Módní redaktorka a máma Ornella Koktová si jde tvrdě za tím, co jí baví, nehledě na názory ostatních. Magazínu Luxury Prague Life prozradila, co by nejradši změnila na svém manželovi, že by si chtěla zkusit kariéru návrhářky a proč by se ráda vymanila ze škatulky, do které byla v českém šoubyznysu zařazena.
Asi tak jednou za rok.
Musím říct říct, že se mi nelíbila vůbec žádná. Přijde mi, že jsou ti lidi úplně mimo. Spíše se drží hesla, čím hnusnější, tím zajímavější a lepší. A to je blbost.
Já bych spíš chtěla jednu z přehlídek vytvořit. Myslím si, že bych jim to konečně ukázala, stejně jako Elie Saab.
Klidně. Já si myslím, že ženská móda by měla být sexy a lichotit ženám. A ne, že se vyrábějí nějaké hnusné teplákové soupravy, ve kterých všichni vypadají jako idioti.
Asi norkový kožich, protože na tom se většinou nedá nic zkazit. Je to sázka na jistotu.
Asi ty průhledné igelitové pytle. To mi přijde fakt mimo.
Jelikož v poslední době píšu hodně o módě, tak si myslím, že jsem na tom celkem dobře. Akorát nemám bohužel žádný čas na nákupy, toho je málo. To je jediné mínus.
Rozhodně. Dneska jsem si na sebe vzala třeba síťku, což mě napadlo právě díky psaní. Viděla jsem z Fashion Weeku miliony přehlídek a tohle mě zaujalo asi nejvíce. Takže se tím hodně inspiruji. Líbí se mi třeba Gucci, ale to ženské a ne ty haluz ufouni. Elie Saab je pro mě jednička a jeho móda mě baví.
Myslím si, že řěší vlastní strach. Bojí se pravdy. Tohle je můj subjektivní názor a možná toho se lidé bojí.
Za to může hlavně bulvár. Je to strašně těžké se z nějaké škatulky vymanit. Já si ale myslím, že už se postupně vzdaluju a jelikož nejsem žádný masový vrah nebo bývalá prostitutka, tak bych neměla být žádným způsobem takhle pranýřovaná. Neudělala jsem nic špatného.
Ne, myslím si, že by to bylo moc prázdné. Abych vypadala nějak, aby ostatní změnili svůj názor. Spíš si jedu svou, podle toho jak se měním sama, vnitřně rostu a tím se mění i ten venek. To je pro mě ta cesta. Řešit si to sama v sobě a ono to nějak časem vyplyne. Pak, když se s někým bavím osobně, tak mi říkají: "Ježišmarjá, ale vy nejste tak blbá." A pak si říkám: To mám obejít všech deset milionu lidí?
Ano, na dnešek jsem se oblékala sama a všechno je od někoho jiného. Ale všechno je to černé, tak to bylo jednoduché.
Oblékám se podle sebe. A myslím si, že čím jsem starší, tím lépe se mi daří oblékat. Když se třeba podívám na své staré fotky, tak se děsím, jak byl můj styl příšerný. Doufám, že budu v tomhle směru jenom zrát a že třeba za dva roky budu zase někde úplně jinde.
No tak, nebylo to úplně otřesné, ale některé módní kreace byly prostě úlet. Ale to si myslím, že má každá holka, které je osmnáct, devatenáct nebo dvacet let.
Skoro vždycky. Doma se mi to líbí, ale když vyjdu ven, vůbec se v tom necítím a připadám si jako blbec. Vždycky do toho dám třeba nějaký prvek, který je extravagantní, třeba jako dneska ta síťka. Pak, když jsem mezi lidmi, jsem dost nejistá. Jako blbec se tedy většinou cítím ve všem.
Jelikož u nás nejsou žádné pořádné gala akce, tak se mi to ještě nestalo. Kromě Fashion Weeku a filmového festivalu v Karlových Varech není žádná pořádná akce, kde by se měl dodržovat dress code. Je to tady jen o nějakých otevíračkách a to je o ničem.
Nejdražší jsou rudé večerní šaty od Valentina a ty stály asi devadesát tisíc. Dostala jsem je k maturitě a dokonce mi pořád jsou.
