Rychlá zpověď - Dana Morávková: Na jevišti v bruslích před padesátkou!
Dana Morávková je doslova renesanční žena. Hraje v divadlech, televizi, moderuje, navrhuje kabelky, vytváří choreografie, fotí kalendáře pro charitu a k tomu je skvělou manželkou a matkou. Všechno zvládá až s neuvěřitelnou grácií! I když je její diář plný dlouho dopředu, našla si chvíli na rozhovor pro LP-Life.cz a rozpovídala se nejen o své milované práci, ale také o odloučení svého syna, který studuje v zahraničí.
Už deset let hrajete v Ordinaci v růžové zahradě. Jak pořád zvládáte učit se ty hromady textů?
To je to nejmenší. (směje se) Je to součást profese, která se naučí zvykem. Všichni herci, ať už v divadle nebo na natáčení, to tak máme. Už jsem si na to tu paměť vytrénovala.
Druhý den už si to ale nepamatujete.
U natáčení seriálů texty okamžitě zapomenu, jakmile je dotočím. V divadle je to ovšem něco jiného. U Karla Heřmánka máme některé věci na repertoáru třeba dvacet let, takže tam je nutné si to pamatovat.
Co vás v seriálu drží?
Rozhodně kolegové a nesmírně zajímavá a barvitá dějová linka, kterou v Ordinaci mám. K tomu mám na place skvělého parťáka Honzu Čenského, se kterým už jsme sehraná dvojka. (směje se)
Vaše role je velmi vážná, možná až depresivní. Tolik hrůzných věcí, co vás potkalo…
Těžký mi to píšou. (směje se) Je to ale dobrá výzva. O tom herectví je – zvládnout i ty těžké polohy.
Nejste z toho pak unavená?
Herecký život odděluji od toho opravdového. Myslím, že můj muž nežije se Zdenou Suchou. (směje se)
Kdysi jste mi vyprávěla, že vám už lidi na ulici neřeknou jinak než „Zdeno“.
Tenkrát to byla Andrea Rubešová, teď je to Zdena Suchá. V Praze je to ale trochu jiné, tam jsou lidé na potkávání herců zvyklejší.
Co nějaký film? Nebo další pohádka?
Měla jsem možnost spolupracovat na seriálu České televize o Boženě Němcové. To mě velice bavilo. V televizi se to bude vysílat v tomto roce, protože to je dvě stě let od narození této spisovatelky.
Koho jste hrála?
Hrála jsem paní Rottovou.
Na co byste mě ze svých her pozvala? Která hra je nejlepší?
V divadle Bez Zábradlí máme spoustu zajímavých představení, určitě bych vás ale ráda pozvala na novinku Hra, která se zvrtla.
Proč?
Jedná se o hru, která se stala hitem na londýnském West Endu. Karel Heřmánek na ni koupil práva, takže je to k nepoznání od originálu – jen v Praze to hrajeme česky. (směje se)
Je něco, co vás na divadle štve?
Divadlo je zázrak. Na něm není nic, co by mě štvalo.
Je pravda, že největší odměnou pro herce je potlesk?
Rozhodně. Není nic hezčího, než když diváci reagují na vaše hraní, smějí se, brečí… Pocit, že jsme v divácích něco zanechali.
Nedávno jste nafotila charitativní kalendář. Jak to vzniklo?
S Petrem Větrovským jsme se domluvili, že uděláme charitativní kalendář. Fotili jsme to společně s fotografkou Klárou Bartheldi, se kterou se máme strašně rádi. Bylo to dohromady třináct fotek. Nedoufali jsme v takový výsledek, ale vybralo se 185 tisíc. Sto tisíc šlo do dětského domova a zbylých pětaosmdesát šlo do školy s mentálně postiženými dětmi, kde se pro ně kupovaly počítače.
Děti z dětského domova, které se učí anglicky, pojedou do Londýna, a ty malé pojedou na Macochu. Moc jsme chtěli, aby měly zážitek a aby se jim nekupovaly praktické věci. Jsem ráda, že to paní ředitelka takhle vymyslela.
Moc mě potěšilo, že přišel Jaromír Jágr, naše hokejová legenda. To, že si vydraží fotografii, by mě ani ve snu nenapadlo. A kam si ji pověsí, to opravdu nevím. (směje se) Ale tím, že na fotografii mám brusle, protože jsem dělala krasobruslení, tak by jí to možná slušelo na zimním stadiónu.
Tyto projekty si vybíráte sama, nebo vás oslovují?
Já jsem jen věděla, že chci, aby to šlo pro děti. Loni ten kalendář dělal Petr s Martičkou Kubišovou a peníze šly na pejsky, na psí útulky. My tím, že Petr Větrovský je táta, já jsem máma a Klárka Bartheldi v té době čekala miminko, jsme to chtěli pro děti. Petr je z Příbrami, tak vybral malý dětský domov tam.
