Rychlá zpověď - Miroslava Němcová o koronaviru, kandidatuře a padesátiletém výročí svatby

Naposledy jsme spolu mluvily před dvěma lety. Co se u vás za ty dva roky odehrálo, co se změnilo, ať už na poli pracovním či domácím?

Za dva roky se v životě každého člověka změní hodně, u mě doma se však naštěstí nezměnilo nic. To nejdůležitější, že je rodina zdravá, platí, máme se všichni rádi. Mění se zahrada, a to mně dělá velkou radost. Mění se i práce, ve které čím dál více cítím napětí vytvářené zejména prezidentem Zemanem a posilované neseriózností vlády. Neseriózní bylo například to, jak si počínala v době korona krize. Během té se zásahem čínského viru významně změnil život každého z nás.

Kandidujete do Senátu - proč? Co vás k tomu vede? Co tam chcete dělat jinak, než děláte teď?

Kandiduji do Senátu zejména proto, že je to první příležitost vystavit pomyslnou stopku Andreji Babišovi i Miloši Zemanovi. Jestliže posílím Senát jako instituci, znamená to, že opozice není tak slabá, jak se stále tvrdí, navíc získá úplně jinou váhu a možnost vstupovat do celospolečenských otázek. Senát mě láká i z toho důvodu, že je platformou, kde se věci řeší kultivovaně, věcně. Já bych si ráda tuto práci vyzkoušela osobně, jelikož ji dosud mám jen zprostředkovaně. Sněmovna i Senát jsou partnery, Sněmovnu znám důvěrně, teď bych velmi ráda poznala i Senát. Hlavní motivací ale je být ústavní pojistkou. Myslím, že čím více lidí do Senátu s tímto hlubokým přesvědčením přijde, tím stabilnější pojistkou Senát bude.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Sice tvrdíte, že otázky na kandidaturu na prezidentku nemáte ráda, ale kandidaturu zvažujete. Jak to tedy bude? Myslíte, že byste mohla být prezidentkou?

Vůbec nevím, proč bychom teď měli řešit otázku kandidatury na prezidenta. Současný prezident má před sebou ještě dva roky. Uvidíme, v jaké situaci bude společnost a já. Teprve ve chvíli, kdy si toto všechno zhodnotím, se rozhodnu, zda kandidovat, nebo ne. Teď to ale nedává žádný smysl.

Co byste změnila, kdybyste nahradila Miloše Zemana, kde byste s úklidem začala?

Nepřemýšlím o tom detailně, jelikož se nepřipravuji na kandidaturu. Když se mě ptáte, co bych změnila, nejdůležitější věcí je, aby hlava státu byla skutečně hlavou celého státu a pomáhala tomu, aby si lidé rozuměli. Ne dělala všechno pro to, aby se nenáviděli. První věcí, co bych chtěla udělat, není úklid na Hradě, ať už po panu Mynářovi nebo Nejedlém. Ráda bych se dívala na lidi, kteří jsou kolem mě, a jako prezident bych si přála, aby se všichni cítili dobře ve své zemi. Pro to bych udělala maximum.

Co na to všechno říkají vaši příznivci nebo také hejtři, o kterých jste mi minule říkala, že vám i vyhrožují?

Z vyhrožování jsem si zvykla moc nedělat, protože to většinou píší anonymové a vybíjí si tím vlastní frustraci a zlost. Kdybych se tomu věnovala, docílili by všeho, čeho docílit chtějí, a to připravit mě o čas a nervy. To jim v žádném případě nedovolím.

Netajíte se tím, co si myslíte o Babišovi, ráda bych však věděla, jak se chová on k vám. Jestli mu třeba někdy rupnou nervy, zavolá vám a řekne – hele, už dost nebo něco podobného. Zajímá mě, v jakém duchu probíhají jednání, při kterých jste oba přítomní, a co jste třeba řešili naposledy.

S Andrejem Babišem nejsem v přímém kontaktu, protože nebývám u vládních jednání, nejsem mezi vládními postavami. Vše, co se mezi námi odehrává, je na půdě Sněmovny, kde s něčím vystoupí on a popřípadě já se svým názorem na věc. Žádná blízká jednání mezi námi ale nebyla.

Jak se díváte na konflikty v Bělorusku? Jak může ČR pomoci? A pomůže?

Je pravda, že se ve světě děje hodně věcí. Bělorusko je teď tématem číslo 1, vedle například pana Navalného, což je nejčerstvější záležitostí, která mě zajímá. Na konflikt v Bělorusku se dívám jako na něco, co vzbuzuje naději, že si nová generace zařídí život po svém a nebude jí život určovat blázen jako je prezident Lukašenko, který běhá po ulicích s kalašnikovem. To mě pobuřuje a odpuzuje.

Věřím, že Česká republika pomůže. Zjistila jsem, že existují programy, které by například pomohly zraněným nebo studentům, kteří by tady chtěli přijít studovat. To je, myslím, správná cesta. Sněmovna přijala usnesení, které podporuje dění v současném Bělorusku. Podporuje, nebo alespoň já podporuji, aby se tam uskutečnily demokratické volby. To je pomoc, kterou my jako demokraté můžeme poskytnout. V Bělorusku cítí, že mají nějakou podporu, a o to tady teď jde.

