Rychlá zpověď – Michal David: O nereálných snech
Jeho nestárnoucí hity znají všechny generace. Michal David je na české hudební scéně už čtyřicet let a pořád vyprodává haly. Ani s přibývajícím věkem mu ale energie neubývá. Zpěvák má pořád spoustu nápadů a těší se na každý nový projekt. V rozhovoru pro Luxury Prague Life se svěřil, jak dobíjí baterky nebo jaké to je, zase se vracet do první třídy s vnukem Sebíkem, který hudební talent ale po slavném dědečkovi bohužel nepodělil…
Michale, vy vždycky prosinec, leden mizíte na dovču, to musíte být pěkně odpočatý na ten nový rok…
No my jsme si vlastně ještě nestihli odpočinout. Na Silvestra jsem zpíval v King’s Casinu na Rozvadově u Leona. Byl tam i Karel Gott, byli tam Smokie, Queen revival a tak dále, byl to super Silvestr. Hned potom jsme ale bohužel jen na pět dní odletěli na Maledivy, protože nás tam pozval kamarád. Tentokrát jsme nebyli u nás na Tenerife. Bylo to dost hektické a ta třináctihodinová cesta zpátky domů… no prostě žádný velký odpočinek to nebyl. Navíc prosinec byl hooodně náročný, to jsem měl asi osmnáct koncertů. Taková ta opravdová zasloužená dovolená mě čeká až na jarní prázdniny, kdy má vnuk volno a pustí ho ze školy.
Už víte, co vás v tomto roce všechno čeká?
No jasně, a je toho spoustu. Připravuji turné, které se jmenuje Allianz Open Air Tour Michal David 2018, bude to všechno v amfiteátrech, v letních kinech, prostě venku. Turné začíná 30. května a bude celý červen. Jako hosta mám Markétu Konvičkovou. Těším se na to, je to skvělá zpěvačka a máme připravený výborný duet, který teď budeme natáčet, včetně klipu. A dokonce to nazpíváme česky i anglicky, protože máme nabídku, že by nám to vzali do německé Chart Show. Samozřejmě chceme píseň i klip představit před samotným turné, aby lidé tu píseň už znali.
Proč jste si vybral jako hosta zrovna Markétu Konvičkovou?
U mě to musí mít vždycky nějakou vazbu, třeba když jsem dělal napůl koncert s Luckou Vondráčkovou, tak jsme měli duet Byla to láska a ten má dnes nějakých 12 miliónů zhlédnutí na youtubu, takže to mělo smysl. A když jsem viděl zpívat Markétu na Slavících Tenkrát na západě od Věry Špinarové, tak se přiznám, že mě dostala a v tu chvíli jsem si uvědomil, že to je ten pravý host pro mé turné.
Michale, vám je 57 let… kde sakra berete tolik energie? V hudebním světě jste přes 40 let a pořád jedete a vyprodáváte O2 arény, v prosinci jste z jeviště neslezl....
Vždyť já ale odpočívám. Vyvažuji to. V únoru letíme na 10 dní na Malůedivy, stavíme se na 3 dny v Atlantisu v Dubaji, tam chci Sébu vzít do vodního světa, kde budeme plavat s delfíny a bude to fantazie. U toho já si nesmírně odpočinu. Takže jak vidíte, koriguji si to. Když je prostě víc práce, třeba u velkých projektů, tak je důležitá příprava, v červnu pak budu hodně makat a pak červenec, srpen bude zase volno. Musíte si to umět zorganizovat.
Kde berete inspiraci?
Různě, ale vždycky na konci roku si to shrnu, co jsem dělal, jaké to bylo a co chci dělat v tom roce novém. Teď jsem si tedy vymyslel ta openairka, protože takovou tour jsem ještě nikdy nedělal. A navíc pojedu jen malá města, velká tentokráte vynechávám, protože ty jsem objel už stokrát.
Skvěle se to prodává, protože lidé na venkově, kde jsem nebyl třeba dvacet třicet let, to úplně hltají. Prodali jsme třeba za týden 1500 vstupenek v Kyjově.
Komunikujete s fanoušky, píšou vám, chtějí abyste přijel zrovna k nim?
