Rychlá zpověď - Matěj Stropnický proti šedi: Nejsem žádný Mr. Grey

Už nějaký čas se pohybujete v politice. Máte třeba teď, po té době, na něco jiný pohled? Změnilo se ve vás něco vnitřně? Vzhledem k tomu, jak to v politice funguje, případně nefunguje.

Myslel jsem si, že vše bude jednodušší. Že přijdu, všechny oslním a že v tu chvíli prosadím to, co jsem si představoval, ale tak to úplně není. Ne, že by to tak nebylo nikdy, ale většinou je potřeba o všech věcech vyjednávat, trvá to dlouho, neustále narážím jednak na protichůdné názory, jednak na nevůli. Taky třeba na to, že ostatní politici nechtějí, aby to vyšlo, jen proto, že to navrhuji já. Prostě schválnosti. Politika je plná lidí a ti lidé mají jiné pohledy, jiné ideály a ty se střetávají. Ale už jsem si zvykl.

A mrzí vás to? Nebo už jste obrněný?

Naučil jsem se větší trpělivosti, protože bez ní se tahle práce nedá dělat. Možná ani žádná jiná, ale tahle tedy určitě ne. Každá změna přichází pomalu, protože naráží na protichůdné návrhy změn. Ve veřejnosti to vyvoválává pocit, že se vlastně neděje nic.

To je pravda.

Ale to je dané tímto, to je demokracie. Zase se nemůže stát nic extrémního, což je pro spoustu lidí možná úleva.

Jak si myslíte, že vás berou kolegové? Jste oblíbený?

Tady na Magistrátu (Matěj Stropnický je také zastupitelem na Magistrátu hl. m. Praha – pozn. red.)? Neřekl bych, že jsem moc oblíbený.

Proč?

Protože jdu za tím, co jsem slíbil voličům. Vztah by měl být vůči voličům a ne vůči kolegům. Já jsem sem nepřišel do žádného kolektivu, většina lidí v politice mi není moc blízká, ani sympatická. Nechodím s nimi na pivo, s mnoha z nich si ani netykám. To mi mimo jiné taky trochu komplikuje prosazovat ty věci, protože hodně toho, co se prosadí, se prosadí díky tomu, že se chodí na pivo. V míň formálních vztazích vznikají vazby, kterým se chci vyhnout. A daří se mi jim vyhýbat, protože se s těmi lidmi nekamarádíčkuju. Je to něco za něco. Kdybych se s místní Sociální demokracií víc přátelil, nebyl bych asi odvolán, ale asi bych taky musel přistoupit na věci, na které jsem nechtěl přistoupit. Já jsem si sem nešel hledat kamarády. To je profese, která je z podstaty věci konfliktní, protože se tam střetávají různé zájmy, to není nic nepředvídatelného. A mně to nevadí. Já si v politice nehledám přátele. Uvnitř Zelených jsem si řadu přátel našel, to rozhodně ano. Taky tam probíhají spory, ale protože Zelení nekradou, odehrávají se tam jiné typy konfliktů.

Když máte volno, co děláte?

Moje pracovní doba je hodně volná a takřka stálá. I doma musím třeba ještě odpovídat lidem na Facebooku. Ale rád čtu a jezdím do přírody. Čtu docela hodně, i v cizích jazycích, píšu o tom do novin. Rád taky chodím do kina, hlavně do Ponrepa, což je takové kino, někdo by řekl pro pamětníky, ale ve skutečnosti je artové, ve kterém se promítají filmy z celého dvacáté století v různých cyklech, třeba podle režisérů, kvality dabingu, země původu, což mě baví – dělat si takhle přehled. Baví mě řetězení – že v jedné knížce najdete odkaz na jinou, tak si ji hned koupím nebo půjčím. Tím se mi zase otevře jiný svět. Taky mě baví česká krajina, rád objevuji neznámá místa u nás. V politice jsem dost extrovert, ale v soukromí jsem poměrně introvertní. V politice musí člověk pořád mluvit a upoutávat pozornost, to je jeden z nástrojů, jak tam zaujmout, jinak v té šedi nemáte šanci proniknout. Zvlášť když vedete menší stranu, která nemá automatický průnik do médií nebo nevlastní média… Ve volném čase jdu rád dvě hodiny pustým krajem, teď jsem si třeba oblíbil severní Plzeňsko. Nepotkáte člověka a je to nádherné. Že je tohle v dnešní době ve střední Evropě ještě možné, to považuju skoro za zázrak.

