Rychlá zpověď - poslankyně Taťána Malá: Poprvé otevřeně o krachu manželství

Je skoro večer a říkáte, že máte dnes první kafe. To já bych nezvládl…

Dříve jsem nikdy nepila kávu, až poslední rok. Ale jsou dny, kdy si ji vůbec nedám. Nikdy jsem ji nepotřebovala k životu.

A kde berete energii?

Nabíjí mě kontakt s lidmi, opravdu s nimi ráda mluvím. Takže asi tam beru energii.

Litovala jste někdy toho, že jste šla do politiky?

Mám v životě zásadu, že nikdy ničeho nelituju. Ať se stane cokoliv, pozitivního či negativního, vždycky to člověka někam posune. Takže jsem toho nikdy nelitovala a dělám tu práci naprosto dobrovolně. Kdyby nastal okamžik, kdy už u toho nebudu chtít být, tak odejdu.

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Samozřejmě někdy je to hodně náročné, je tam obrovská daň týkající se rodiny a soukromého života, ale je to práce, která mě baví.

Máte to jako žena v politice těžší?

Nepatřím mezi ty, kteří říkají, že potřebujeme kvóty a že ženy by měly být někam „násilně“ prosazovány. Ale současně říkám, že to ženy nemají úplně jednoduché. Dá se z toho ale udělat výhoda, protože muži ženy v politice často podceňují. Silná žena se umí prosadit, i musí někdy využívat své ženské zbraně.

Ženský element je v politice potřebný, protože ženy myslí jinak a mají jiný způsob argumentace a prosazování věcí. Právě ženy v politice často zjemní a uhladí mužská ega.

Setkala jste se někdy v politice s nevhodným chováním mužů? Mám na mysli třeba sexuální narážky, přece jen jste pohledná…

Děkuji! (smích) S tím se setká každá žena, ale ta sebevědomá a schopná si to dokáže s těmi muži dát velmi rychle do pořádku. Ukáže hranice, přes které cesta nevede. A já s tím nemám problém.

V létě jste se rozvedla. Jak moc se do toho promítla politika a události z doby, kdy jste se stala ministryní spravedlnosti?

Bylo by nefér říkat, že za všechno mohla politika, protože kdyby bylo všechno v pořádku, tak vztah vydrží. Bylo to náročné, ale bohužel se na tom nejvíce podepsala má nejlepší kamarádka. Takže to byla trochu divočina.

Co se stalo?

Manžel odešel k mé nejlepší kamarádce.

To musel být šok!

Už jsem s tím vyrovnaná, je to život. Ale popravdě asi hůře nesu tu zradu kamarádky než manžela.

Hlavně to není jen o mně, vychovávali jsme tři děti, měli jsme rodinu. Je samozřejmě těžké, že mezi dvěma partnery skončí vztah, to je jedna věc. Ale druhá věc je, že se to hodně dotýká lidí kolem a je potřeba to vyřešit. Myslím si, že jsme se k tomu oba postavili jako rozumní lidé, kteří si uvědomují své děti a že se k nim musí chovat slušně. Takže ty to postihlo nejméně.

Jak dlouho jste spolu byli?

Jedenáct let.

Spousta lidí po konci takto dlouhého vztahu začne dělat v životě změny, zkouší nové věci. Jste taková?

Člověk přehodnotí spoustu věcí a některé věci, které dříve nedělal, teď dělá, protože má prostor a nikomu druhému to nevadí. Ale já ten život beru tak, že něco přichází a také odchází. Asi to tak mělo být, oba nás to posune dále.

Je dobré slyšet, že to neberete fatálně…

Rozhodně to není tak, že bych si řekla, že už nechci jiného chlapa ani vidět. Samozřejmě jsem si pořádně zanadávala, to je jasné. Ale na průšvihy ve vztahu jsou vždycky dva. A je fér si to přiznat.

Na co teď máte více času?

Mám více prostoru na děti, protože jsem dělila čas mezi děti, partnera a práci, a to není snadné. Takže teď volný čas věnuju výhradně dětem. Jinak se starám o zahradu, dům, věnuju se sportu. Je to jiný život, ale nemůžu říct, že by byl špatný.

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jak staré máte děti?

Sedmnáct, čtrnáct a sedm. Dvě dcery a chlapeček.

Jak vypadá váš společný čas?

Ideálně ráno vstaneme, dáme si snídani, a když to jen trochu jde a nikam nemusíme, jsme doma, třeba na zahradě. Čteme si, koukáme na televizi, hrajeme hry, prostě normální obyčejný život mámy s dětmi.

Už se potýkáte s pubertou?

Snad už to u holčiček máme za sebou. (smích) S tou starší bylo hodně divoké období asi před třemi lety. Ta mladší si teď možná o mně také občas myslí, že jsem hloupá, neschopná a nejhorší matka na světě, ale není to nic, co by nějak vybočovalo z normálních mezí. To jsme asi měli všichni. No a pak mě to asi čeká u Olivera, ale na to mám ještě čas.

