Znáte to. Někam přijedete a těšíte se na vše, co uvidíte hned, až dostanete nohy z letadla. Se stejným naladěním sem ročně přijíždějí davy turistů (dobře, v posledním roce méně), aby tu naší stověžatou Prahu prošli doslova křížem krážem. Jenže ouvej. Evropská třída je první, co cestou z letiště pozorují z oken taxíků. Není všechno zlato, co se třpytí, a o “Evropské” třídě to platí dvojnásob!
Pamatujete si jistě všichni, jaký je to pocit, když konečně letíte někam na dovolenou, vylezete z letadla a nemůžete se dočkat, co uvidíte z vaší vytoužené dovolenkové nebo byznys destinace jako první? Jak na vás působí cesta k hotelu, jak nasáváte vzduch a atmosféru nového místa a malujete si, co všechno v příštích dnech podniknete.
Už cesta z letiště totiž vypráví příběh o zemi. Nemyslíte? My jsme si jisti.
A jaká je cesta z Letiště Václava Havla v Ruzyni? Co vidíte očima turisty, když sledujete okolní dění na Evropské?
Evropská... První vizitka stověžaté Prahy. Máme se smát nebo brečet? Každopádně nám tato ulice v kontrastu s jinými třídami vedoucími ve světě z letišť připomíná "tak trochu jinou Evropu"!
A co bude dělat Praha 6, má s ulicí nějaké plány?
To přesně vás čeká a nemine hned při sjezdu z letiště právě na "Evropskou". Ta má být vlastně takovým červeným kobercem ke všem těm krásným "záběrům" naší matičky Prahy- Jenže první, co vidíte, jsou mnohdy omšelé zastávky autobusu doplněné o lavičky, kam si zkrátka nechcete sednout. Místo relaxace se vám v hlavě honí jen otázky, co se tady předtím dělo, takže si ani nesednete. Navíc i polep vedle polepu na jakési kostce betonu vás jistojistě vyburcuje k tomu, že raději zůstanete stát. A to jsme teprve na začátku.
Tedy oficiálně je to spíše konec samotné třídy, protože sama začíná dole, na Vítězném náměstí, ale pro ty, jež právě přijeli, je to bezesporu to první, co navštíví. Krásné přivítání.
řekla LP-Life daňová poradkyně Jana Kafková, která v lokalitě bydlí.
Evropská třída je jedna z významných ulic v Praze. Prochází přes katastrální území Dejvice, Veleslavín, Vokovice, Liboc a Ruzyně. Začíná v Dejvících na Vítězném náměstí, odkud směřuje na západ a zajišťuje tak spojení centra města s Letištěm Václava Havla Praha.
Na své cestě z ní vybočují ulice Gymnasijní, Starodejvická a Na Pískách, míjí náměstí Bořislavka, dále z ní vybočují ulice Horoměřická, Vokovická, Libocká, Vlastina a Drnovská. Ulice končí volným přechodem v ulici K Letišti, v místě mimoúrovňového křížení s Pražským okruhem v oblasti Dlouhá míle.
Zhruba ve stejné trase je vedena linka metra A, přímo na ulici se nacházíejí dvě stanice, Bořislavka a Nádraží Veleslavín. Třída má po celé své délce oba jízdní směry odděleny středovým pásem, v němž je od Vítězného náměstí po Divokou Šárku vedena tramvajová trať.
Ulice se nachází v místech historické silnice do Velvar, která začínala v místech dnešního Vítězného náměstí a vedla po trase dnešní třídy až po křižovatku s ulicí Horoměřická, odkud pokračovala po trase této ulice směrem na Jenerálku. Zhruba před rokem 1910 nesla část této komunikace v úseku mezi Hadovkou a Bořislavkou pojmenování Veleslavínova. Toto své první pojmenování nesla až do roku 1925, kdy byla prodloužena až k Vítěznému náměstí a spojena s Dejvickou. Od roku 1932 byla již celá tato nově vzniklá komunikace označována jako Dejvická.
