VIP KARANTÉNA - poslankyně Denisa Saková: Když volají děti s problémem, je potřeba je vyslechnout
Úřadovala na Ministerstvu vnitra Slovenské republiky jako první žena v historii. V politice aktivně působí už několik let, je atraktivní, má ráda svou práci, v níž jsou pro ni rozhodující argumenty, a ne otázka pohlaví. Řeč je o bývalé ministryni vnitra Slovenské republiky a současné političce Denise Sakové. V rozhovoru pro LP-Life.cz nám odhalila nejen to, jak se dostala do světa mužů, ale i trochu ze svého soukromí.
Ve slovenské politice už neplatí, že důležité funkce patří výhradně mužům. Vy jste toho důkazem. Vzpomínáte si na svoje začátky, když jste vstupovala do politiky?
Kdyby mi v minulosti někdo řekl, že jednou budu pracovat ve státní správě a dokonce skončím v politice, nevěřila bych tomu. V roce 2007 jsem ale přece jen nastoupila do funkce generální ředitelky sekce informatiky a bezpečnosti na Ministerstvu vnitra. Věci se zkrátka mění. Brala jsem to tak, že jdu dělat práci, která mě baví a naplňuje, a ne, že jdu do politiky. To přišlo až postupně – svou tvrdou prací jsem přesvědčila své tehdejší nadřízené, že umím a chci pracovat. V roce 2012 jsem se stala vedoucí úřadu Ministerstva vnitra a následně jsem od roku 2016 působila jako státní tajemnice, což už samozřejmě znamenalo vstup do politiky. Já jsem to však brala jako přirozený vývoj a posun ve své práci.
A když v roce 2018 přišla nabídka vést resort Ministerstva vnitra, nebylo to za odměnu. Nastoupit v atmosféře, kdy jsou na náměstích desetitisícové davy po vraždě dvou mladých lidí, kdy klesá důvěryhodnost práce policejního sboru. Nevím, jestli kdy v historii Slovenska bylo nějaké ministerské křeslo tak horké, jako to moje.
Myslíte si, že ženy patří do politiky? Potřebujeme ženy v politice?
Určitě ano – ale ne systémem povinných kvót. Každý člověk se v dnešní době může rozhodnout, jak chce naložit se svým životem, a když pracuje tvrdě, obvykle přijdou i výsledky. Upřímně ale musím říci, že pokud ženy sledují dění, chování a vyjadřování některých kolegů v parlamentu a v politice, tak si nemyslím, že jsou motivované se do politického klání zapojovat.
Nemáte mezi muži v parlamentu pocit méněcennosti? Nesetkáváte se například s arogancí ze strany mužského pohlaví?
Ať je kolektiv mužský nebo ženský, vše má svoje pro a proti. Celý život pracuji převážně s muži a musím říci, i když se na mě naštvou, že jsou mnohem větší drbny, než ženy. (smích.)
Ale zpátky k vaší otázce. Aroganci u lidí nerozlišuji podle pohlaví. Pokud je to možné, snažím se těm, kteří nemají pokoru k životu, práci a ostatním lidem, vyhýbat velkým obloukem. Ale když se jim přece jen nevyhnete, musí nastoupit rozvaha a diplomacie.
S arogancí se setkáte všude, a nemusí to být proto, že jste žena. Stačí, že váš kolega či partner, s nímž se setkáte, si vás neváží jako člověka. Takže ano – setkala jsem se s ní a je možné, že se s ní ještě setkám. Ale myslím si, že s takovými případy se umím dost dobře a rychle vypořádat.
Je zastoupení žen v politice podle vás dostatečné?
V politice potřebujeme zejména moudré a zároveň pragmatické lidi, šikovné manažery/manažerky. Ať už chtějí být primátory, starosty, poslanci parlamentu nebo dokonce ministry, měli by být schopni vykonávat svou práci po odborné stránce a taky alespoň trochu tušit, co je politika. Že je to umění kompromisu a dohody, které v konečném důsledku slouží k prospěchu většiny, k prospěchu naší země.
Říká se, že snaha o vyšší počet žen v politice je projevem sexismu. Co si o tom myslíte?
Takové výroky nebudu komentovat.
Myslíte si, že podmínky k tomu, aby se ženy dostaly do politiky, jsou stejné jako u mužů?
To je velmi individuální, bez ohledu na pohlaví. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to určitě není jednoduché. Jako v každé jiné práci, v každém jiném zaměstnání, když ji chcete dělat poctivě a dobře, vyžaduje to velké nasazení a spoustu energie. Kolikrát musíte vynaložit hodně energie, skloubit práci s rodinnými povinnostmi, a přitom nic a nikoho nezanedbávat.
Říká se, že politika je špinavá mužská hra. Jak to vnímáte?
Je to práce, poslání. Věnujete tomu velkou část svojí energie, svých myšlenek. Takovéto výroky mi spíš připadají jak z amerických filmů :)
Vzpomenete si v rámci vašeho působení v politice na nějakou nepříjemnou událost?
Nepříjemnosti jsou součástí každé práce, ale skutečně smutné jsou nezvratné události. Události, při kterých lidé přicházejí o život. Není příjemné dívat se na následky výbuchu plynu v bytovém domě v Prešově, kdy na balkónech čekají zoufalí lidé v slzách na pomoc. Nebo na následky havárie autobusu, při níž zemřelo více než 13 lidí, většinou dětí. Jako ministryně vnitra jsem při zásazích musela být osobně, dávat rozhovory médiím a uklidňovat napjatou atmosféru, častokrát se ještě po zásahu postavit za práci svých kolegů, kteří kvůli záchraně lidských životů riskovali své životy a místo vděku sklidili kritiku od lidí, kteří za páskou věděli všechno lépe, než profesionálové. Můžu děkovat tomu, že moji bývalí kolegové, ať už hasiči, policisté nebo záchranáři, neberou svoje povolání jako práci, ale jako poslání. Nejednou každého z nich při výjezdu napadlo, jestli se vrátí živí a zdraví ke svým rodinám a budou moci obejmout a políbit svoje děti.
