Její příjmení zná celý svět. Pavlína Jágrová je totiž neteří nejznámějšího hokejisty planety, Jaromíra Jágra. S hokejovým bohem se vídá mladá bloggerka málo, ale když už se setkají, stojí to prý za to. Přestože Jardovi táhne na padesát, je prý stejně střelený jako ona. V rozhovoru pro Luxury Prague Life mladá bloggerka poodhalila roušku tajemství slavné rodiny, pochlubila se novou prací a láskou.
Přes šest let. Na instagramu má přes třicet tisíc followerů. Byl můj sen se tím živit, a to se posledních pár let skutečně dělo. Takové čtyři roky to fungovalo a funguje. Jenže v poslední době zjišťuji, že mi to blogování nebo celkově módní svět nedává tolik, co dřív. Tak jsem si řekla, že tím budu sice dál vydělávat nějaké peníze, budu z toho mít pořád nějaké výhody, ale už bych se zas chtěla posunout někam jinam.
Hodně mě baví jídlo. Většinu svého volného času trávím po restauracích nebo kavárnách. Vlastně žádný den nejím doma.
No, maličko jo. (smích) Tak jsem se rozhodla, že bych to nějak zužitkovala. Poslala jsem životopis do Ambiente, to je totiž jedna z mých nejoblíbenějších sítí restaurací, kam pravidelně chodím.
Neee. Budu dělat sociální sítě. Vzali mě, nastupuju v srpnu. Moje práce se tedy nijak zvlášť nezmění, ale zase mě to posune jinam, do jiného oboru. Mimo módu.
Jasně, vařím strašně ráda, ale samozřejmě vařím málokdy. Musím mít chuť a lidi, pro které bych vařila. Vařit sama pro sebe, to nemá smysl. To mě nebaví. Je to ztráta času vařit pro jednoho. Uvařím ráda pro přítele nebo pro kamarády.
Hele, to fakt neřeším, diety nedržím. Nikdy jsem je nedržela. Zastávám názor, že když tělu dopřeju vše, co chce, tak bude spokojené. Když mám chuť na sladké, tak mu ho dám. Netloustnu. Do posilovny chodím spíš sporadicky, aby se neřeklo, když mám náladu, jdu. Nebo občas i běhám, ale fakt málo. Netuším, jak můj metabolismus funguje. Nedokážu si představit, že bych se v čemkoliv omezovala. A už vůbec ne v jídle, protože jídlo miluju.
No já předpokládám, že ano! (smích)
Ráda cestuju, ale není to tak, že bych toužila být každý den v jiné zemi, jako to mají ty zahraniční bloggerky. To zas ne. Já tam jezdím ráda, hlavně na módní události, přehlídky, festivaly, ale fakt jen jednou za čas. Několikrát do roka vyjet je fajn. Ale jsem patriot, miluju Prahu. Nedokážu si představit, že bych žila trvale jinde.
Ne, kdepak, vždycky jsem pozvaná a všechno mám hrazené. Naposledy mě pozval Chanel. To bylo úžasné, super. Bylo to představení nového parfému.
Tak Louis Vuitton není zrovna značka, po které bych toužila. Každý to má jinak. Já jsem si všechny kabelky, po kterých jsem toužila, koupila. Moje oblíbená značka je třeba Balenciaga, Céline, Alexander Wang.
Jojo, třeba s Alexandrem Wangem. To jsem byla před pár lety na představení kolekce, kdy spolupracovalo H&M s Margiellou. Tam jsem ho potkala, byla to náhoda. Ale pěkná. Ani jsme se nebavili, nic jsem mu neřekla, ale byla jsem nadšená.
Jasně, že jo, ptají. Chtějí se s ním potkat, ale to nejde. Kdybych měla každému svému kamarádovi zařídit setkání se strejdou, tak by nedělal nic jiného. Chápou, že to nejde. Občas po mně někdo chce, jestli by jim nepodepsal dres, plakát nebo puk, různé věci. Ale setkání rozhodně nezařizuju.
Zrovna se vrátil domů, tak jsme se hned všichni setkali. Od té doby, co jsem byla v dubnu na Floridě, tak jsem ho neviděla. Setkání je to vždycky super, já ho beru spíš jako kámoše, bráchu. Nemáme vztah strejda/neteř. Je to asi tím, že je střelenej. Má ke mně věkově blíž. (smích)
Snažila jsem se o to, ale od té doby, co je s Verčou, myslím, že se obléká dobře. Naučila ho to.
Ano, má e-shop. Já se o to nijak nezajímám, je to její věc. Ať si ve volném čase dělá, co chce. Se mnou se neradí. Občas jsem jí vyfotila, když potřebovala, ale tenhle byznys jsme spolu nikdy neřešily. Já bych to takhle třeba sama nedělala. Když už, tak bych chtěla mít pár svých kousků, které bych prodávala nebo na druhou stranu bych se zaměřila na interiéry. Protože kromě módy a jídla mě baví právě interiéry, design.
Jo. Jsem člověk, kterého nebaví jen jedna věc, potřebuju mít kolem sebe víc zájmů, co mě budou naplňovat.