Část této tehdejší Dejvické ulice od Vítězného náměstí k Horoměřické byla v roce 1932 pojmenována jako Velvarská. Roku 1946 došlo k jejímu přejmenování na Žukovova, na počest sovětského vojenského velitele z druhé světové války, Georgije Konstantinoviče Žukova. Toto pojmenování nesla ulice až do roku 1962, kdy byla přejmenována zpět na předchozí pojmenování Velvarská a název si udržela dalších pět let. Ve stejné době došlo k vybudování nové komunikace Na Červeném Vrchu, která propojila Velvarskou ulici s ulicí Kladenskou. Ulice Kladenská v té době nekončila u křižovatky s ulicí Vokovickou, ale pokračovala po trase dnešní Evropské ulice dále směrem na západ.
V roce 1967 došlo k významným stavebním úpravám. Spojením a přestavbou několika ulic již existujících vznikla ulice v dnešní podobě. Některé ulice byly spojeny a nová komunikace byla pojmenována Leninova, na počest komunistického politika a vůdce bolševické strany Vladimira Iljiče Lenina, a byla do ní přeložena i původní tramvajová trať z Vítězného náměstí do Liboce, která do té doby vedla Kladenskou ulicí.
V roce 1986 bylo vybudováno prodloužení komunikace od jejího tehdejšího konce nacházejícího se u křižovatky s Drnovskou s Letištěm Praha-Ruzyně, respektive ulicí Aviatická. Od roku 1991 nese třída pojmenování Evropská
28. října 2008 proběhla na třídě vojenská přehlídka v souvislosti s oslavami devadesátého výročí vzniku Československa. Jednalo se o první oficiální vojenskou přehlídku od roku 1985. Ulicí prošly útvary vojska Armády České republiky a záchranářů, nad ulicí proletěly stíhací letouny Vzdušných sil Armády České republiky.
To bohužel platí o této ulici dvojnásob. A to i přes to, že při rekonstrukci Evropské v letech 1964–1972 se řešilo výtvarné pojetí výsledné podoby. Bylo rozhodnuto umístit podél ulice díla českých umělců, kterých pro tuto zakázku bylo osloveno 46. Některá díla však nebyla osazena a některá jsou již zničena nebo odstraněna.
Záměr tedy byl, realita však dopadla naprosto jinak. Problém je především v tom, že části s krásnými budovami a zelení, které jsou původní i nové, jsou protkány stavbami, jež se do celkového kontextu buď vůbec nehodí, nebo tam nemají co dělat.
Zastávky MHD jen těžko odstraníte, což o to, jsou vesměs nové a nezničené. Když odmyslíte lavičky, na které je lepší nesedat, je za každou z nich zeleň, která je udržovaná a je na co se dívat. Ovšem ne tak docela.
Protože se zkrátka musíme pozastavit nad místy, která míjíme. Jednou z takových zastávek je jednoznačně noční klub Dransy, který je sice trvale uzavřen, nicméně platformy reklamy upozorňující na jeho existenci na Červeném Vrchu stále dost výrazně “svítí”, a to nejen místním lidem do oken, ale i na ty, jež jen tak projíždí kolem. Jakýsi návrat divokých “devadesátek” je tudíž stále přítomen.
řekl k pro LP- Life.cz tiskový mluvčí Prahy 6, Jiří Hannich, který dodal:
To přesně vystihuje trasu z letiště po Vítězné náměstí. Na jedné straně krásy zeleně a nové moderní budovy, na straně druhé právě stopy devadesátek, které se ne a ne ztratit z dohledu. Pro ty, jež Prahu znají rozhodně nic, co by mělo vést k pozastavení se, pro ty, jež zavítají na první návštěvu, však něco, co jednoznačně budí zájem. Otázkou zůstává, jaký zájem to vlastně je.
Vskutku by bylo na místě celou třídu nějak sjednotit, ale jen těžko říct, zda k tomu v budoucnu dojde:
řekla pro LP-Life.cz radní Prahy 6 pro strategický rozvoj, Eva Smutná.
Každý si určitě vybaví nějaké město, kam cestoval, a jak vypadal první moment, kdy jste opustili prostor letadla. Například Amsterdam. Vše upravené, čisté a moderní. Což o to, i tady nalezneme části, jako je Divoká Šárka, které jsou vzhledné a stojí jednoznačně za návštěvu, ale ruku na srdce, opravdu to stačí, abychom se zbavili dojmu postkomunistické země?
