, muži se za vámi musejí otáčet.

Nějak to nevnímám, neřešíme to.

Ne? Nechodí vám nabídky na rande a nabídky k sňatku?

Nějak ne. Možná vidí, že jsme spolu, tak se ani nesnaží.

Co ráda kromě modelingu děláte? Albert mi říkal, že rádi surfujete. Co si ale užíváte z takových těch holčičích věcí?

Musím říct, že nejvíc si užívám dny, kdy se nemusím líčit, česat, můžu být v teplákách. Módu mám ráda, ale tím, že se v tom pohybuji a hodně lidí na mě sahá, když mi dělají make-up a vlasy, tak si užívám dny, kdy to nemusím dělat. Jinak chodím ráda na jógu.

Znáte se s modelingovými ikonami?

Potkala jsem se s Danielou Peštovou a s Terezou Maxovou, ale neznám se s Karolinou Kurkovou ani s Evou Herzigovou.

Mezi vámi je přeci jen generační rozdíl, máte si co říct?

Je to generační rozdíl, ale třeba Tereza je strašně milá, vyptává se mě a říká mi o svých dětech. Je jasné, že nemáme tolik společného, ale je příjemné si s ní povídat.

Když cestujete kvůli práci, máte vůbec čas si prohlédnout místa, kde zrovna jste?

Jak kdy, často ani ne. Asi nejsilnějším zážitkem bylo, když jsme jeli na Kubu dělat přehlídku pro Chanel. Byl to kouzelný zážitek, měli jsme i několik dní na prohlédnutí Havany.

To musel být pro někoho vašeho věku zvláštní zážitek, zažít tamní režim...

Bylo to drsné, byl zvláštní i ten kontrast, kdy my jsme byli v nejluxusnějším hotelu a předváděli luxusní oblečení vedle lidí, kteří tam pomalu nemají ani na jídlo. Ale atmosféra během té přehlídky byla hezká. Chodili jsme po promenádě v centru města, Kubánci se sešli na svých balkonech a střechách a koukali se na nás shora. Byl to hezký zážitek.

Fotila jste a šla přehlídku v něčem opravdu odvážném? Nebo vyloženě odhalená? Viděla jsem modelky, které měly na přehlídce zakryté jen bradavky.

Takhle odkrytá jsem nebyla, ale už jsem se dostala do situace, že jsem měla natolik krátkou sukni, že mně bylo vidět spodní prádlo, a to mi bylo opravdu nepříjemné. Nedokázala jsem se od toho odpoutat, nebyla to dobrá zkušenost.

Kam v Česku a v Praze, chodíte na nákupy? Do Pařížské?

To ne, já tolik za módu neutrácím. Raději nakupuji v zahraničí, tady nemám oblíbené obchody. Maximálně Cos.

Co je vaše vysněná nepracovní destinace?

My jsme teď hodně ovlivnění surfováním, vyhledáváme destinace, kde si můžeme zasurfovat. Vždycky jsem se ale chtěla strašně podívat do Jižní Ameriky, třeba do Peru, Jižní Afriky nebo do Kapského města a podobně. To mě láká.

Nemáte ze surfování strach? Jako modelka na sebe musíte dávat pozor.

Mám z toho strach docela velký. Snažím se to nějak překonat, hlavně když jsou vlny větší.

Máte větší strach ze zranění, nebo ze žraloků?

Ze zranění, žraloků se nebojím. Někdy mohou být vlny drsné, když vás potopí a drží třeba minutu pod vodou, to už se fakt bojím.

Jste pojištěná? Třeba proti zlomené noze?

Myslím, že jsem. (smích)

Báro, moc díky za rozhovor. Přeji hodně štěstí.