Když jste se před rokem a půl stala ministryní spravedlnosti, zažívala jste dost útoků a výsměchu kvůli vaší diplomové práci, vzdělání, probíral se také váš manžel… Jak jste to zvládala vy i on?

On to moc nezvládal. Náš rozchod byl navíc ve stejné době, kdy se řešily moje mediální kauzy, a právě kvůli tomu jsem také mediální komunikaci trochu podcenila. Uvnitř jsem řešila úplně jiné a pro mě v tu chvíli mnohem důležitější věci. A musím říct, že to bylo hodně náročné. Dneska bych samozřejmě udělala spoustu věcí jinak, ale na druhou stranou, je to jen „kdyby“.

Dopadalo to i na děti?

Nevím, jestli jsou mé holky takové frajerky a chtěly mě podržet, nebo mě tím nechtěly trápit. Ale když jsem se jich na to ptala, tak se chovaly, že to vůbec neřeší. Neslyšela jsem ani jednu výtku, že by to kvůli mně měly těžší. A starší dcera mi říkala: „Mami, já tě znám šestnáct let a nebudu tě hodnotit podle toho, co tady někdo vykládá v televizi. Mě to nezajímá.“ Mám u dětí velkou oporu.

Navíc já se svými dětmi vůbec neřeším politiku. A o to více mě trápí, když třeba přijde čtrnáctiletá Justýna ze školy a začne mi vyprávět, že ve škole paní učitelka řeší premiéra Babiše a říká, že proti němu chodí demonstrovat na Letnou. To mi přijde strašné, protože já se snažím děti vychovávat tak, aby si dělaly na svět vlastní obrázek.

Všiml jsem si, že na svůj Instagram dáváte nejen fotky s dětmi a různé dobrůtky, ale nedávno se tam objevila i docela odvážná fotka v plavkách. Jak si udržujete svou postavu? Dřete ve fitku?

Já si nemyslím, že mám úplně hezkou postavu a určitě mám na čem makat. (smích) Ale jinak nedělám nic zvláštního, ráda lyžuju, jezdím na kole, plavu a hlavně neustále běhám mezi prací, dětma, kolem veliké zahrady, dvou psů, jedné kočky a kohouta.

Dneska už tolik necvičím jako dříve a přiznávám, že jsem trochu lenivá. Více se věnuju dětem, protože si myslím, že takto investovaný čas se vrátí stokrát více než čas investovaný do hezkého kulatého zadku. (smích)

Jaké záliby ještě máte?

Moc ráda čtu, snažím se vždycky před spaním. A začala jsem před rokem hrát golf. Je to úžasný relax, nikdy jsem nevěřila, že mě to může začít bavit.

Prožíváte to, že nejstarší dcera už bude brzy dospělá?

Trošičku mě straší, že mi brzy „uteče“, ale ne ve smyslu, že bych chtěla děti držet doma jako spousta maminek. Spíše si uvědomuju, jak ten čas hrozně letí.

První dítě jste měla hodně mladá…

Apolenku jsem měla v necelých jednadvaceti, byla jsem v druháku na vysoké škole. Bylo to neplánované těhotenství a tehdy jsem hodně zvažovala, jak se k tomu postavím. Vyhrála zodpovědnost a v životě jsem toho nezalitovala.

Byla to dřina, protože jsem na ni byla sama. Hodně brzo jsem začala pracovat, nosila jsem si ji do školy, mezi zkouškami jsem kojila. Vybavuju si, jak jsem s ní psala i tu diplomku, o které se tolik mluvilo… Nechápu, jak jsem to tehdy zvládla. (smích) Ale myslím, že náš vztah je díky tomu hodně silný, máme k sobě silné pouto.

Co vás dokáže nejvíce rozesmát?

Určitě jsou to hlášky těch mých dětí. Zvláště Oliver často před spaním zaperlí něco neuvěřitelného.

Jaké máte zlozvyky?

To je těžké na sebe něco prásknout! (smích) Nerada ráno vstávám…

Takže notorická posouvačka budíků?

Přesně. Dneska třikrát! No a taky bych mohla být trochu pořádnější.

Já ale vidím, že tady na stole máte úhledné hromádky…

Ale nejsou roztříděné!

A dál?

Někdy jsem hodně netrpělivá. Třeba chci něco po dětech hned.

Co vám imponuje na mužích a co naopak nemáte ráda?

Mám ráda muže, kteří jsou fakt muži. To znamená, že umí ženě určit jasné hranice. Také mám ráda, když drží slovo a nelžou. A nemám ráda přehnaná ega, když si muži poměřují, kdo je větší frajer.

Bojí se vás muži?

To je spíše otázka na ty muže. Ale zrovna nedávno mi jeden kolega v nadsázce řekl: „Já jsem se ve třiceti přestal bát všech žen. Ale tebe se bojím pořád!“ (smích)

Tak to nevím, jestli je to dobrá, nebo špatná zpráva…

No to já taky nevím!

Děkuji moc za rozhovor.