No jasně, mám Facebook, tam mám 16 tisíc fanoušků. Ještě před půl rokem jsem jich tam měl jen osm tisíc, ale díky tomu, že jsem začal víc komunikovat a vzal jsem kamarádku Veroniku Šimůnkovou, která se mi o to stará, mám za pár měsíců jednou tolik příznivců.
Vždyť to znáte, ta komunikace je dneska virtuální, internet je v tomhle dobrej. Podle někoho je internet unavující a žere lidem mozky, já si to ale nemyslím. Když si to dokážete naplánovat a dáte tomu hodinu, maximálně dvě denně, tak je to velká pomoc.
Máte mezi sledujícími klasické hejtry?
Ani ne. Já vždycky říkám, že jak se ty chováš k druhým, tak se oni budou chovat k tobě. To je takové moje motto. Takže já se k lidem chovám mile, příjemně, kdokoliv se se mnou chce vyfotit, tak já jsem velmi rád, protože to je lepší, než když se se zpěvákem nikdo fotit nechce. Na těch menších akcích, jako jsou firemní večírky, plesy, tak tam se dnes déle fotím, než zpívám J. Tak hodinu zpívám a hodinu a půl se podepisuji a fotím se s hosty. Není to jednoduché, ale dělám to rád. Opravdu se vyfotím s každým, do posledního člověka, protože když se vyfotím s deseti, tak dalších dvacet je naštvaných. Na těch velkých koncertech to nejde, neuspokojíte všechny.
Za ta léta jste musel vydělat hodně peněz, postavil jste si krásný dům. Za co ještě rád utrácíte?
Nejsem úplně takový ten rozhazovačný typ. Já se rád plácnu přes kapsu za dovolenou. Máme s manželkou cestování rádi a rádi poznáváme svět. Přiznám se, že také rád utrácím za víno, ale za kvalitní víno. Miluji toskánská vína. Taky za doutníky, ale to už ne tolik. Ty jsem hodně omezil. Jinak moc neutrácím, spíš investuji. Když jsme vyjeli s novým muzikálem Muž se železnou maskou, tak tam jsem investoval. Už z toho důvodu, že v tom jsou ostatní investoři a partneři, tak aby neměli ten pocit, že to jede jen z jejich peněz, tak s Oldou Lichtenbergem do toho vkládáme i vlastní peníze, aby věděli, že do rizika jdeme všichni. Musím zaklepat, že tento muzikál se prodává velmi dobře, je vyprodáno až do dubna, a dokonce po mně chtěli moji partneři lístky, ale já je nemám.
Máte díky tomu další impulz k nazkoušení dalšího muzikálu?
Těch je! Lidi vědí, že moje muzikály jsou úspěšné, takže mi pořád nabízí nějaké náměty. Teď mám na stole asi čtyři, které by stály za úvahu. Jenže teď jsem jeden dodělal a nemůžu se hned vrhnout na další. Přece jenom, je to práce tak na rok. Takže je potřeba minimálně rok nebo dva dát si pauzu. Je to totiž strašně vyčerpávající. Od napsání muziky, sehnání lidí, sehnání investorů a partnerů, až po samotné nazkoušení. Tam je toho hrozně moc, je to náročný proces, než se vytvoří muzikál.
Je něco, co se vám za celou kariéru nepovedlo?
No, nepovedlo… Já jsem se vždycky chtěl živit muzikou. Začínal jsem u jazzu, to je muzika, která se mi nesmírně líbí, ale jakmile jsem se tím měl začít živit, musel jsem utéct, protože jazz vás neuživí. To mi hodně vyčítají kritici, že jsem sběhnul z umění do komerce. Ale já toho nelituji. Myslím si, že tu mám takové poslání. Čtyřicet let tady bavím lidi, mám příznivce, co pořád chodí na moje koncerty, takže to má asi nějaký smysl. Těžko by se dalo říct, že bych něčeho litoval.
Co váš vnuk Sebík, má také nějaké vlohy k hudbě?
Je mu sedm let a má spíš talent na sport a taky má rád techniku. Je v první třídě Sunny Canadian a baví ho tam robotika. Na muziku moc není, i když si občas zazpívá nějakou písničku. Řekl mi, že na piano rozhodně hrát nebude, to ho nebaví a občas si vezme do ruky kytaru a něco na ni zavrzá, ale bez jakéhokoliv učení. Hraje golf, tenis, basket, fotbal.