No, jelikož jsou večerní a plesové, tak moc ne. Je pro mě těžké vzít si něco vícekrát, protože mě pak všichni pomluví. Raději je tedy nosím na rodinné oslavy nebo svatby.
Móda pro mě znamená smysl pro styl. Ten je podle mě důležitější než samotná móda. Takže osobitý styl je dobrý. Nemám ráda, když se lidé řídí podle časopisů a doufám, že se nebudou inspirovat po tomto týdnu módy tak, že budou chodit jen v igelitech.
Já ho řeším hodně, ale jelikož je starší a tvrdohlavý, je hrozně těžké mu změnit šatník. Líbí se mi styl Ralph Lauren nebo Dior, ten elegantní styl alá James Bond mě hodně baví, ale můj manžel chce nosit pořád svetr a džíny.
No, moc se mu nechce. Ale já mu po krůčkách ničím záměrně oblečení a pak ho musíme vyhodit. Takže to je moje zbraň, jak mu měnit šatník.
Syn je vlastně tak hodný, že v minulosti vydržel i v holčičích šatech. Chtěla jsem mít holku, tak jsem ho oblékala do holčičího oblečení. Dokonce to na něho zkouším i teď, když mají v obchodech ty umělé copánky. To už odmítá, že přeci není holka.
Nekupuju mu ho, ale občas jsem mu něco zkusila. Dokonce jsem ho jednou i nalíčila, to mu byly asi tři roky. A byla to strašná sranda.
Já ho vždycky přivolám, ať se jde podívat a smějeme se tomu.
Protože nás teď čeká velký nástup do společnosti. Tak jsme si dali malou pauzu.
To je ještě tajné. Ještě nemůžu nic prozradit.
Ne, já si myslím, že jsem si dost naběhla. Teď se musím starat o mladého koně, pětiměsíčního psa a do toho ještě petiletý dítě. Takže já jsem se asi úplně zbláznila. Ale nemohla jsem si ponoct. O koni jsem snila dvacet let a zlatého retrívra jsem taky chtěla dvacet let. Tak si to teď všechno plním. Akorát teď musím všechny vychovávat, včetně Pepy.
Určitě bych druhé dítě chtěla. Doufám, že to bude konečně holčička a ne chlapeček, kterého budu zase převlékat do holčičího oblečení. A myslím si, že si to splním tak do dvou do tří let, protože nechci být taková ta čtyřicetiletá máma. Vím jak mě to zničilo už před tím.
On vždycky dělá chudáčka jen na veřejnosti, že to je mé téma, ale přitom se o tom baví spíš on. Taky je ale možné, že dřív než budeme mít vlastní dítě, budu nevlastní babičkou.
Většinou jsem na koních a trénuju všechny zvířata a do toho je pak půl jedné ráno a trénuju Pepu.
Ne, to ne. Quentin je přítomen na těch koních, protože chci, aby byl vlídný ke zvířatům i k lidem. Takže on je tam se mnou a učí se kydat atd.
Já si myslím, že to jednou zúročí.
Chtěla bych, aby přestal kouřit. Já jsem nekuřák a vadí mi to. Bojím se, aby ho třeba nekleplo.
Já jsem taková milovnice kultury, ráda bych byla ve společnosti a on by nejradši byl doma u krbu. Já jsem romantička, která chce být překvapovaná a chtěla bych, aby mě bral třeba na rande. Nezávazné schůzky a večeře. On ale říká, že to je záležitost milenců a ne manželů. Jenže já to k němu cítím stejně, jako na začátku.
Řeším to těžko. Protože moje máma odmítá hlídat. Takže to je na tom blbý. Pepa pořád říká, až vyrostou děti atd. Ale já chci žít teď a tady. Nechci tohle prožívat v padesáti.
To on mě tím straší, ale já to tak necítíim. A když mi něco vadí, tak mu to řeknu hned. Teď jsem mu řekla, ať zařídí nějaké rande nebo prostě uteču a zařídím si ho někde jinde. Tak jsme se tomu zasmáli a už prý na tom pracuje.