Vánoce jsou i v Japonsku časem šíření štěstí. I přes buddhistické tradice se zde tyto svátky oslavují a jsou považovány za vůbec nejromantičtější svátek v roce, kdy spolu páry, které na sebe během roku nemají kvůli pracovnímu vytížení čas, konečně tráví společné chvíle. Vánoce jsou považovány za slavnostní i z toho důvodu, že 25. prosince se narodil japonský císař.
Možná si myslíte, že Vánoce a Nový rok jsou v Japonsku stejné jako u nás, ale opak je pravdou. Štědrý den je pro Japonce běžný pracovní den a to, že jsou Vánoce, poznáte pouze podle výzdoby nákupních center. Přestože „Last Christmas” uslyšíte v Japonsku ze všech stran, jedno zde bude zcela chybět – hektické nakupování.
Lidé tu kvůli dárkům nešílí jako leckde jinde na světě, a protože je obyčejný pracovní den, tlačenice v obchodních centrech nehrozí. Dárky se výjimečně rozdávají jen v rodinách s malými dětmi, které se příchodu Santy nemohou dočkat. Bláznění kolem Vánoc, jako například převlékání se za Santu, se děje jen z komerčních důvodů a zejména starší generace je tím úplně nedotčená.
Pouze někteří Japonci chodí 24. prosince na slavnostnější večeři nebo mají napečeně sladké cukroví, jak je zvykem u nás. V Japonsku neslaví Vánoce tak jako my. Je to proto, že zde žije jen asi 1% křesťanů. V zemi vycházejícího slunce dominují šintoismus a buddhismus, které mají k oslavám narození Ježíše Krista daleko.
Zábavným faktem o době vánočních svátků v Japonsku je to, že Štědrý den (24. prosinec) je zde považován za nejromantičtější den v roce. Je to taková japonská obdoba Valentýna. Na Štědrý večer prostě musíte mít rande. Japonské páry, zejména mladší generace, si rezervují stoly na večeři v romantických restauracích, obchody prodávají romantické vánoční dárky a ulice jsou dokonale vyzdobeny, aby podtrhly romantickou atmosféru tohoto dne. Týden před Vánocemi je v Japonsku pravděpodobně jedním z nejjednodušších období, kdy si domluvit rande, protože na Štědrý večer nechce být nikdo viděn sám. Tento večer budete mít problém najít volný pokoj v „hotelu lásky“, protože tuhle noc chtějí všechny mladé páry strávit spolu.
Existuje jedno specificky japonské slovo, které vystihuje smutný aspekt vánoční osamělosti. Lidé, kteří jsou ve vánočním období single, jsou označováni jako „kuriboči“, což lze přeložit jako někdo, kdo tráví Vánoce sám. Jedná se o kombinaci slov Vánoce, v japonštině „kurisumasu“ (z anglického „Christmas“) a „boči“, což znamená být sám. Mladí se chtějí vyhnout tomu, aby byli vnímáni jako kuriboči. Nezadaní, kteří si nedokázali najít rande nebo si od vztahů dávají pauzu, se alespoň setkávají s jinými svobodnými přáteli a tráví večer spolu. Když máte pocit, že celý zbytek světa je zadaný, co může být lepšího, než si pokecat a propít noc se svými nejlepšími kamarády?
Zatímco my si pochutnáváme na zelňačce, salátu, rybě a dalších tradičních dobrotách, v Japonsku zašli do skutečně bizarního extrému.
Na Štědrý večer totiž většinou jedí smažené kuře z fastfoodu. Může za to úspěšná marketingová kampaň známého řetězce rychlého občerstvení KFC, který využil toho, že Japonci neměli žádnou zaběhlou tradici, pokud jde o vánoční jídlo. Zvyk vánočního pojídání křupavého kuřete je v současnosti tak rozšířený, že se na vánoční objednávky v KFC připravují už dva měsíce dopředu. Pamatuji si, jak jsem se během mých prvních Vánoc v Tokiu divila, proč se na Štědrý den tvoří před KFC dlouhatánské fronty, dokud jsem nezjistila, že si sem lidé přišli vystát svou „sváteční“ večeři. Bizarní tradice pochází z roku 1974, kdy se jeden cizinec žijící v Tokiu rozhodl uspořádat vánoční večírek. Jelikož nemohl sehnat tradičního krocana, rozhodl se nahradit ho kuřetem z fastfoodu. Svou neobvykle velkou objednávku musel vysvětlit manažerovi KFC, kde večeři kupoval. Myšlenky se chytili lidé z marketingu a na světě byla kampaň “Kentucky for Christmas”, jejíž součástí byl tzv. „Party Barrel“ – vánoční mega balení hranolek a kuřete, které mělo nahradit jinde oblíbeného svátečního krocana. Samozřejmě nejde jen o nějaké běžné menu, přibalen je i vánoční koláč.
