Rychlá zpověď – Martina Pártlová: Muži mě rádi zachraňují! Nestojím o to..

Marti, zrovna ses vrátila z Kuby, jak bylo?

Strašný. Měli jsme hrozný počasí. Asi devatenáct stupňů, vítr, déšť, hezky jsme měli asi jen čtyři dny. Už bych nikdy nejela do resortu, co se týče Kuby. Bylo to tam sice krásný, ale nuda. Byli jsme ve Varaderu.

Varadero není Kuba, to se říká…

Jo, to je fakt. My jsme si dělali samozřejmě výlety po okolí, ale jelikož neumím moc anglicky, tak jsme si zvolili místo s českým delegátem, který tam stejně nakonec pro nás nebyl…

To mě mrzí, že jsi nebyla spokojená…

Zklamalo mě to. Jediné, co mě nadchlo byla Havana, ta je nádherná, ale prostě to počasí nevyšlo, přijela jsem bílá jak stěna… Neužila jsem si to tak, jak jsem si představovala. Mrzí mě to, fakt jsem se totiž těšila, Kuba byla můj sen. Navíc to nebyla levná dovolená, o to to člověka mrzí víc.

Pronájem bytu 3+kk - Praha 1 - 108, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Vládne tam komunismus, ten ty musíš pamatovat…

Jojo, mně bylo deset, jedenáct, když byl převrat…

Vnímalas to tam? Já měla třeba na Kubě furt hlad.

Mně tam moc nechutnalo, to je fakt a nejde si nevšimnout, že v ochodech nemají skoro nic. Jeden druh od každého zboží. Dodnes si pamatuju na nedostatek potravin, jak maminka stála frontu na mandarinky, oblečení mi šila a bohužel mě i sama stříhala. (smích)

S kým jsi tam vlastně byla?

S mým bývalým přítelem… (smích)

Cože? Vy už spolu nejste? Vždyť to byla velká láska… Čerstvá! Jsem zmatená.

Byl to můj kamarád, kterého znám už devět let. To jsme spolu tak jakože, dá se říct, chodili. Tenkrát. Pak jsme si zůstali jako kamarádi a před několika měsíci jsme si řekli, že už jsme oba starý páprdové a mohli bychom to dát zas na jednu kopici, tak jsme si to zkusili… a zjistili jsme, že to kamarádění nám šlo o trošku lépe.

Aha. A to přátelství se tímhle pokusem nezničilo?

Ne ne, stále jsme kamarádi. Vím, že je to klišé, ale opravdu to tak je. Pořád mám klíče od jeho domu kvůli pejskům, za kterými dojíždím. A máme se pořád rádi. Když bude potřebovat, tak mu klidně i uklidím barák, vyperu, uvařím, pokud na to samozřejmě ještě nebude mít své děvče. (smích)

To mě mrzí a já se těšila na témata lásky a svateb a tak.

Mně to taky mrzí, blbý počasí no. (smích) A o svatbě bychom stejně nemluvily…

Kolik ti je?

Bude mi třicet devět.

V Praze jsi skoro deset let…

Ano, od roku 2009.

Jak vnímáš tenhle singl život téměř čtyřicetileté ženy, kdy ti většina lidí říká, jak bys už měla mít děti?

Já bych chtěla mít děti, ale já bych je chtěla mít z lásky. Nechci si je dělat jen proto, že by se to mělo. Nedokážu si představit, že mám dítě s někým, koho nemiluju… Ale samozřejmě, když to nepůjde, tak asi zajdu do banky. Na singl život si ale nemůžu stěžovat. Můžu s čistým svědomím říct, na rozdíl třeba od někoho jiného, že jsem ve svém životě dvakrát hodně a opravdově milovala. Nemůžu ale přestat srovnávat ty city, co jsem měla tenkrát, s těmi, co prožívám teď. A tyhle současný se k těm prožitým ani zdaleka nepřibližují. Jakmile se začnu cítit nespokojená, lehce zpanikařím a pak odcházím. Blíženec. (smích)

Já tě chápu, mám to podobně, nechtěla bych si udělat dítě s někým, koho nemiluju, protože ve finále bych na to dítě stejně byla sama.

Mně by ani nevadilo na něj být sama, ale samozřejmě chci, aby to mimino mělo tátu a bylo finančně zajištěný.  Proto bych si to prostě nelajsla. Nikdy nevíš, co se může stát a ten druhej má být prostě oporou, jak psychickou, tak fyzickou i finanční. V dnešní době jsou peníze strašně důležitý.

Ty jo… to jsme zabředly do těžkého tématu. Pojďme si radši říct, jaké jsou teda krásy singl života?

Mám svůj život ráda, mám na sebe čas, dělám si, kdy chci, co chci… Když máš toho správnýho partnera, tak si teda vlastně taky můžeš dělat v podstatě, co chceš, ale já nesnesu žárlivost. Myslím tu velkou, jinak je žárlení docela roztomilý.