Na těch fotkách vypadáte skvěle. Mluvíte do toho?
Ne, my jsme si spíš s Klárkou řekly, že bychom chtěly, aby ten kalendář byl o mně. Aby tam bylo prostředí a lidi, které mám ráda. Je tam divadlo, natáčení, krasobruslení, jak navrhuji kabelky, příroda. Z toho se nakonec poskládalo těch třináct fotek.
Máte už pro letošní rok vybráno, čemu byste se chtěla věnovat, komu pomoct?
Každý měsíc platím Dobrého Anděla. Teď přede mnou není nic takového, jako byl ten kalendář. Vždycky ale něco přijde, je teprve leden, takže nemám strach, že bychom letos někomu nepomohli.
Účinkujete také v představení Popelka na ledě, kde bruslíte…
Tento muzikál se zde hraje už delší dobu, ale mezi sezónami může být dlouhá pauza. Letos se zrovna hraje, tuším, že 8. února budeme s Popelkou v Praze.
Jsou tam výborní ruští krasobruslaři a krasobruslařky, ale i všemožní herci a zpěváci. Hraji postavu královny. A než Popelka přijde na ples, mám možnost si s princem zabruslit. Není to nic těžkého, ale tím, že mám róbu, dlouhé šaty a už na těch bruslích nestojím tak často, tak se bojím, abych neupadla před stadiónem plným lidí.
Vždyť jste se krasobruslení věnovala…
Je jiné to dělat v patnácti a v osmačtyřiceti. (směje se)
To jste tak odvážná?
Je to jediné představení, před kterým mám noční můry, že spadnu. Ale musím zaťukat, zatím se to nestalo.
Váš syn studuje ve Velké Británii. Jaké to je pro vás jako pro maminku?
Strašně mu to přeju. Je tam na čtyři roky, studuje na vysoké škole.
Co studuje?
Anglickou literaturu a tvůrčí psaní. Ještě si ve třeťáku přibere žurnalistiku.
Četla jste od něj něco?
Samozřejmě, ale špatně se to hodnotí, když jsem jeho máma. Můžu mu akorát tak držet palce, aby dělal to, co si vysnil, a byl v tom úspěšný.
Jak často jezdí domů?
Vždycky když má ve škole volno. Teď tu byl na Vánoce, pak zase přijede v létě.
Vybavila jste ho do velkého světa radami? Uměl si například sám vyprat?
Uměl. A to, co ne, tak se rychle doučil. Naházet oblečení do pračky bylo to nejmenší.
Vy to říkáte tak klidně. Mně kdyby takhle odjel syn studovat…
Já myslím, že to je to nejdůležitější, co můžeme dětem dát.
Chystáte se s manželem za ním jet?
Ano. Už jsme tam několikrát i byli.
Co si do nového roku s manželem plánujete?
Oba, zaplaťpánbůh, hodně pracujeme. Petr má hodně koncertů, já mám hodně představení. Když je nějaké volno či prodloužený víkend, vždycky někam jedeme. Ne za synem, ale třeba do Berlína nebo do lázní. Delší než prodloužený víkend to ale nebývá.
Vy už jste spolu hrozně dlouho.
Jsme spolu 24 let.
Jak to děláte? Dneska je doba, kdy se všichni rozvádějí.
Už je to přirozené. Kolem nás nejsou lidi, co se rozvádějí. Petrovi rodiče by se nerozvedli, moji taky ne. Petr má taky kolem sebe muzikanty, kteří jsou celý život v manželství.
To má potom váš syn super vzor.
Myslím, že si to přejímáte.
Co vy a sociální sítě?
Mám Instragram, protože syn mi řekl, že je Facebook mrtvé médium. Mám to ale propojené, takže když si dám příspěvek na Instagram, objeví se i na Facebooku.
Jak s tím bojujete, nedělá vám to vrásky?
Nebojuju. Dávám tam hlavně práci nebo hezké okamžiky. Mám to jako svůj deník. Když si něco hezkého vyfotím nebo zažiji, tak to tam dám.
Jak na vás reagují fanoušci?
Já tam nic nemažu, tak se můžete podívat. Jsou strašně laskaví.
Když vám napíšou zprávu „co děláte pro to, abyste vypadala tak dobře“, co jim odepíšete?
To ani ne. Pokud se mě ale zeptají na ferman či zda pojedeme s divadlem do nějakého města, ráda odpovím.
Spousta herců už je dnes v roli influencerů…
To nedělám. Propaguju to, co opravdu používám a co mám ráda.
Dano, povězte mi, co byste si pro tento rok přála? Co byste chtěla uskutečnit?
Přála bych si, abychom byli zdraví a abychom měli krásnou práci. Na každou novou nabídku se moc těším.
Moc děkuji za rozhovor.
Rychlá zpověď:
V herecké profesi je to těžké, ale určitě by se to týkalo herectví a je to Lady Mackbeth.
