Rychlá zpověď - Klára Long Slámová: O Kajínkovi, rodině a slávě
Klára Long Slámová se proslavila zastupováním Jiřího Kajínka a od té doby je pojí přátelství. To, že dostal milost, ji těší, největší radost jí ale dělá její rodina. Letos připravila česko – americké Vánoce. V rozhovoru pro Luxury Prague Life se ale ostrá advokátka rozpovídala také o tom, jak funguje v roli maminky a jaké to je, vydělávat víc než její partneři.
Jste spokojená s milostí pro Jiřího Kajínka?
Asi by bylo divné, kdybych řekla, že ne. Samozřejmě, že ano. I když ideální by bylo obnovení řízení. Ale my jsme podávali návrh už kdysi, pak pan Kajínek podával další návrhy, takže víme, že touto cestou to neprošlo. Já jsem léta říkala, že jediné, co zbývá, jediná možnost, je prezidentská milost. A jsem ráda, že po těch letech konečně přišla.
Viděli jste se spolu od té doby, co je Jiří Kajínek na svobodě?
Několikrát.
Jaký byl, jak na vás působil během těch setkání?
Je víc v pohodě, což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že je konečně na svobodě. Ale nezměnil se, je pořád stejný
Jak zvládá svobodu?
Zvládá. On byl ve spojení s okolním světem celou dobu. Ať už pomocí technologií, které byly povolené v rámci výkonu trestu, tak prostřednictvím návštěv, dopisů, tisku, televize.
Vy jste za ním chodívala často i do vězení. Jaké to pro vás tehdy bylo?
To byly desítky návštěv. A nebylo to tam vůbec příjemné. Už jenom ty šílené kontroly. Potřebovali jsme něco probírat, v zádech jsme měli kameru, ve dveřích pořád někdo hlídkoval, takže jsem se kolikrát bála řešit věci, které by skutečně měly zůstat jenom mezi čtyřma očima, protože se to týkalo přípravy procesu a jeho průběhu. Přestože každý obviněný nebo odsouzený má právo na to, aby hovořil se svým advokátem bez přítomnosti třetí osoby, tak tam jsem nikdy nemohla vědět, jestli někdo neposlouchá. Některé věci jsme navíc potřebovali probírat dlouho a já jsem si tam nemohla ani nic vzít, třeba ani pití.
Jak se díváte na to, že se teď z Jiřího Kajínka dělá hvězda?
K tomu se asi nemůžu objektivně vyjadřovat, protože jsem zatížená tím, že to byl můj dlouholetý klient a máme opravdu přátelský vztah. Ale mně to rozhodně nevadí. On už jenom ten jeho boj za svobodu, co si ten člověk musel prožít. Proč by teď nemohl sklízet ovoce za to příkoří.
Proč jste kývla na účinkování v pořadu Soudy Kláry Slámové, kde jste byla v roli soudkyně?
Já už jsem asi před deseti lety dělala něco podobného. Mně tohle prostředí není cizí a hlavně je to forma nějaké zábavy.
A bavilo vás to?
Mě to baví.
Je hodně variant podobných pořadů a ve všech ostatních kromě Soudů Kláry Slámové hrají soudce i advokáty herci. Nicméně pro diváky je to věrohodné, zkrátka tomu věří. Dokonce píší dopisy, aby je ti dotyční soudili. Také vám lidi více psali?
Ne. Já předpokládám, že většina lidí má rozum a pokud je někdo skutečně schopen napsat takový dopis, tak už mu nepomůže asi nic. Ten pořad je zábavný formát.
Nebála jste se tedy, že vás pak lidé v reálu nebudou brát vážně?
Ne, to na to nemá absolutně žádný vliv. V tom pořadu jsem trochu hrála.
Díváte se na seriály ze soudních síní?
Ne. Já mám ráda třeba Hru o trůny a v anglickém znění.
Jak vám ve vaší profesi pomohlo to, že jste se už před lety stala známou tváří. Tehdy díky kauze Kajínek?
Nevím, protože jsem nezažila nikdy nic jiného, než to, že mě lidí znají. Takže já nemám srovnání. Ale je pravda, že si nemusím dělat reklamu, protože lidé volají sami. I když to, podle mého názoru, není na základě toho, že by mě někde viděli, ale na základě mojí předchozí práce. Většina lidí se ozývá s tím, že mají kontakt od lidí, které už jsem zastupovala. Nebo se mi klienti vracejí.
Jak moc je těžké získat jako svého právního zástupce právě vás?
Je to momentálně hodně těžké, protože čas nemůžu nijak natáhnout. A poptávka převyšuje moji časovou nabídku.
Podle čeho tedy selektujete, jaký případ vezmete a jaký ne?
Některé případy, které jsou hodně mimo Prahu, už spíš neberu, protože to vám zabere celý den, když někam jedete. Ale jinak beru případy, které mě něčím zaujmou, musí být něčím zajímavé. Nemůže to být něco, co dělám nerada.
Co je pro vás zajímavé, co děláte ráda?
Ráda dělám trestní právo, smlouvy a také opatrovnické věci a rozvody. A těch je hodně. Prakticky každý den někdo volá kvůli rozvodu.
Máte nějakou univerzální radu pro rozvádějící se páry? Co dělají špatně?
Většina absolutně odmítá jakoukoliv formu dohody, i když ta dohoda je pro ně kolikrát příznivá a je to lepší a i levnější, než aby se soudili s nejistým výsledkem. Ale ti lidi bývají tak zaseklí a za žádnou cenu se s tím druhým po dobrém dohodnout nechtějí. Přitom to může být mnohem lepší.
