Rychlá zpověď - hudební dirigent Walter Attanasi: Nejtěžší bylo vystupovat pro italského prezidenta

Spolupracujete s operními domy po celé Evropě – Neapol, Řím, Amsterdam. Mohla bych pokračovat... Je nějaké místo, které vám přirostlo k srdci? Které máte nejradši? 

Těch míst je víc. Ale velmi rád si pamatuji na římskou operu a na Stockholm. Ale je jich opavdu hodně.  

Proč zrovna Řím? Může to být i tou romantikou? 

Asi ano.  

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Děláte nějaký sport aktivně, nebo jak se na dirigování připravujete? 

Je pravda, že fyzičku na to potřebujete. Během pandemie jsem hodně plaval, dokonce jsem měl i hnědý pás v karate. Takže něco jsem dělal a pomohlo to hodně. Může to znít směšně, ale práce s rukama a dechem je hodně přínosná.  

Zmínil jste dechová cvičení... Je to každodenní záležitost? 

Ano, cvičím každý den.  

Býváte ještě stále někdy nervózní, nebo jak pracujete s trémou? 

Spíš jsem nervózní kolikrát z parkování před vystoupením než ze samotného vystoupení. Samozřejmě je to i díky zkušenostem, člověk je daleko klidnější a užívá si každou vteřinu.  

Zkoušíte si třeba dirigování ve sprše? Zpíváte si ve sprše? 

Já si zpívám celý den, takže zrovna ve sprše ne.  

Když srovnáte vaši práci v zahraničí s tou tady v Česku. Je to v něčem jiné? 

Každé město je úplně jiné. Pracuji s lidmi, každá kultura je odlišná. Když pracuji tady, má to jednu velkou výhodu, že hudba je tu na opravdu vysoké úrovni. 

Je něco, co vás na práci v Česku překvapilo?  

Asi nic specifického. Spíš jsem byl mile překvapený úrovní kolegů.  

Je to velký rozdíl v hudebním projevu každé národnosti?  

To víte sama. Byl jsem v Mexiku, Japonsku, Americe a tak dále. Všude je to jiné.  

Která kultura je vám nejbližší? 

Já sám jsem vlastně Slovinec, Ital a Rakušan, takže toho mám hodně, a i hodně kultur je mi blízkých. 

Máte za sebou spoustu premiér opery. Uměl byste říct, která z nich byla nejtěžší? 

Na jednu si vzpomínám, ta byla v Brazílii. Byla to obrovská opera s baletem, no prostě všechno. Dva dny v kuse jsem téměř pracoval, ztratil jsem i hodně kilo. Ale bylo to nakonec úspěšné.  

Jaké bylo zatím vaše největší publikum?  

Určitě to bylo v Itálii. Hrál jsem pro italského prezidenta, kde bylo deset tisíc lidí a deset milionů u televizních obrazovek.  

Co je hlavním klíčem k tomu být dobrým dirigentem? 

Zkušenosti. Teorii umí každý, ale v té praxi už je to horší. Ale to je jako se vším... 

Máte nějakou negativní vzpomínku, kdy jste třeba něco pokazil?  

Asi si na nějakou větší nevzpomínám.  

Věci se pomalu vracejí do normálu, takže hádám, že už fungujete v běžném režimu.  

Jestli se dá mluvit o běžném režimu, to se uvidí. Teď mě čeká další koncert v Praze a potom v Německu, takže už to startuje.  

Jak jste zvládl pandemii? Byla to dlouhá doba, kdy jste nemohl trénovat. Přizpůsobil jste se nějak online prostředí?  

Online jsme netrénovali, ono to ani moc nejde. Každý trénoval sám.  

Co vás pandemie naučila nového?  

Spíš mi přinesla starosti. Ale uvědomil jsem si, že se musím neustále učit nové věci.  

Přeji hodně štěstí a děkuji za rozhovor.