Dostáváme se teď ke koroně. Jak jste pandemii a nouzový stav zvládala? Co jste dělala, šila jste roušky? Myslíte si, že roušky od 1. září mají smysl? Znáte někoho, kdo se koronavirem nakazil, a víte, jak to zvládal?

Nevím, jestli v případě čínského viru můžu mluvit o pandemii, ale říká se tomu tak, použiji tedy stejný termín. Nejdříve jsem byla nervózní. Nešila jsem roušky, věnovala jsem ale vzácné ložní prádlo, které jsem měla po mamince, jako úctu těm, kteří roušky šili, aby bylo z čeho, protože na začátku nebyl dostatek materiálu. Potom jsem sledovala všechno, co se dělo, nejen u nás, ale i v Itálii, jelikož umím italsky.

Po počáteční nervozitě jsem své vnímání překlopila spíše dovnitř a byla jsem čím dál naštvanější na naši vládu. Protichůdnými vyjádřeními neposkytovala srozumitelné rady, co dělat kdy a jak. V první fázi nezajistila ochranné pracovní pomůcky pro nejzranitelnější profese jako jsou zdravotní a sociální pracovníci, v tom naprosto selhala. Selhání vidíme i teď, kdy jeden den oznámí určitý režim ve školách, druhý den jej zruší, třetí den řekne, kde budou povinně nošeny roušky a čtvrtý den už to neplatí. Vláda z celé situace dělá frašku, ale smutné je to, že se týká deseti milionů lidí. Vláda tento úkol v žádném případě nezvládá.

Já si myslím, že roušky mají smysl pouze tam, kde je infekce lokalizovaná a zjištěna hygienickou stanicí. Hygienická stanice pak uzavře město tak, jako kdysi uzavřela Uničov. Dalo se to vyřešit tímto způsobem, nebylo potřeba žádných plošných opatření. Koneckonců premiér sliboval, že žádná plošná opatření nebudou, ale dopadlo to přesně jako se všemi jeho sliby. Když Andrej Babiš říká A, musíme počítat s tím, že začne platit Z, které za chvíli změní na P, a to zase na něco jiného podle toho, jak si nasliní prst a zjistí, jaká je nálada ve společnosti.

Jaký máte názor na bydlení, hypotéky, ceny nemovitostí v Praze? Jak to bude podle vás vypadat za pár let? Podle některých mladí lidé nedosáhnou ani na hypotéky, ani na nájmy... Bude se to nějak řešit? A jak?

Nevím, jak bude vypadat situace na trhu hypoték či cen nemovitostí za pár let, to neví nikdo. Myslím si ale, že rozumnou daňovou politikou lze docílit toho, aby alespoň některé vrstvy mladých lidí dosáhly přeci jenom i na ty drahé byty v Praze. To, že to nebudou všichni, je jasné. Praha je drahá, luxusní, neumožní každému v ní okamžitě bydlet, je třeba mít něco naspořeno. Rozumnou daňovou politikou ovšem lze jít naproti tomu, aby životní cíl bydlet v Praze byl pro mladou generaci dosažitelnější.

A teď něco málo z vašeho soukromého života - manžel se pochlapil s dárkem k 50. výročí. Čím jej obdarujete vy?

Asi vysvětlím, že s výročím našeho sňatku je to tak, že jsme se spolu domluvili na výletu do Milána na operu. Je to takový dárek ode mě manželovi a od manžela mně, tím pádem jsou dárky vyřešené.

Co vaše rodina, vnoučata?

Pokud jde o rodinu, jsem ráda, že se všem dobře daří a jsme zdraví. Asi nejdůležitější pro mě je, že vnuk úspěšně studuje na vysoké škole. Vnučka se dostala na střední školu, na kterou chtěla, i když to pro ni letos bylo v době koronaviru velmi těžké. Nakonec to zvládla a jsem na ni moc pyšná. To byly ty nejdůležitější momenty naší rodiny v tomto roce.

Minule jste mi říkala, že nechodíte na kosmetiku. Zajímá mě, zda jste se tedy od minule "polepšila"? Jak se rozmazlujete? Jak se udržujete v kondici?

Na kosmetiku pořád ještě nechodím, ale kupuji si kvalitní kosmetické přípravky. V tomto ohledu na sobě nešetřím. Pro dobrou kondici dělám i to, že hodně jezdím na kole nebo chodím na procházky do lesa. Ne vždy člověk omládne jen v salónním křesle pod nánosem vrstev všech možných krémů. Stačí k tomu nějaký pohyb, nádherné prostředí, krajina. Okamžitě uvidíte svět radostněji, a když vidíte život radostněji, je vám dobře a je to na vás poznat.

Paní Němcová, jste šťastná?

Já jsem šťastná, prožívám ale i smutné chvíle, jako každý. V mém věku zažívám to, že odcházejí lidé mně velmi drazí, a s tím se musím nějak vyrovnat. Nemůžu říct na sto procent, že jsem šťastná. Šťastnou mě dělá to, že společně s oporou mé rodiny a mých přátel zvládáme těžké chvíle. V těch chvílích si říkám, že si nemůžu na nic naříkat, že tu nejdůležitější oporu v nejdůležitějších situacích mám. V takovém případě asi člověk s velkou pokorou musí říct, že je šťastný a že jeho život jde dobře.

Kde se vidíte za deset let?

Chtěla bych být někde obklopená květinami jako velmi úspěšný pěstitel a zahradník.

Moc děkuji za rozhovor.