Rychlá zpověď - Jiří „Denisa“ Procházka: Mám svou misi, a tu musím splnit!

Jak se cítíte?

Pořád stejně. Teď se cítím pořád stejně, jako v zápasový den.

To jste ale musel být plný adrenalinu…

Ne. Já už to nerozlišuji. Proč taky? A jsem za to rád. Mám radost z dobře vykonané práce, že jsme tam všechno udělali správně. Ale čím dál víc si teď uvědomuji, že práce je teď teprve přede mnou v UFC, a už teď se těším na další zápas.

Většina MMA bojovníků, se kterými jsem mluvila, jsou plní emocí, já z vás žádné emoce prakticky necítím. Jak jste se dopracoval k tomuto vnitřnímu klidu?

Je potřeba si to pořád uvědomovat a zkoumat v každé situaci, v zápase i mimo zápas. Nakonec člověk stejně dojde k tomu, že ta chvíle je pořád stejná. A jenom on sám z ní udělá dobrou, nebo špatnou situaci, malý, nebo velký zápas. Ne. Každá chvíle je stejná. Respektive každá chvíle není stejná, ale ten klid je v každé té chvíli.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Ještě vám nebylo ani třicet a mám pocit, že mluvím s padesátiletým člověkem. Cítíte někdy, že jste díky své filozofii pobral úplně jinou moudrost, než mají třeba vaši vrstevníci?

Je to tak, musí tomu ale odpovídat i zkušenosti. Někdy se chovám až moc mudrlantsky, v životě je ale zapotřebí nasbírat zkušenost, moudrost a z toho vycházet. Občas na tohle narážím, a proto jsem rád, že trávím čas se staršími lidmi, než jsem sám. Trávím čas hodně s trenéry, můžu to takhle do sebe víc nasáknout.

Kdy jste se rozhodl, že budete žít pro bojové umění?

Před dvacítkou, když jsem začínal s thaiboxem. Řekl jsem si, že je to můj sen, do toho se opřu naplno, chci být profesionální zápasník. Dělal jsem všechno, abych za to byl placený.

Když jste byl malý, chtěl jste být archeologem…

To je pravda, to bylo ve druhé nebo první třídě. A to mě inspiroval Jurský park. (směje se) Když jsem potom začal se zápasením, inspirovaly mě rvačky, mlácení, jak se řežou thaiboxeři.

Říkal jste, že jako malý jste byl průšvihář. Dával jste, nebo i dostával?

Vždycky jsme dávali. A rvali jsme se furt.

Nikdy jste nedostal?

Jednou, a pak jsem se hned přijel pomstít. (směje se)

Kolik vám bylo?

Mezi patnáctým a osmnáctým rokem.

Spousta takových kluků má pak problémy se zákonem. Měl jste ho někdy taky?

Měl. Měl jsem i podmínku asi na rok.

Za ublížení na zdraví?

Za těžké ublížení na zdraví a výtržnictví.

Mají z vás lidi strach?

To nevím, to nechám na nich.

Provokují vás lidi na veřejnosti, třeba v baru?

Teď už moc ne.

Teď už se bojí?

Nerad říkám, že bojí, ale věřím v to, aby lidé měli úctu a respekt. To jsem si chtěl vždycky vydobýt, i ve rvačkách na diskotékách. O to mně především vždycky šlo. Abych měl pověst toho největšího rváče a aby místní borci sklonili hlavu a uznali mě.

Bil jste se někdy za ženu?

Ano.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

A jaký je to pocit?

Máte vyšší cíl…

Jak se vyrovnáváte se slávou?

Je to pořád stejné.

Není, lidi vás poznávají na ulici, chtějí se fotit.

Ale pro mě se nic nemění. Budu se opakovat, se svým trenérem Jaroslavem Hovězákem jsme si řekli, ať se děje, co se děje, budeme vždycky stejní a nic se pro nás nemění. Pro mě se nic nemění. Voda chutná pořád stejně, vzduch je pořád stejný, a to jsou pro mě ty důležité věci. Aby se základní postoj neměnil.

A kdybych se náhodou změnil v nějakého namyšleného blbce, to by pro mě bylo selhání. Je to o tom, co zastáváte. Když si řeknete, že chcete být nějaký, tak i kdyby nebe padalo, tak takový prostě budu. Tečka.

V kolika letech jste začal studovat na vysoké škole?

Dva roky nazpátek.

Co vás k tomu přivedlo?

Občas jsem měl čas mezi tréninky a trenér se mě ptal, co budu dělat, a říkal, ať jdu na vysokou. Já jsem nechtěl. Pak mě k tomu ještě začal nutit bývalý ředitel mé střední školy. Tak jsem nakonec řekl „dobře, jdu tam“.

Takhle jednoduše?

Jdu tam pro nějaké informace, ať se obohatím, ne pro nějaký titul.

To ano, taky ale musíte myslet na budoucnost, v kleci nemůžete bojovat věčně. Máte už představu, co budete dělat potom?

Ano, nějakou představu mám, o tom se teď ale bavit nechci. Chci se soustředit na zápasení.

Říkal jste, že nemáte vysněného soupeře. Každý má ale přece vysněného soupeře…

Můj vysněný soupeř jsem já sám. Přemýšlel jsem nad tím, s kým bych chtěl zápasit a trénovat. Mně jde v zápasení především o posun, zlepšovat se k mistrovské podobě.

