Europoslanec Tomáš Zdechovský o migrantech: každý život má stejnou hodnotu

Žádné povinné kvóty, žádné nucení zemí do přijímání uprchlíků. To je zřejmě hlavní zpráva, kterou dohoda obsahuje. Místo závazných kvót totiž počítá s povinnou solidaritou. Země si tak může vybrat – buď přijme určitý počet uprchlíků, nebo zaplatí 20 tisíc euro za jednoho migranta (v přepočtu asi 473 tisící korun). Případně poskytne humanitární či jinou pomoc.

„Migraci jako takovou musíme více řešit v zemích, odkud lidé odchází. Na to EU rezignovala,“

řekl Tomáš Zdechovský pro LP-Life. 

Všeobecné nadšení? Ani náhodou

Na návrh dohody se čekalo dlouhých sedm let a je jisté, že se něco musí stát, protože běženců stále přibývá. Přesto z ní nejsou všichni nadšení. Například z frakcí zelených a socialistů jsou slyšet hlasitá slova protestu. Tvrdí, že pokud by byla opatření přijata, pro migranty jsou příliš tvrdá. Jde zejména o plánované zadržení a deportaci uprchlíků, kteří přicházejí z tzv. bezpečných zemí, a proto nemají nárok na azyl.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Dohodu navíc některé státy nepodpořily, což je další velká slabina. Podle zákulisních informací dokument nepodpořily a nebo se zdržely hlasování - Maďarsko, Polsko, Slovensko, Bulharsko, Litva a Malta. Jak vidí dohodu muž, který byl u všech důležitých jednání? Zeptali jsme se europoslance a místopředsedy KDU-ČSL Tomáše Zdechovského.

První společná dohoda o řešení migrace vypadá na první pohled jako vítězství, je tomu ale opravdu tak?
Je to výrazný posun, který asi nikdo úplně nečekal. Dlouhé roky byla dohoda zablokovaná. Jižní státy EU chtěly něco jiného než země východní Evropy, a přes to nejel vlak. Je pozitivní, že se ledy prolomily. Nicméně, z výsledné podoby velkou radost nemám.

Proč?
Dohoda je nedotažená. Chybí tam spousta věcí, které bychom potřebovali vyřešit. Návratová politika, řešení společné ochrany hranic zkrácení azylového procesu na nejnižší možnou dobu. Také uvedená částka 20 tisíc euro za nepřijetí jednoho migranta mi přijde neadekvátní. Nevím, na základě jakého výpočtu se k tomuto číslu došlo.

Mnozí lidé také namítají, že je to jen další krok, jak vybudovat „Pevnost Evropa“ bez ohledu na lidská práva...
To si nemyslím. Z mého pohledu je ta dohoda poněkud liberální. Němcům přijde zase příliš přísná. Pohledy se různí, ale kompromis je na stole. Nikdy nebude vyhovovat všem.

Upřímně, opravdu si umíte představit, že například Řecko nebo Itálie budou „pečovat“ o statisíce nových migrantů za rok bez toho, aby se pokusili je přesunout do jiné země? Připomeňme, že povinnost postarat se o příchozí prvního státu, do kterého migrant vstoupil, zůstává.
Tyto státy v tzv. první linii musí ukázat, že migrační politiku berou vážně. V té dohodě je aktuálně tzv. solidarita, kdy těm nejvíce zasaženým zemím by měly ostatní státy podle určitého klíče pomoci, a to buď přijmutím migrantů na své území, nebo poskytnutím finanční částky za jejich nepřijetí či poskytnutím materiální pomoci a vysláním expertů do zemí, kde je přetlak běženců. Je tu tedy výběr tří možností, jak těm státům pomoci.

 „V tuto chvíli nemusíme nic platit. Hrozí však, že po skončení války a odchodu ukrajinských uprchlíků zpět do vlastní země.“

Nová dohoda je plná na první pohled složitých pravidel a procedur. Nevytváří podmínky, jak se k migrantům chovat, řekněme, ne úplně hezky? V minulosti se objevily zprávy, že chorvatská policie uprchlíky bije, dokonalá zřejmě není ani agentura Frontex...
To bych neřekl. Chování policistů je nyní pod drobnohledem EU i různých neziskových organizací. Příslušníci agentury Frontex odvádí neuvěřitelnou práci, za kterou se jim častokrát nedostává sebemenší pochvaly. Musí se vyrovnávat s enormním tlakem při své práci, kdy často nasazují i svůj život. Nepřetržitě střeží vnější hranice, sedm dní v týdnů, 365 dní v roce, práce je to psychicky i fyzicky náročná, pracují v nedostatečném počtu a bez větší podpory. Pašeráci využívají různých fíglů, jak je obměkčit a přechytračit. Těm na lidském životu nezáleží.

Platí ještě dnes vůbec, že každý život má stejnou hodnotu?
Rozhodně ano. Musíme bojovat s pašeráky a mafiány, kteří tlačí migranty k cestám do EU. Migraci jako takovou musíme více řešit v zemích, odkud lidé odchází. Na to EU rezignovala. Hasíme požár, až když vidíme, že přišlo 330 tisíc lidí nelegálně do EU. A nyní jsou bezpečnostním rizikem, protože o nich nic nevíme.

Co dohoda znamená pro Českou republiku? Je to tedy tak, že když zaplatíme určitou sumu peněz, migranti k nám nepůjdou? Kdo to zaručí?
Zaprvé, nejsme cílovou destinací pro uprchlíky. Zadruhé, princip solidarity je založený na tom, že přetíženým státům na jihu pomůžeme. Ať už finančně, nebo převzetím určitého počtu uprchlíků. Bude tedy záležet na dané vládě, jak se k tomu postaví. Nepůjdou k nám z toho důvodu, že pro ně nejsme atraktivním státem.

Stala by se Česká republika naopak příjemcem finanční podpory kvůli přílivu ukrajinských uprchlíků? Nebo ti se do dohody nepočítají?
Ministr Rakušan uvedl, že ano. Česká republika ale nemá jediná výjimku. Jsou to i další státy, které ve velkém přijaly Ukrajince. V tuto chvíli nemusíme nic platit. Hrozí to však po skončení války a odchodu ukrajinských uprchlíků zpět do vlastní země. Protože drtivá část se chce vrátit, se budeme muset zapojit do toho procesu „přijmout, či zaplatit“.

Zdroj: vlastní dotazování, autorské dílo