Jaké to je, chodit zase do první třídy, dělat úkoly…?
Je to fajn, já ho občas vyzvednu ze školy, to on je rád, že jedeme mým autem. Cítí se hrdě, ale jinak pro něj jezdí manželka nebo dcera.
Přiznám se, že se s ním moc neučím. To holky, já si s ním radši hraju. Na učení jsem nikdy moc nebyl, takže pro něj nejsem dobrý příklad.
Michale, často chodíte mladistvě oblékaný. Máte svého stylistu?
Míval jsem, když jsem dělal velké projekty jako Hlas Československa, nebo když jsem dělal O2 arénu, ale mám svou hlavu a moc si do toho nenechám mluvit. Také jsem za to často špatně hodnocen Františkou Čížkovou, ale nevadí mi to. Pro mě je důležité, aby když lidé přijdou na můj koncert, nekoukali na to, jak jsem super oblečený, ale aby se jim líbila moje muzika.
Nechodím ani na žádné kosmetiky nebo plastiky, jsem normální chlap. Ani to fitko moc nejedu, což je vidět, bříško mám… ale už to neřeším, jsem v nějakých letech, rád jím, rád piji dobrá vína… Je pravda, že teď jsem na krabičkových dietách. I manželka. Držíme to tři týdny, protože jsem si říkal, že musím osm, deset kilo sundat, protože jsem měl už nad devadesát, a to už je moc. Nechci ale zhubnout kvůli vizáži, prostě už mi to vadilo. Když už si člověk nemůže zavázat ani tkaničky u bot, tak to už je varování.
Vy hlavně ale potřebujete energii na všechny ty koncerty.
No u toho mi ta nadváha taky vadila, to se člověk hned zadýchá a nic nevydrží.
Pamatuju si, že jste si před pár lety šeredně zlomil kotník…
Přesně a tam to začalo. Dlouho jsem ležel, půl roku jsem byl nečinný. Tam jsem přibral ta kila, ale s tím člověk nic nenadělá. Teď je to lepší, chodím sem tam na tenis, na koncertech vydám hodně energie, je to fyzicky i psychicky náročné.
Ještě se zeptám, co říkáte současné politické situaci?
No je to blázinec. Nemyslím si, že je to úplně všechno tady ok. To, co se děje mezi vládou a premiérem Babišem, není nic dobrého. Samozřejmě uvidíme, jak to všechno dopadne, ale myslím si, že bychom potřebovali, aby se to tu malinko zklidnilo.
Neměl jste nikdy tendence emigrovat?
Ale ono je všude něco. Nemyslete si, že jinde nemají problémy. My hodně jezdíme do světa a vnímáme ty jejich problémy. Problémy mají ve Španělsku, v Řecku, v Itálii, ale i dokonce ve Švýcarsku, kde žije má sestra. A to, co se děje v Americe, je žalostné, takže kam byste chtěla emigrovat. Je občas fajn vyjet a ohřát se u moře. Jinak si nemyslím, že je kam utéct.
Co byste si chtěl ve svém životě splnit?
Přemýšlím, že až budu mít trošku víc času, tak bych chtěl některé ty svoje hity přezpívat do angličtiny a nabídnout je nějakým nakladatelům venku, jestli by třeba nějakou tu moji písničku nenazpíval někdo slavný ze světa. To by bylo fajn. Není to nějaký můj sen, ale stálo by za to to zkusit. Nebo bych chtěl dostat nějaký svůj muzikál na Broadway, to ale není reálné. Reálné je ho dostat do Koreje, kde jsme už v jednom divadle v Soulu odehráli 650 představení Tří mušketýrů a asi 400 představení Kleopatry. Teď přijedou Korejci se podívat na Muže se železnou maskou a asi ho vezmou, protože je to pokračování Tří mušketýrů. Navíc oni byli ten stimul Muže udělat, protože si přáli pokračování Mušketýrů. Dokonce tam za ně mám nějakou cenu, co si mám převzít, už tam leží tři roky, tak tam musím stejně jet.