Jak podle vás mistrovská podoba vypadá? V posledním zápase to v prvním kole vypadalo, že vás rozmasíruje…

Vypadalo, ale to nejvyšší možné mistrovství je být absolutně zranitelný, a přesto s lehkostí zvítězit. Tyto principy se snažím do souboje zařadit. Ještě to není na tom levelu, na jakém bych to chtěl mít, ale vím, kam jdu a jakou představu bych chtěl prosadit. Zatím to tak ještě není, ale jdu si za tím. Musím se k tomu probít. Někdy i přes nepříjemné rány, ale to, co jsem předváděl, už se tomu blíží.

Podle toho, co říkáte, mám představu, že soupeře porazíte myšlenkou. Nemáte ruce u hlavy a necháte se bít…

Já jsem se nenechal bít, celý zápas jsem měl absolutní přehled. Kromě těch pár ran, které jsem schytal a které se mnou zacloumaly. Na které jsem byl ale připravený.

Co zranění?

Všechno v pohodě.

Nikdy jste žádné neměl?

Měl, všechno to jsou ale jenom možnosti k posílení se.

Jste nějak extra pojištěný?

Mám sportovní pojištění.

To znamená, že kdyby vám někdo zlomil nohu, máte na novou pergolu?

To asi ano. Pojištění si sice platím, nestojí mi ale za to přemýšlet o tom.

Máte z něčeho strach?

Že nebudu žít ten život, který jsem si zadal.

A to je který?

Cesta bojovníka a naplnění své představy o tom. Stálá cesta za mistrovstvím.

Spousta lidí by řekla dobrou práci, mít se dobře…

A až to budou mít, tak co? Já už to teď mám. Mám tu nejlepší práci, jakou jsem si kdy vysnil. Mám skvělé auto, je mi fuk že nemám Ferrari, mám dům…

Netoužíte po Ferrari?

Věřím, že na to taky přijde. Až tam budou prostředky, tak si koupím Porsche, ale nebudu z toho vyjukaný.

A co partnerka? Teď jste se rozešel…

To je jeden z dalších cílů, mít jednou rodinu. Vášeň a lásku dávám teď přeci jenom do boje, do té cesty.

Proto skončil váš vztah? Protože jste dával víc lásky do sportu?

Asi ano. Je skvělá partnerka, obětavá, udělá první poslední. Jsem rád, že se mnou byla, ale teď mám svou misi, a to musím splnit.

Každá žena vedle vás bude muset být velmi obětavá. Podřídit se vám, tréninkům…

To asi ano.

Co na zápasení říká vaše maminka? Ty se o své syny velmi bojí…

Bála se pořád.

Jak to vnímá?

Už to chápe, teď už to chápe. Už jsem ji naučil, že mi musí fandit, ať se děje cokoliv, a stát při mně. Dřív tam byl strach, že to nemám dělat. A ať dělám něco jiného.

Chodí na zápasy?

V Česku byla na většině.

Co vy a příroda?

Nalaďuji se na přírodu. V lese je to mnohem víc cítit. Když jste na přírodu více senzitivní, je to úžasné spojení.

Říkal jste, že byste rád vyrazil někam k moři. Nebojíte se koronaviru?

Moc na to nevěřím. Respektuji to, ale nedělám si s tím moc hlavu.

Díky MMA hodně cestujete. Máte někdy čas vedle tréninků poznat i tu zemi, ve které jste? Baví vás to poznávání?

Baví. V Japonsku jsem byl třeba na zápasech desetkrát, ale poznal jsem ho pramálo. To bývalá přítelkyně Kamila ho poznala víc než já. Byl jsem na hotelu a musel jsem plnit povinnosti. A ona cestovala Japonskem odshora dolů.

Až skončíte misi a dosáhnete mistrovství, kam půjdete dál? Najdete si čas na to založit rodinu a cestovat?

Věřím, že určitě.

Ujíždíte si na něčem? Někdo rád nakupuje drahé oblečení, boty, hodinky, knihy, dobré jídlo…

Mám rád croissanty. (směje se) Musí na to být ale správná chvíle, ne to jíst každý den.

Kde ho mají nejlepší?

Nevím. (směje se) Naposledy jsem ho měl v Abú Dhabí. Přinesli ho na snídani a já si řekl, že si ho nedám, že si dám až vítězný po zápase. Přišel trenér a řekl, ať nejsem blbej, že nikdy nevíš, co se stane, může sem spadnout letadlo nebo cokoliv. Tak jsem si ho dal už před vítězstvím.

Založil jste si vlastní značku oblečení BJP. Co vás k tomu vedlo?

Ze začátku kvůli tomu, aby moji fanoušci měli co kupovat. Teď už jsme to zaobalili do funkčního prádla na trénink, abychom uspokojili moje fanoušky i fanoušky bojových sportů. Všechno oblečení a suplementy jsou takové, které se snažím používat denně. Není to nic zbytečného, jsou to opravdu čistě funkční věci, co člověk opravdu využije. Zjistil jsem, že jsem do sebe sypal spoustu blbostí, ale byly k ničemu. Proto je třeba udělat i kolem suplementů věci, které tělo nezbytně potřebuje, a víc nic, pak už jen dobrou stravu.

Máte mezi fanoušky i hejtry?

Jsou tam taky.

Co vám třeba napíšou?

Nevím, že na to nemám. Nebo něco takového.

Co byste jim vzkázal?

Nevím, já moc neodhaluji svojí negativní stránku, protože jsem negativními věcmi přestal žít.

Moc děkuji za rozhovor.