Místo módních časopisů nejčastěji Kristina Soukupová pročítá katalogy zbrojařských firem. Jako první Češka získala doktorát na Katedře válečných studií v Kings College v Londýně a založila vlastní analytickou firmu, která radí státům a soukromým společnostem v oblasti bezpečnosti. V rozhovoru pro LP-Life.cz jsme se snažili dobrat k tématům bezpečnosti v Evropě v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajině.
To znamená, že analyzuji bezpečnost. Ale prakticky to znamená, že se vzděláním soustředím na otázky mezinárodního práva a potom mohu i třeba konflikt na Ukrajině analyzovat z hlediska mezinárodního práva, co se může dít, co se nemůže dít. Ty analýzy mohou být i co se týče vstupu firem na trh nebo analýza nových vojenských technologií nebo nevojenských technologií, které by se daly použít právě pro vojenské účely.
Já jsem vystudovala magisterský titul, mám mezinárodní mír a bezpečnost a potom doktorát na Katedře válečných studií Kings College v Londýně.
Tak to bylo před 10 lety, když jsem se slávou ten titul dostala. Ale od té doby se mohlo spousta věcí změnit. I moji studenti studovali na Kings, já jsem na ně strašně pyšná. Teď pracují v Severoatlantické alianci nebo na Ministerstvu obrany a ti mají magisterský titul z Kings.
To vlastně začalo prakticky náhodou. Začala jsem studovat bakalářský obor ve chvíli, kdy zuřila válka na Balkáně. Tenkrát rodiny z Balkánu posílaly svoje děti studovat k nám do České republiky, aby je války ušetřily. Já jsem se s nimi kamarádila a válku měla skrze ně zprostředkovanou. Vždycky jsem si kladla otázky typu: Proč oni mi říkají, že to je takhle a v učebnicích se to dozvídám úplně jinak a v televizi říkají také něco úplně jiného? Takže tento rozkol mě posunul směrem k bezpečnosti a potom i k válce.
Ne. Měla jsem tendence během bakalářského studia se přihlásit, že budu rozdávat Dobrou vodu v Africe s Člověkem v tísni, ale oni zcela moudře řekli: Nemáte žádné zkušenosti, my vás nikam nemůžeme poslat, protože byste byla bezpečnostní riziko nejen sama pro sebe, ale i pro celý tým.
Je zaměřená na - my tomu říkáme market intelligence. Znamená to, že děláme bezpečnostní analýzu trhu, kterou potom prodáme nějaké firmě, která chce vstoupit na nějaký trh a potřebuje vědět, co ta armáda potřebuje, co bude kupovat, na co má peníze. To jsou analýzy, které se dělají ve výhledu pěti let.
Úplně moje první analýza, a to ještě nebylo pro mojí vlastní firmu, to byla analýza trhu pro systémy velení řízení ve střední a východní Evropě.
Každý je po bitvě generálem. Já zcela upřímně řeknu, že jsem si nikdy nemyslela, že dojde k takovému frontálnímu útoku. Myslela jsem si, že to bude postupovat tím Gruzínským formátem, že se zaberou ty dvě republiky na východě Ukrajiny a vznikne nějaký studený konflikt, který tam bude, ale že se nebude takhle otevřeně bojovat.
Nikdo mu nevidíme do hlavy. A to je, si myslím, asi to nejhorší, čemu to mezinárodní společenství čelí. Protože ve chvíli, kdy analyzujeme naší logikou a naším chápáním, co je to válka a co je to mír, tak bychom řekli, že k ničemu takovému nikdy v životě nemůže dojít, protože to nedává smysl. Nedává to smysl ekonomicky, z nějaké vojenské strategie atd. My se musíme nějakým způsobem vtělit do něj, abychom pochopili to, co dělá. Četla jsem mnoho studií na toto téma, ale pořád to jsou naše domněnky.
To, čeho se bojíme, je, že Putin použije jaderné zbraně, jak už to několikrát zcela otevřeně řekl. Ve chvíli, kdy frontu otevíral, hovořil o tom, že kdo se nějakým způsobem bude chtít vmíchat do tohoto konfliktu, tak že zažije odvetu, kterou jsme v moderních dějinách nikdy nezažili. Pro nás pro všechny to znamená jaderné zbraně. On potom sám, a i ministr Lavrov, hovořil o jaderných zbraních. Ve chvíli, kdyby vstoupila noha vojáka Severoatlantické aliance na ukrajinské území, tak to Putin bude interpretovat jako míchání se do této situace a může to znamenat, buďto to, že zmáčkne červený čudlík anebo to, že se rozpoutá třetí světová válka. Anebo obojí.
To nevím, ale zase to je jeho logika, kterou my z našeho západního pohledu na věc nechápeme.