Perníčky ani podobné cukroví na Vánoce nenajdete, Japonky na pečení nemají čas, protože Štědrý den je pracovním dnem. Mají velmi malé kuchyňky a chybí v nich trouby na pečení – z důvodu ekonomického i bezpečnostního, protože jsou zde častá zemětřesení. Mají jen malé mikrovlnky, ve kterých ohřívají jídla.
Vánoční koláč má v Japonsku velmi zajímavou historii. Po druhé světové válce se japonská ekonomika zhroutila a nedostatek potravin byl na denním pořádku. Během americké pomoci při poválečné obnově Japonska s sebou Američané přinesli i sladkosti, na které se japonské děti dívaly jako na luxus.
Před válkou nebylo mnoho věcí, potřebných k výrobě vánočního koláče, jako máslo, mléko nebo cukr, v Japonsku běžně k sehnání. Kvůli tomu byly sladkosti jako koláč k dispozici jen vyšším společenským vrstvám, které si ho mohly dovolit. Po válce, kdy japonská ekonomika začala růst, se suroviny staly běžněji dostupnými a koláč se stal oblíbeným i mezi japonskou střední třídou.
Japonský vánoční koláč neboli „kurisumasu keki“ se prodává prakticky na každém rohu od Hokkaida po Kjúšú. Je to lehký dezert z piškotového těsta se šlehačkovou náplní a polevou, doplněný dokonale nakrájenými červenými jahodami. Na koláči často naleznete i vyobrazení Santy. Je to oblíbená vánoční pochoutka, která je ale velmi populární i jako narozeninový dort. Je považován za symbol prosperity, která nastala poté, co Japonsko po druhé světové válce povstalo z trosek. Dokonce i barvy koláče jsou symbolické: červená a bílá jako na japonské vlajce. A tradičně je kulatý. Nicméně i když vánoční koláč v japonské kultuře pevně zakořenil, samotné Vánoce ne – v Japonsku nejsou státním svátkem.
Naštěstí pro japonské děti je postava Santa Clause jednou z vánočních tradic, které jsou v Japonsku živé. Stejně jako jiné děti v různých koutech světa se i ty japonské těší na štědrovečerní návštěvu Santa Clause a na dárek, který na ně bude ráno čekat. Dárky si na Vánoce mohou vyměňovat i dospělí, ale obecně hrají mnohem menší roli než v západních zemích.
Zatímco v západní tradici vstupuje Santa do domů komínem, má to v zemi, kde většina domů takový vhod postrádá, dost obtížné. Zeptejte se většiny japonských dětí a budou mít zajímavý názor: Santa je obvykle vnímán jako nějaký magický duch, který se s dárky prostě zjeví. Podle tradice nosí dárky v Japonsku také buddhistický mnich zvaný Hotei-Osho, který je pro Japonce obdobou našeho Mikuláše.
V japonské mytologii je Hotei jedním ze Sedmi bohů štěstí (japonsky šičifukudžin), kteří kromě Ebisu (patrona rybářů) pocházejí z mahájánového buddhismu a do Japonska se dostali přes Indii a Čínu. Stejně jako svatý Mikuláš, i Hotei je založen na skutečné osobě – čínském mnichovi jménem Budai, který zemřel v roce 916 našeho letopočtu a později byl v buddhismu uctíván. A stejně jako Santa Claus, i Hotei je zobrazen jako velký, zakulacený a veselý. V čínštině je znám jako „smějící se Buddha“. Takže kdykoli uvidíte velkého vysmátého Buddhu s velkým břichem, je to pravděpodobně Hotei.
Nový rok je v Japonsku na rozdíl od Vánoc zajímavější, neboť jeho oslavami opravdu žijí. Už několik týdnů před Novým rokem jsou vyprodány jízdenky na spoje do vesnic, kam odjíždějí za svými rodinami. Oslavy tu však nezačínají na Silvestra jako u nás, ale až o den později. 1. ledna je zvykem vstát brzy ráno a pozorovat východ slunce, po kterém se podává silný vývar a bochánky z upěchované rýže. Dalším chodem jsou hnědé nudle, jejichž délka symbolizuje dlouhý život. Podle tradice by měly být před půlnocí vyřízeny i takové záležitosti, jako jsou splátky dluhů, protože Nový rok by měl každý začínat s čistým štítem. Popíjí se saké a lidé se baví jako u nás.
Symbolickým zahájením Nového roku je o půlnoci 108 úderů zvonů ze všech buddhistických chrámů po celém Japonsku, které vysílají také v televizi. Sto osm je posvátné číslo buddhismu a tyto údery mají představovat odmítnutí 108 špatných myšlenek, přemrštěných tužeb, neřestí a hříchů, které jsou vlastní všem lidem. Japonci také házejí mince do chrámových pokladniček, protože věří, že se jim vrátí jednou tolik. Poděkují za starý rok a čekají na ten nový. Někdo vystoupá na horu Fudži a čeká na první východ slunce v novém roce, který přináší nový život. Jiní ho vítají na pláži nebo v tichosti domova.