Bojíte se, že se vám někdy bude chtít někdo mstít?
Ne. Já nerozhoduju, to rozhoduje soudce.
Vzala byste nějaký případ zadarmo?
Jasně. To je pořád něco. Některé opatrovnické věci i trestní záležitosti nebo zastupování poškozených.
Co naopak odmítáte, do čeho nejdete?
Nevezmu někoho, u koho je jasné, že třeba utýral zvíře. A také hodně závažné trestné činy proti malým dětem.
Nosíte si práci domů?
Hmmm... Nosím ji všude.
Máte dvouletou dceru a do toho plný pracovní diář. Jak to zvládáte skloubit dohromady?
Já už se snažím pracovat míň, pokud to jde. Ale ono pořád máte nějaké lhůty, které se musí dodržovat, máte objednané lidi, na schůzky musíte přijít, na soudy taky. Ale v rámci možností se snažím, abych už nedělala full time. I když někdy je to nevyhnutelné.
V práci jste dost tvrdá, doma vyměknete?
Já myslím, že už jsem i doma takhle... (smích)
Váš manžel je Američan a seznámili jste se na ostrově v Tichém oceánu. To jste si pro něj zajela na druhý konec světa...
To byla láska na první pohled. Narazili jsme tam na sebe. Skoro úplně jsme narazili. Na molu.
Jak to pokračovalo?
Nemohla jsem si ho odvézt hned, protože jsme nejdřív museli vyřídit formality. Takže já jsem tehdy odjela sama, ale věděli jsme, že chceme být spolu. Tady se začalo řešit papírování, to bylo strašné. A pak jsem si pro něj znovu jela.
Řešili jste, kde budete žít a nakonec zvítězilo Česko?
My jsme se vůbec o jiné variantě nebavili. To vyplynulo úplně automaticky všechno.
Váš manžel tam dělal instruktora potápění, co dělá tady?
Byl manažer potápěčského centra a tady dělá kola. Servis a sestavuje nová kola.
Jak Američan žijící na ostrově v Tichém oceánu zvládl přechod do Česka?
Asi nejtěžší je ta jazyková bariéra. On dělá hodně s cizinci nebo s lidmi, kteří umějí anglicky, tak nemá moc potřebu na tom zapracovat, aby se naučil lépe česky. Ale je tady moc spokojený.
Kdo z vás dvou se víc věnuje domácnosti? Vy jste totiž pracovně hodně vytížená..
My děláme oba dva něco a máme i pomocnici.
Finančně táhnete rodinu hlavně vy?
S ohledem na to, co dělám a jak dlouho to dělám, je prakticky nemožné, abych měla někoho, kdo by vydělával obdobně, nebo dokonce víc, takže je to jasné.
Setkala jste se v minulosti s tím, že nějaký váš vztah skončil kvůli tomu, že partner nerozdýchal to, že jste úspěšná a vyděláváte víc než on?
Ne. Vždycky jsem měla chlapy, kteří byli zdravě sebevědomí. Naopak byli rádi, že nemají žádnou domácí puťku, že se dokážu postarat třeba i o to, aby byla zařízena výměna zimních pneumatik.
Jak slavíte Vánoce? Po česku nebo po americku?
Děláme obojí. Hlavně kvůli malý, protože už to začíná vnímat. Takže Štědrý večer český a potom ráno ještě nějaké překvapení.
Stíháte zařizovat vánoční dárky?
Ne. Jenom pro malou. Něco kupuji a něco objednávám přes internet.
Jaký americký zvyk nebo svátek vás baví?
Mně se líbí Den díkuvzdání, ale problém je v tom, že nemám čas něco zařizovat. A vždycky si říkám, že příští rok...
Jak mluvíte na dceru? Česky nebo anglicky?
Obojí. Já na ní hovořim česky, manžel anglicky.
Dokážete si představit, že byste se někdy vzdala života, jaký teď vedete?
Ne. Ale snažím se to pomalu dovést do toho stadia, že třeba v práci budu jenom dva, tři dny v týdnu. Dřív jsme přemýšleli i o variantě přesunout se pryč, ale to je těžké. To bych se musela úplně všeho zbavit a já bych zase nechtěla odjet natrvalo z téhle země, já to tady miluju, je to můj domov. A když někam jedu, to já ráda, tak se hrozně ráda vracím. Jsem někde tři dny a už se těším, jak pojedu zpátky.
Jaký máte názor na současnou politickou situaci u nás?
Určité obavy jsou, ale myslím, že si nemáme vůbec na co stěžovat. Vždycky může být hůř. A tady určité ochranné mechanismy jsou. Dokud budeme v určitých organizacích, tak to jsou takové pojistky.
Proč si myslíte, že se tak změnila nálada v naší společnosti v posledních letech?
Lidi jsou zhýčkaní, líní a hloupí. Slyší na to, co jim kdo naslibuje. A když budete někomu stokrát opakovat, jak je to tady strašné, tak blbec tomu vždycky uvěří.
Co vám dělá radost?
Když je venku hezky, teplo a já můžu jít s holčičkou někam na hřiště. Já nesnáším zimu. Už teď se těším, až bude jaro, až se začne zase grilovat a budeme moct být na zahradě. To mě baví. Já mám ráda ten vesnický život u nás, lidi se tam scházejí při různých příležitostech. To mi dělá radost. A jsem šťastná, že jsem si ten život udělala takový jaký je. Nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Jsem fakt strašně spokojená. Nechtěla bych měnit. I ta práce mě baví, nedělám to jenom pro peníze.
