O víkendu uplynuly přesně dva roky od inaugurace Petra Pavla do funkce prezidenta ČR. Do úřadu vstupoval doprovázen velkým entuziasmem svých voličů, po stárnoucím Miloši Zemanovi ohlašoval velké změny. Těch jsme se skutečně dočkali neb životní styl obou mužů je opravdu odlišný. Doposud předváděl Petr Pavel i rozdíl ve výkonu politických pravomocí, ty na rozdíl od svých předchůdců takřka nevyužívá a nechává konat vládu. Jenže doba prezidentské politiky zatím nenastala.
Známý český generál, toho času ve výslužbě, usedl do prezidentské funkce před dvěma lety po suverénním vítězství ve volbách. Krvavá válka na Ukrajině nejspíše řadě voličů napověděla, že válečný veterán v roli prezidenta, a zároveň vrchního velitele ozbrojených sil podle Ústavy, nemusí být od věci.
V čele armády je však prezident jen papírově. V praxi má ve vztahu k ozbrojeným složkám jen symbolické pravomoci, jakými je např. propůjčování praporů jednotlivým útvarům. Na takováto vágní konstatování jsme si zvykli v klidných časech, jenže doba se mění a to nejen proto, že to Petr Pavel prohlásil na setkání nejvyšších ústavních činitelů. Slyšíme to zleva i zprava.
„Čelíme bezprecedentně rychlému dynamickému vývoji, jak v zahraniční politice, tak v bezpečnostní politice v Evropě a ve světě. Všichni vnímáme mnoho protichůdných prohlášení, která by nám ještě před několika týdny připadala nemožná. Na tak dynamický vývoj musíme reagovat. Vzhledem ke změně postojů Spojených států v řadě důležitých otázek musíme mnohem více pozornosti věnovat vlastních schopnostem – jak České republiky, tak Evropské unie a celé Evropy,"
shrnul situaci Petr Pavel na tiskové konferenci po jednání.
Nikdo úplně nerozumí tomu, o co se současná americká administrativa pokouší. Už jen samotná zmatečná prohlášení Donalda Trumpa a jeho spolupracovníků dávají tušit, že to nevědí ani oni sami. Jenže USA byly tou největší bezpečnostní kotvou od vstupu ČR do NATO a na neřízený chaos se spoléhat nedá, i kdyby byl zamýšlen sebelíp.
Vraťme se však k symbolickým pravomocem českého vrchního velitele ozbrojených sil. Česko sice není prezidentskou republikou, ale nejen Miloš Zeman ukázal, že prezident rozhodně není pouhou reprezentativní figurkou na politické šachovnici.
Je zvláštní, že je role prezidenta takto často vykládána. Pohled do minulosti svědčí o opaku. Na počátku 90. let, když český ústavní pořádek vznikal, byla role prezidenta svěřená do rukou Václava Havla stěžejní pro dodržení demokratických principů, jakožto výsledku Sametové revoluce. Jinými slovy byl Václav Havel hrází pro vstup komunistů do vlády, jakkoliv se až do minulých voleb těšili epigoni minulého režimu stabilní voličské podpoře.
Následně pak Václav Klaus mohl držet u moci vládu Mirka Topolánka bez podpory poslanců a stejně tak umožnil existenci vlády Jiřího Rusnoka a Andreje Babiše prezident Zeman. Za určité konstelace hvězd je prezident naopak tím nejdůležitějším prvkem českého politického systému. Realita totiž ukázala, že do role premiéra nemusí ustanovit ani vítěze voleb, ani vlastníka podpory mezi poslanci (alespoň dočasně).
V pozici velitele ozbrojených sil se do nejvyhrocenější situace dostal Edvard Beneš v roce 1938 a jeho rozhodnutí nebojovat s nacisty rovněž nebylo v souladu s ústavním pořádkem, ale spíše s mocenskou konstelací hvězd.
Petr Pavel za poslední dva roky ukázal kuráž při seskoku padákem a aktuálně i pevné svaly, když vyšplhal ke stropu katedrály sv. Víta. Zásadní mocenský part se před ním otevře po podzimních volbách. Velkou podporu totiž mají politické síly, které s ním jeho představy o nutnosti posilovat bezpečnost ČR rozhodně nesdílí.
Uvidíme, jestli ukáže sílu i v sektoru politických intrik. O těch ve svých projevech nemluví, ale bez nich vytyčených cílů dosáhne jen velice obtížně. Mocenské konstelace ho ještě k podobným činům nevyzvaly, ale jen těžko se jim vyhne. Zatím bychom totiž prezidentství Petra Pavla museli hodnotit primárně podle sportovních výkonů, tak uvidíme, jestli u toho i zůstane.
Zdroje: autorský text, komentář, irozhlas.cz, x.com