Děti, které dosud nevydělávají, dostávají na Nový rok od celé rodiny obálku s několikanásobným kapesným. Tento zvyk se nazývá otošima.
Podobně jako je u nás symbolem vánočních svátků smrk nebo borovice a také jmelí, které nám má přinést štěstí, v Japonsku jsou v době oslav Nového roku po stranách vstupních dveří do domů umisťovány tzv. kadomacu, dekorace složené nejčastěji z větviček borovice, japonské švestky ume a bambusových stvolů. Ty jsou totiž odedávna pokládány za symboly plodného života, vytrvalosti, oddanosti a štěstí. V Japonsku se obecně věří, že takto upravené novoroční kodomacu přinesou všem obyvatelům domu sílu a zdraví v nadcházejícím roce. Ke kodomacu patří také posvátný šintoistický provaz šimenawa s charakteristickými proužky skládaného bílého papíru zavěšený nad hlavním vchodem do domu. Šimenawa podle šintoistických tradic označuje, že dům je „čistý“ a že špatným duchům je vstup dovnitř zakázán. Dnes již přirozeně všechny tyto zvyky chápe v původním smyslu jen malá část Japonců. To však nic nemění na skutečnosti, že právě v nich spočívá důležitá součást atmosféry japonských novoročních svátků.
K obědu se vždy podává osečirjori. Je naservírováno v krabičce s několika přihrádkami, do nichž jsou naskládány ryby a čerstvá zelenina.
Oslavy pokračují až do 15. ledna, kdy je slavnostně zakončují ohněm a opékají se rýžové bochánky.
Další japonskou populární činností v době Vánoc, zejména v Tokiu, je návštěva tokijského Disneylandu (otevřeného v roce 1983) a prohlídka všech jeho dekorací a průvodů. Vánoční „sezóna“ v tokijském Disneylandu trvá od 2. týdne v listopadu až do Štědrého dne. 26. prosince je všechna vánoční výzdoba odstraněna a začínají přípravy na oslavy Nového roku, které mají v Japonsku velkou tradici. Oslavy ve stylu „Disney“ jsou dalším projevem toho, že Vánoce jsou pro Japonce časem zábavy a romantiky, nikoli náboženským svátkem.
Jednou z nejkrásnějších součástí zimy v Japonsku je pohádkové osvětlení, které je instalováno po celé zemi. Od konce listopadu do poloviny února vás okouzlí třpytivá světla nákupních center, zábavních parků a zahrad, rušných ulic a dalších míst. Osvětlení je oživením dlouhých a tmavých nocí uprostřed zimy a neexistuje lepší způsob, jak se dostat do vánoční nálady! Jedna z věcí, kterou se vánoční výzdoba v Japonsku odlišuje od jiných zemí, kde se Vánoce slaví, je to, že veškeré ozdoby obvykle zmizí nejpozději v noci 25. prosince. Dvacátého šestého je nahradí tradiční japonská novoroční výzdoba.
Za skutečně jedinečným zážitkem se vydejte do opičího parku Jigokudani, který je jednou z nejikoničtějších atrakcí Japonska. Nachází se ve městě Jamanouči a je to známá rezervace makaků, kteří se rádi koupou v místních horkých pramenech. V zimě skáče do přírodních horkých pramenů a koupe se v nich více opic než v kterémkoli jiném ročním období. Pokud sněží, scenérie je naprosto jedinečná a fantastická pro pozorování i focení. Zatímco místní horké prameny si pro sebe rezervovaly opice, okolní region je známý svými termálními lázněmi a v nedalekých údolích a městech je množství tradičních japonských onsenů (lázní). Po chladném zimním dnu stráveném objevováním Jamanouči není nic lepšího, než se opět zahřát a zrelaxovat v japonských horkých pramenech.
I když všude v Japonsku uslyšíte vánoční hity od Mariah Carey nebo Wham!, neméně oblíbené jsou tu i vánoční písně ve stylu J-pop. Nejhranější J-popové vánoční písně jsou Christmas Eve od Tatsuro Jamašity, Koibito ga Santa Claus od Jumi Matsutoji a Sutekina Holiday od Mariye Takeuči. Vtipné je, že vánoční písně prudce nabývají na popularitě, pokud se objeví v televizních reklamách na KFC nebo Coca-Colu. Skladby Široi Koibitotači od Keisuke Kuwata a Happiness od AI jsou toho příkladem.
Zdroj: Dikymoc.sk, Aktuality.sk, Whychristmas.com, Jrpass.com, Whychristmas.com, Blog.japanwondertravel.com, Backpackerboy.com, Livejapan.com, autorské dílo