O tom by mohl vyprávět třeba dejvický úsek, místo tešně přes kruhovým objezdem Vítězného náměstí, kde staré, takřka neupravené domy jaksi doplňují hotel Diplomat a vedle něj moderní prodejna nejluxusnějších vozů.
Jiné to není ani o kousek výš, nad stanicí metra Bořislavka, kde vyrostlo Bořislavka centrum mezi původní výstavbou domů.
Dlouhých třicet let byla parcela v Praze 6 mezi ulicemi Evropská, Liberijská a Kladenská neřešitelným problémem pro architekty i investory. Komplikovaný a nepravidelný pozemek v kopci a složitém terénu výstavbu zrovna neusnadňoval, a tak se na něm vystřídalo hned několik návrhů včetně bytových domů nebo velkého obchodního centra. Žádný z nich tam však nestojí.
Nakonec zvítězila vize investora KKCG Real Estate Group (KKCG REG) a ateliéru Aulík Fišer Architekti, kteří v roce 2018 začali na složitém pozemku budovat kancelářsko-obchodní komplex přímo nad stanicí metra Bořislavka. Složitosti parcely se nezalekli, naopak z ní čerpali inspiraci. Geometrie budov odkazuje právě na ni.
Dnes je po třech letech výstavby téměř hotovo a společnost ze skupiny KKCG podnikatele Karla Komárka slavnostně otevřela. Investice do projektu přesáhla 3,5 miliardy korun. Je to dosud největší realitní projekt této skupiny.
říká Petr Pujman, generální ředitel KKCG REG.
dodává.
Skutečně nejde ani tak o to, jaké stavby se staví. V 21. století se s tím zkrátka musí počítat. Technika, nápady, vize, to vše jde kupředu a inovovat svět je přece také důležité. I tak by ale občas neuškodilo malé zamyšlení se nad tím, že jako celek by to následně mělo zapadat. Neměli bychom tak zapomínat na to, že i když je Evropská jakousi vstupní bránou do naší krásné Prahy, je stále velmi na očích.
Starostou městské části Praha 6 je Ondřej Kolář, který je také členem TOP 09. Tato strana letos vstupuje do voleb jako součást koalice SPOLU. Kromě slibů, že SPOLU všechno zvládnem, je ale jedním bodem jejich kandidátky “chytrá doprava”. No a zde se hned musíme zastavit. V kandidátce doslova stojí:
A teď se vraťme zpátky k Evropské třídě. Ke kolonám, které tam už nejsou jen ráno a odpoledne, ale které, a to hlavně díky neustálým opravám nebo budování nových staveb, dopravu této lokace obrací doslova a do písmene denně naruby. Zátarasy, zúžení, částečné uzavírky, to vše je každodenní chlebem každého, kdo projíždí. To zkrátka moc “chytře” nevypadá. A nejde pouze o kolony, ale také o styl, jakým zde někteří řidiči jezdí, a že jde převážně o ty, jež patří do sektoru služeb, tj, řidiče autobusů a taxikáře, asi netřeba dodávat.
uvádí Hannich.
Aneb další slib této koalice, jakožto jeden ze základních pilířů ochrany zdravého prostředí a přírodních zdrojů. Proč se tedy ale na Evropské staví masivní stavby a ne nějaký přírodní park, který by naopak vyzdvihl okolní zeleň? Je skutečně potřeba dalších obchodních a byznys center, nehezky “hozených” do původní zástavby?
Take jak se teď cítíte, když se řekne Evropská? Které město na vás samotné zapůsobilo už cestou z letiště? Je třída vedoucí do centra města nebo do vašeho hotelu vizitkou města? Co myslíte? My myslíme, že ano.
A nezbývá než se jen znovu zeptat: Co Evropská? Toť otázka k zamyšlení a také možné srovnání, zda sliby budou splněny nebo zda si po volbách budeme říkat “sliby chyby” a mlátit při tom hlavou o zeď.