Změním téma úplně. Sedíme v divadle Hybernia a já bych řekla, že zrovna vypadáš jako … podzim…?

Já jsem královna přírodních sil. Jsem jaro, léto, podzim, zima. Ovládám vítr, teda větry (smích), vodu, vzduch, všechno.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Baví tě to?

Jo. Určitě. Je to pokračování Kapky medu pro Verunku, kde jsem hrála jednu z hlavních rolí. Konečně jsem dostala kladnou roli. Vždycky hraju takový čůzy, zlý mrchy, tak teď jsem konečně hodná.

Jaká jsi ve skutečnosti?

Něco mezi. Přátelé říkají, že jsem hodná… a prej je se mnou prd*l. (smích)

Marti, já jsem dlouho nevěděla, že umíš zpívat.

To skoro nikdo. (smích)

Chci jen říct, že být hercem/zpěvákem je prostě řehole, máte to těžké vydělat si na chleba. Jak dlouho jste nacvičovali Královnu Kapesku, než jste začali hrát, a tudíž i vydělávat?

Abych začala vůbec vydělávat, muselo vzniknout 3v1. Muzikálem se živím už šest let a tohle jsme nacvičovali asi dva měsíce. Dva měsíce chodíš do práce od rána do večera zadarmo.

Tohle mě fascinuje…

Mě to taky fascinuje. (smích)

Jak je možný, že se to dá zvládnout?

Nedá se to moc zvládnout, pokud nejsi Lucie Bílá. Musíš mít našetřeno, pokud nechceš odcházet ze zkoušek. Musíš mít prostě naškudlíno… Jako kolotočáři.

A to tě baví?

Co mě nejvíc baví je Čechomor, se kterým zpívám. Za chvíli pojedeme turné, začínáme 22. dubna v Bechyni. Do konce roku máme strašně moc koncertů, to mě baví a naplňuje. Mám diář fakt nacpanej, pojedeme fesťáky i mimo republiku.

Přijetí do kapely pro tebe musel být velký zlom.

To je to největší štěstí, co mě mohlo v hudební kariéře potkat a budu na to už celej život pyšná.

Kdo by to byl řekl, když jsi vyučená zlatnice, co?

Nene, já jsem vyučená prodavačka ve zlatnictví. Jéžiš, kdyby zlatnice… Tam se bralo ale jen tři tisíce hrubého, tak jsem šla pak na servírku. To bylo trošku lepší. (smích)

Připomeň čtenářům, kdy kdo vlastně objevil, že umíš zpívat?

Když jsem pracovala v jedné restauraci, tak jsem jim tam tak jako békala a někomu se to líbilo, někdo nadával… (smích) Zpívám od malička, ale jen tak sama pro sebe, nikdy jsem nenavštěvovala žádné hodiny zpěvu. Pak mě trošku verboval jeden kamarád, na to jsem se ale vyprdla. A po nějaké době mě donutili kamarádi, abych šla do X Factoru. A to bylo peklo.

Proč peklo?

Měla jsem strašnou trému. Strašnou. Naši mě tehdy slyšeli vůbec poprvé zpívat. Myslím jako na jevišti s mikrofonem v ruce. Táta plakal. To bylo pěkné, rozbrečel i mě, díky tati, takže jsem málem nemohla zpívat.

Jak dlouho funguje 3v1?

Asi tři roky.

Takže to je cca skoro tři roky, kdy jsem se tě ptala, jestli už na tom vyděláváte. A všechny jste se smály, že ne.

No, to jsme to dělaly pro radost, sranda prostě.

A dneska? Kolik už máte na kontě videí?

To ani netuším, ale je fakt, že dneska už na tom nějakou kačku i vyděláme, ale bohužel jsme už strašně dlouho nic nenatočily, protože prostě nemáme čas.

Neobjednávají si u vás ta videa firmy?

To oni si i objednají, ale jak říkám, my jsme ještě nic nenatočily, protože na to si to musíme celé vymyslet, sejít se, natočit to. Nikča má miminko, Verča pořád točí První republiku, já měla zkoušky, do toho Čechomor… není to jednoduchý si pořád jenom hrát. (smích)

Takže teď vlastně byznys stojí.

Jo, ale máme ty instagramy… tomu se taky věnujeme. (smích)

To mi připomíná, že jste holky na Evropě 2.

Ano, máme tam noční pořad 3v1, vysíláme tam od osmi do desíti každý večer od pondělí do čtvrtka.

Co tam tak řešíte?

Řešíme občas trošku bizár, někdy bulvár, vztahy, ale stejně to vždycky skončí u toho samýho… Jak to říct slušně. U vyměšování. (smích)

Říkala jsi, že 3v1 pro tebe znamená hlavně přátelství, ale přece jenom tři ženský… To musí být občas dusno.