Právě že moc ne. Nejsem ten typ, co si jde nakoupit vše, co se zrovna tu sezónu bude nosit. Mě už vlastně ani nakupovat nebaví. Vytvořila jsem si svůj vlastní styl. Nechtěj ho po mně popsat. Hodně prostě nosím oversize věci, mikiny, velký šaty, velký trička, skinny jeans, hodně nosím tenisky…
Čoveče, já se s ní nikdy nesetkala, a ona mě ani nikdy nehodnotila. Takže nevím. Ale myslím, že do určité míry tomu určitě rozumí.
Ne, na kosmetiku vůbec. Teď jsem dostala teda poukaz do Lancome institutu, tak tam asi půjdu. Já dokonce nechodím ani ke kadeřníkovi. Nikdy jsem neměla barvené vlasy. Mě stříhá kamarádka. Protože když už jsem někam do kadeřnictví šla, tak se mi výsledek nikdy nelíbil. Ještě jsem byla nedávno u Martiny Matyášové, která je super. Tam se budu vracet, pokud kamarádka, co teda dělá make up artistku a do toho umí stříhat, nebude mít čas.
Hele, já se se vším tak nějak smířila. Nejdřív jsem si říkala, že mám malý prsa, když mi bylo třeba patnáct. Teď se mi to líbí víc, než kdybych měla velký. Takže jsem spokojená. Pokud ale někdo není a ví, že mu to pomůže k většímu sebevědomí, tak jsem pro. Nesmí to být přehnané jako takové to, když si holka z krásných prsou nechá udělat monstrózní balony.
Za jídlo. Většina mých peněz jde do jídla. Protože prostě jím venku. Hlavně v Ambiente nebo v Esce v Karlíně. Mám hodně oblíbených restaurací. Miluju snad všechny pizzerie. Netuším, kolik projím měsíčně. Radši to nepočítám. Ale tím, že neutratím tolik za módu a kosmetiku, tak si můžu dovolit dát víc do jídla.
Většinu věcí mívám sponzorovaných. Když jedu ale třeba jednou za dva tři měsíce do Berlína, kam jezdím nakupovat nejraději, tak tam si nakoupím samozřejmě ze svého. To utratím třeba naráz 300 euro.
Mně to stačí. Nechodím do drahých obchodů. Mám už ty své vytipované.
Jsme spolu pár měsíců.
Právě že strašně, mám pocit, že jsem poznala toho člověka, kterého jsem hledala. Pořád jsem někoho poznávala, poznávala, a vždycky tam bylo něco, s čím jsem nebyla spokojená. Nebyla jsem si tím jistá. A teď jsem naprosto spokojená.
Ještě ne. Celá rodina o něm samozřejmě ví, ale ještě jsem je neseznámila.
Určitě. Už to plánuju…
Tak jasně, je taky jeho fanoušek. Během léta je určitě seznámím. Do teď na to spíš nebyl čas. Celá moje rodina je zaneprázdněná a on je také pořád v práci…
Raději ne, už kvůli němu toho víc neprozradím. Stačí, že jsme spolu chvíli a je to fakt hezký.
Budu asi hodně v práci, když začínám v srpnu. Plánuji ještě jet do Berlína na nákupy a párty. Nic většího neplánuji.
To až na podzim. Vypadá to, že to nakonec bude Tenerife.
Hele ne. Já se totiž bojím vody. Ne, že bych si nešla zaplavat, to jdu. Ale že bych měla skočit do vody? To ne. Mám zážitek z dětství, kdy jsem se topila, takže jsem si k vodě dlouho hledala cestu, abych vůbec plavala.
Nebojím. Navíc, já vůbec nesleduji zprávy, nečtu noviny, nic. Jasně, když se někde něco stane, tak se to dozvím třeba z Facebooku, ale já jsem přesně ten člověk, co by nikam nejel. Proto to radši nesleduju.
Když jsem byla na výšce, tak jsem to sledovala, ale stejně to neovlivním, oni si tam budou dělat, co chtějí. Já to neovlivním. Tak to nesleduju, abych se nerozčilovala.
Moje máma je účetní. Ona se mi o všechno postará. Hlavně, že to sleduje ona. (smích)
Máma není člověk, který by chtěl, aby se o něm někde psalo. Já na ní klidně něco málo napráším. Je to velká fanynka hokeje, chodí se na Jardu dívat. O hokeji ví všechno. S Jaromírem mají spíš takový vztah, že není jen jeho ségra ale taky trošku i máma. Je o šest let starší, než on a stará se mu také o účetnictví, ale i byznys, co má tady. Když je Jaromír v Americe, tak tady všechno řeší za něj. Já z toho mám pocit, že je prostě na půl jeho ségra a na půl jeho máma.
Teďka si říkám, že jsem poprvé v životě strašně spokojená. Ještě se mi to nestalo, ale teď to cítím. Samozřejmě jsou ještě věci, které bych do budoucna třeba ještě chtěla. Kdyby se povedly, tak to bude absolutní štěstí. Ideální. Můj sen je … v horizontu pár let, myslím, že ještě na to nejsem připravená, ale hrozně bych chtěla mít svou kavárnu. Otevřela bych si kavárnu nebo nějaké bistro.
Tak přeji hodně štěstí, díky za rozhovor.