Jan Švankmajer uzavřel životní dílo Hmyzem
Jeho vztah k výtvarnému umění a loutkám byl téměř předurčen. Jan Švankmajer jako osmiletý získal od rodičů (otec aranžér výkladních skříní, matka švadlena) loutkové divadlo. To si okamžitě zamiloval a možná i díky tomu studoval na loutkářské katedře DAMU, obor režie a scénografie.
Velmi rád používal kombinaci loutek a herců v maskách, což uplatnil i ve filmu Don šajn a Lekce Faust. Krátkým animovaným filmem Možnosti dialogu, se zařadil mezi filmovou elitu. Snímek Něco z Alenky ho proslavil ve světě. Přestože jeho filmy nikdy nelámaly rekordy v návštěvnosti, je Švankmajer jeden z nejlepších světových animátorů a nejuznávanějším českým filmovým tvůrcem. V únoru letošního roku vstoupil do kin jeho poslední film Hmyz, který má být podle Švankmajera jeho posledním celovečerním filmem.
Celosvětový úspěch
„Hra Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovy Proměny,“ říká Jan Švankmajer, který přiznává, že na film získal peníze v mezinárodní internetové sbírce. Fanoušci z celého světa zaslali slavnému režisérovi finance, aby film dokončil. Přispěl i režisér Miloš Forman nebo režisér Guillermo del Toro.
"Celý tvůrčí život jsem se úzkostlivě snažil nevytvořit si svůj umělecký rukopis, svou stylizaci. Myslím si, že to, co podle vás vytváří můj specifický filmový jazyk, není moje umění, ale mé obsese, mé touhy, mé revolty."
Hra bratří Čapků "Ze života hmyzu" je misantropická hra. Švankmajerův scénář tuto misantropii prohlubuje. „V našem filmu však tato hra tvoří jen pozadí vlastního příběhu, který má ve svém vyznění blíže ke Kafkově Proměně, než k Čapkům. Nejde nám o "politický" film, ale o film imaginativní, který nabízí řadu možných interpretací. Imaginace je totiž pro nás stále onou "královnou lidských schopností", jak ji nazval Charles Baudelaire,“ řekl režisér.