Vzpomínáte si na nějaký politický trapas?
Při zodpovědnosti, kterou máte na ministerstvu, kde pracuje 50 tisíc lidí, si na nějaký trapas nikdy ani nevzpomenete. V tak náročném resortu považujete trapas za úplnou malichernost. A pokud se nějaký stal, bylo to určitě v důsledku fyzického a psychického vyčerpání, ne záměrně. A to se dá vždycky vysvětlit a omluvit.
Jste půvabná a krásná žena mezi politiky, dostáváte i nějaké návrhy na rande nebo komplimenty?
Každou ženu v jakémkoli zaměstnání a v jakémkoli postavení kompliment potěší. A nejen od mužů. Když vás jako ženu pochválí jiná žena, je to opravdový kompliment. Každá z nás si je vědoma, kolik snahy a energie je za půvabem upravené ženy.
Jako každému jsou mi lichotky a komplimenty příjemné – samozřejmě do určité míry. A návrhy? Naštěstí v přiměřené míře.
Co pro vás znamená rodina?
Všechno. S vědomím, že žijete v klidném rodinném zázemí a máte podporu těch nejbližších, je zvládání pracovního nasazení o moc snazší.
Vzpomínám si na článek, který jsem četla poté, co byla v roce 2003 v nákupním centru brutálně zavražděna švédská ministryně zahraničních věcí Anna Lindhová. Všichni kolegové, kteří s ní přišli do kontaktu, potvrdili, že se věnovala práci velmi zodpovědně. Když jí ale zavolal syn, že si někde zabouchnul klíče, přerušila klidně i mezinárodní jednání a řekla: "Promiňte, tohle musím vyřešit." Jako matka si nedovedu představit, že bych neudělala to samé. Myslím, že všechno počká, nic není tak žhavé, vždyť tu nemáme válečný stav a když neřeším třeba teroristický útok, měl by to každý pochopit. Když volají děti s problémem, je potřeba je vyslechnout.
Kdy nastává pro politika čas odejít z politické scény?
To je individuální. Existují minimálně dva důvody: zpětná vazba od veřejnosti, anebo politik sám vycítí, že je unavený a nemá už co nabídnout, nemá čím přispět k lepšímu světu. A samozřejmě také tehdy, když se tak vysloví veřejnost.
Stalo se, že vám někdo vyhrožoval?
Stalo – jako asi každému vrcholnému politikovi. Lidé na sociálních sítích bohužel pod rouškou anonymity často píší takové věci, že se radši nad jejich myšlenkovými pochody nechci ani zamýšlet. Ale od toho je tu Úřad pro ochranu ústavních činitelů. Řešil to v době, když jsem byla ministryní.
Jakou osobou jste, když opustíte brány parlamentu?
Ráda bych řekla, že normální jako všichni ostatní, ale v této době je už normální máloco. Ani sportovat se teď nedá, jak bychom si představovali a jak jsme byli zvyklí. Takže v krátkosti – snažím se být dobrá máma. Vzdělávat se, sportovat a setkávat se i s lidmi. Takže se hrozně těším na to, až se zase vrátíme k normálnímu životu.
Máte čas i na sebe? Chodila jste před koronakrizí například ke kadeřnici, anebo na masáže? Máte rada nákupy?
Dva roky v ministerském křesle byly extrémně náročné, ale bez kadeřnice bych je vydržela opravdu jen těžko. Upravený vzhled politiků lidé považují za samozřejmost. Pro mě je to taky přirozené, ne kvůli světu, ale i kvůli mně samé. A ne – nejsem typický nákupní maniak. Radši věnuji volný čas práci.
Jaký máte názor na plastiky u žen?
Neodsuzuji to. Ale všeho s mírou.
Vy a životospráva?
Pokud je to možné, dávám přednost zdravé stravě, vyváženému jídelníčku a podobně. Samozřejmě to záleží na aktuální situaci. Když je příležitost, ráda si dopřeji i sladké, smažené a podobně.
Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?
Naštěstí tohle není pohovor do práce, proto - jestli dovolíte - obojí si nechám pro sebe :). Ty silné jsou doufám vidět a ty slabé musím dobře skrývat.
Vy a láska?
Neoddělitelná součást života každého z nás.
Jak se udržujete ve formě?
Fyzická forma a zejména psychická vyrovnanost je to nejdůležitější, co si každý politik může přát.
Momentálně, když celý svět bojuje s koronou, je dobrá kondice a pevné zdraví ještě důležitější, než kdykoliv před tím. Takže když jsou všechny možnosti sportování v podstatě uzavřené, snažím se, jak se dá – procházky v přírodě, vyvážená strava, dát si pozor na stravu.
Máte sen, který si chcete splnit?
Sny, které se vysloví, se nesplní… takže o těch svých pomlčím, když dovolíte.
Setkat se u jednoho velkého dřevěného stolu s rodinou, dětmi, vnoučaty, s opravdovými přáteli a společně poobědvat několik chodů jídla, které sama v klidu a pohodě a s láskou připravím. A užívat si, že jsme živí a zdraví. Užívat si života s těmi, které máte nejraději a jsou vaší oporou v dobrém i zlém :)