Ano, poptávka je, ale je trošičku jiná, než na co jsem byla zvyklá. Jsem velmi ráda za to, že mi volají kolegové třeba ze Spojených států a ta otázka je, jak ti můžeme pomoct? Co můžeme udělat, abychom posílili obranu České republiky a Severoatlantické aliance, a to jsou soukromé firmy, nejsou to žádné vládní organizace. Samozřejmě v tuto chvíli já třeba řeším problém typu, jakým způsobem komunikovat na sociálních sítích. Za a) tu situaci a za b) když pomáhám, jak a co můžu říct na Facebooku a co si můžu vyfotit tak, abych neohrozil bezpečnost svoji, ale hlavně ani těch ukrajinských partnerů.
Určitě. My jsme už tenkrát, když byla válka v zálivu počátkem 90. let, říkali, že to byla první válka, která skutečně vlezla lidem do obýváku, že ji mohli sledovat v televizi. To se samozřejmě diametrálně změnilo tím, že se mohou sdílet videa a fotografie v reálném čase. Vy něco vyfotíte na Ukrajině nebo v Praze a sdílíte to s tisíci lidmi v reálném čase a ti to sdílejí dál. To rozhodně ovlivňuje ten konflikt ve smyslu propagandy, protože i toto my můžeme využít jako nástroj, jakým způsobem povzbudit morálku. Jak na Ukrajině, tak v České republice, ale musíme si být vědomi toho, že ta fronta na Ukrajině není jenom tam. Ten kyberprostor je všude, a i my v tuto chvíli v tomto prostoru bojujeme.
To já v tuto chvíli nevím. Podle mě nikdo z nás nemá křišťálovou kouli a já se snažím vyhýbat predikcím, jak to bude vypadat a co to pro koho bude znamenat. Už jenom z toho důvodu, že i já jsem se mýlila, protože jsem si myslela, že Putin nezaútočí.
Tak si to představuje spousta lidí a my jako analytici jsme řešili třeba před 15 lety, co se stane, až Putin umře. Ty analýzy byly strašně zajímavé, protože jak to nikdo neví, tak jsou jak pozitivní scénáře, tak i ty katastrofické. Uříznete hadovi hlavu a celý ten systém, který on vystavěl, se totálně zhroutí a bude to ještě horší, než je to teď.
Ve chvíli, kdy pevná ruka Putina, která drží Rusko teď pohromadě, když tam nebude, tak může dojít k tomu, že jednotlivé mocenské celky proti sobě začnou bojovat a může pak dojít k občanské válce. Tak jak jsme to viděli po odstranění Saddáma Husajna v Iráku.
My dlouhodobě víme, že obyčejní obyvatelé, kteří nemají přístup k penězům, k oligarchům atd., tak trpí, mají hlad. Ekonomika je špatná, přestože na venek Putinovo PR tvrdí, že to tak není. Ano, oni trpí, ale otázka je, jestli to vědí, že trpí. My to vidíme zvenčí a vzhledem k tomu, že oni ty informace nemají a už se třeba do toho narodili, tak jim to přijde jako normální život. Což je samozřejmě špatně. Ale musíme se bránit tomu, že situaci budeme hodnotit pouze z našeho úhlu pohledu a naší logikou, protože to velmi často vede k mylným interpretacím toho, co se děje.
Samozřejmě politici proklamují, že si musíme utáhnout opasky, protože to je na ekonomiku zátěž. Já to beru z lidského pohledu. Tu situaci konzultuji se svými kolegy v Británii a oni se zase nedokážou vtělit do toho, co my tady prožíváme, protože Británie řekla: Uprchlíci ano, ale pouze ti, kteří jsou příbuzní těch, co tam mají trvalé občanství nebo britský pas. Oni to opět vidí úplně jinou optikou. Znám lidi, kteří ubytovávají uprchlíky ve svých domech, bytech. Většina uprchlíků, kteří přišli, tak tvrdí, že to je na měsíc a že se chtějí vrátit zpátky na Ukrajinu. Já si to teda nemyslím, ale samozřejmě nedokážu časový horizont nějakým způsobem upřesnit.
Já si myslím, že nic není tak černé, jak to vypadá. Určitě bych neradila lidem televizi sledovat 24/7, protože to je opravdu deprimující. Řekla bych, že to, že jsme v Severoatlantické alianci, nám poskytuje takové záruky, že i kdyby se skutečně něco stalo, tak my budeme v bezpečí. Já samozřejmě naprosto chápu, že toto jsou strašně složitá témata a velmi často je veřejnost nechápe, nerozumí jim, protože jim to neumí nikdo laicky vysvětlit. My jsme se nad tímto hluboce zamysleli a vytvořili jsme skupinku superhrdinů, komiksáků, které bychom chtěli použít jako nástroj ke komunikaci s veřejností a vysvětlovat jim, co armáda dělá, proč potřebuje umělou inteligenci, proč potřebuje inovace atd.
V tuto chvíli máme soutěž, která se jmenuje Hack the Mind a vyzýváme občany, aby ty naše komiksáky oživili, aby jim napsali příběh, kterým by pomohli ostatním pochopit tato složitá témata.