Hele já taky tvrdím, že se líp kámoší s klukama, ale tady je fakt, že jsme už dospělé, nejsme na základce, navíc jsme všechny napůl chlapi… (smích) U vymýšlení se nehádáme vůbec, občas se jako štěkneme, ale je to hned pryč. Nejsme žádný slepice, jednáme na rovinu. Tři grácie na jednom smetišti. Je to těžký, ale dáváme to. (smích) Musím říct, že jsme ale fakt kamarádky asi už na vždycky. Podporujeme se ve všem. Vždycky, když je nějakej průser, tak jsou to ony, komu volám, s kým to řeším. A naopak.

To je fajn, to má dneska málokdo. Jezdíš ale pořád do Budějovic? Máš tam kamarádky třeba ze školy?

Jasně, mám tam kamarádky jak z první třídy, tak z učňáku. Snažím se je vidět, když tam jedu, ale přiznám se a tímto se omlouvám, že se to moc nedaří. Když už tam jedu, tak za našima a za ségrou. To je pro mě priorita.

Sestra má děti?

Ségra je o čtyři roky starší a má skoro jedenáctiletého syna. Ten mi říká, že jsem bláznivá teta, nebo teta z Číny. Nevím teda, proč zrovna z Číny… Když jsem totiž měla přijet na víkend, ségra se mnou počítala, tak jsem sdílela fotky z JAR. On mi na to konto řekl, že jsem bláznivá, že slíbím, že přijedu a odjedu si na konec světa. Takže jsem bláznivá teta. Dřív mě moc nedával, ale teď se tak pěkně hihňá. Jsem na něj taková hubatá…

Ty jsi ale obecně tak jako hodně hubatá.

Ano, na všechny děti. Všechno jsou to smraďoši. Jinak jim v divadle ani neřeknu. Baví mě do nich tak jako rejpat a zlobit je, ale to neznamená, že je nemám ráda, to ne, já děti miluju a budu nejlepší máma na světě.

Ještě mi pověz, jak o sebe pečuješ.

Chodím pravidelně do Asklepionu, kde se o mě starají od A až do Z. Hlavně teda na kosmetiku. Baví mě Phytomer, Nuxe, Babor. Na líčení používám nejraději Mac nebo Lancome a miluju bílou Niveu na tělo. Nic nevoní tak jako bílá Nivea, už 20 let. (smích)

Máš to ráda, tohle hýčkání?

Ano, ale je pravda, že teď na to mám sakra málo času. Teď se zanedbávám, což hodlám ale samozřejmě brzy změnit.

Co móda?

Tak hadříky mám taky ráda, nedávno jsem si koupila boty od Louboutina, to jsem si udělala fakt radost.  Myslím, že je ani nebudu nikam nosit, že se na ně budu doma jen dívat, abych si je nezničila. (smích) Jsou boží. Byl to můj sen. Vždycky jsem je chtěla.

Co máš jako další sen ze světa módy a luxusu?

Hele, chtěla bych Berkinku. Mám v Budějovicích ještě garsonku, tak tu bych mohla prodat… (smích) Ty jo, abych investovala do týhle kabelky, tak bych musela vydělávat tak milion měsíčně. A stejně… radši bych si asi koupila nový auto, nebo dům…nebo prostě pořádnou dovolenou.

Stejně bych tu kabelku měla hned vodrbanou, vždycky jí někam mrsknu… jednou jsem si koupila Pradu a ta vypadá jak sežvejkaná od krávy.

Ještě mě zajímá sport, vždycky jsi na sobě makala.

Miluju beachvolejbal, ale už není prostě čas.

To mi neříkej!

Přísahám. Když už mám teď volno, tak si jenom lehnu, fakt. Ale musím zase začít, já vím, Karel Frýd mi pořád píše, kdy už začneme. Navíc vnímám, jak se celá povoluju, ztloustla jsem… Já docela ráda papám, miluju sladký. Nabrala jsem šest kilo tuku, všude. Byla jsem drobounká… prostě hrůza.

Ale fanouškům to nevadí

Ty jsou zlatí. Pořád nás zvou na Moravu do sklípků, tlustý, hubený, starý, je jim to jedno …

Nechtějí si tě brát za manželku?

Občas, když o mně někde vyjde článek, že jsem sama, pořád nebo zase, tak mají muži tendenci mě zachraňovat, což je sice pěkný, ale já jsem asi vybíravá, nijak zvlášť mě to nebere.

Martino, a jsi šťastná?

Jsem. Jsem šťastná, i když je mi občas smutno. Ale když jsem s Čechomorem na pódiu, tak to je pro mě strop.

Moc děkuju za rozhovor.