Zpěvák Jan Bendig: Chtěl jsem, aby romštinu pochopili i ti, co nejsou Romové, teď ji zpívají na koncertech

Jak vzpomínáš na začátky své hudební kariéry? Jaký byl tvůj život, než ses stal slavným?

Určitě nebyl tak bláznivý jako teď. Byl to spíš takový stereotyp – doma s rodinou, škola. Do toho ještě základní škola, hudební škola, ZUŠ a pak kamarádi. Po SuperStar jsem v patnácti letech začal vystupovat a ocitl jsem se právě v tom světě „šoubyznysu“. To mi zůstalo doteď, pořád v tom tak nějak proplouvám.

Co jsi udělal s prvními penězi, které sis sám vydělal?

Koupil jsem si fotoaparát. Docela drahý fotoaparát a fotil jsem třeba různé zážitky z dovolených. Takže to byla první věc, kterou jsem si koupil.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

V čem tě sláva změnila?      

Já si myslím, že mě nijak nezměnila. Možná jsem trošku dospěl a pochopil jsem, jací jsou lidé. Nevěřím jen tak někomu, takže si dávám pozor na to, s kým se bavím. Už mám na to takový čich. Bohužel v tomhle světě se nedá jen tak někomu věřit. Jinak si ale myslím, že jsem pořád ten bláznivý kluk, kterého si sám pamatuji.

Proč ses rozhodl zpívat v češtině i v romštině?

Tak jsem Rom a chtěl jsem, aby čeština byla i s tou romštinou pohromadě. Chtěl jsem, aby romštinu pochopili i neromové a to se také stalo. Proto teď na koncertech zpívají ty romské pasáže i neromové a krásně se díky tomu naučili romsky. Je to takové poselství. Na mých koncertech se nerozlišuje, jestli je někdo žlutý nebo černý. Tam se nehraje na žádnou barvu pleti a o to mi jde.

Jsi hrdý na to, že jsi Rom?

Ano, samozřejmě.

Fanoušci si všimli, že jste nerozlučná dvojka s Monikou Bagárovou. Jaký vztah vás spojuje?

Jaký vztah nás spojuje? My si rozumíme naprosto ve všem. Máme oba stejný smysl pro humor. Spíše jsme už taková rodina než kamarádi. Já ji beru jako součást mojí rodiny.

Ty ale nejsi jen zpěvák. Absolvoval jsi už i první módní přehlídku. Jaké byly tvé pocity před začátkem?

Osobně doufám, že to bylo poprvé a naposledy. Za modela se určitě nepovažuji. Byl to zajímavý zážitek, protože nemám 185 centimetrů, nemám hubené nohy. No, byl to zajímavý zážitek. Byl jsem nervózní, protože kolem mě byli samí pěkní kluci a holky a já byl proti nim se svými 170 centimetry tak malinký. Zajímavé.

Říká se, že jsi extrémně pověrčivý?

Jsem pověrčivý, a proto třeba nerad říkám něco dopředu, když například vydávám nějakou písničku nebo videoklip. Nikdy dopředu neříkám, jestli to bude hit. Vždycky kolem mě všichni říkají: „To bude hit.“ A já všem říkám: „Ticho buďte, neříkejte to nahlas!“ Vždycky zaklepu, protože nikdy nevíte, co bude. Může to být propadák, nebo to může být hit. Nerad to ale říkám dopředu. Takže to je taková moje hlavní pověra.

Je známo, že máš partnera. Chystáte nějakou velkou romskou svatbu?

Ne. Toho se lidé nedočkají.

Jak si vzpomínáš na zásnuby?

To bylo samozřejmě krásné. Teď ale během toho, jak oba dospíváme (Lukáš byl víc dospělejší než já), jsme se rozhodli, že svatba nebude. Vůbec to nebudeme řešit. Až to přijde, tak to přijde. A až bude povolená normální svatba, tak do toho půjdeme. Pokud tomu tak nebude, tak nemáme co řešit.

Jaké vlastnosti si na partnerovi ceníš nejvíc?

Mně se líbí, že je ostrý a to, co slíbí, tak to tak i bude. A drží slovo! Určitě je na něj stoprocentní spolehnutí a má srdce na správném místě.

O čem ještě sníš v profesním životě?

Abych vyprodal O2 arénu. Teď mě ale čeká nádherný koncert 25. února, a to v Čechách ve velkém Fóru Karlín. Bude to můj největší životní koncert. Bude tam například i Lucie Bílá nebo Michal David. Bude tam mnoho hostů a na to se moc těším. Možná po tom Karlíně bude následovat právě O2 aréna, nebo možná nějaká krásná aréna tady na Slovensku. To ale možná až za několik let. Budu stát pořád nohama na zemi.