Za co nejvíc utrácíte peníze? Na čem finančně hřešíte, co si neodpustíte?

Docela dost utratím za knihy. Když si konečně udělám čas a jdu do knihkupectví, odcházím s dvěma taškami. Jestli mám něco rád, tak je to knihovna, tu si doma buduju.

Máte přítelkyni?

Nemám.

Hledáte?

Nevím. Vyhovuje mi tenhle život.

Když se vám nějaká žena líbí, dokážete ji sbalit, nebo jste stydlivý a vyčkáváte, co ona, vzhledem k tomu, že jste introvertní?

Zase tak introvertní nejsem, spíš vyhledávám samotu, když mám volný čas.

Jaká byla vaše první dětská láska?

To už si ani nevzpomenu, to bych si musel vymýšlet.

Chodíte na večírky?

Nechodím se cíleně opít, ale občas někam zajdu a docela mě to baví. Jen ty druhé dny jsou trošku otravné, ale naučil jsem se během nich číst nebo chodit do přírody. Rozhodně ty druhé dny to není tak, že bych ležel a vzdychal.

Takže váš recept na kocovinu je hýbat se a rozhodně neležet a netrpět.

Hýbat se a přemýšlet - to vás začne pekelně bolet hlava, ale přejde to rychleji.

Studoval jste v Římě. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Byl jsem tam celkem pět let a od té doby jsem tam nebyl. Tenkrát jsem tam být nechtěl. Byla to doba dospívání, spíš jsem chtěl být tady a jít s kamarády na pivo. V zahraničí jsem byl hodně vázaný na rodiče. Bydleli jsme v odlehlé, řekněme diplomatické čtvrti. Občas jsem se pak už utrhl a jel někam veřejnou dopravou. Takže paradoxně s veřejnou dopravou mám spojenou svobodu, zatímco s autem nesvobodu. To mám asi naopak než řada lidí, a to se možná pak projevuje v politických názorech. V Římě jsem se taky naučil anglicky a francouzsky.

Italsky ne?

Italsky ne, víte, to už jsem nestíhal (smích). Mně dalo dost práce naučit se ty dva jazyky. Ještě bylo dobré to mezinárodní prostředí, zbavil jsem se spousty předsudků.

Chystáte se zase něco natočit?

Když je člověk trochu mladší, myslí si, že může beztrestně dělat jakoukoliv  profesi. Teď je mi 33 a cítím, že každá profese vyžaduje profesionalitu. A já nejsem herec. Co jsem si mohl před deseti lety snadno troufnout, si nejsem jistý, jestli bych si teď mohl troufnout znovu. Musel by za mnou někdo přijít a hodně mě přesvědčovat, že to zvládneme a že ta postava bude založená na mé osobnosti. Musel bych do určité míry hrát sám sebe nebo postavu, která by mi byla podobná, pak bych o tom uvažoval.

Hrál byste v kterémkoliv formátu?

Žánrově to asi není tak podstatné, ale nechtěl bych hrát v seriálu. Poté, co jsem hrál v Máji, mi přišlo několik nabídek na serialy, ale odmítl jsem je.

Jak vnímáte módu? Řešíte, co nosíte?

Trochu ano a trochu mi to na mně vadí (smích). Doufám, že to s věkem pomine. Módu řeším, ale nevím jak úspěšně. Zároveň ale nerad nakupuji a nemám rád ty řetězce. Mám tendenci nechávat donekonečna opravovat, co už mám, a občas jít i proti módě. Třeba mám starý telefon. (smích)

Kdybyste měl k dispozici miliardu korun, co byste s ní udělal?

Založil bych noviny, protože jsem novinář a nejsem spokojen s tím, jaké máme v Česku noviny. Mám pocit, že čím dál tím víc ohrožují demokracii a kvalitu veřejné společenské diskuze.

Koupil byste si z té miliardy něco sobecky jen pro sebe?

Byl jsem na výstavě v Sovových mlýnech, kde byla díla Skupiny 42 a celé následující éry – od konce Druhé světové války do konce sedmdesátých let – a byly tam skvělé věci, tak kdybych mohl, tak bych si tam šel něco vybrat.

Luxusní vila v Troji 763m, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Kdybyste si mohl něco přát a ono by se to teď hned mohlo splnit, co by to bylo?

Na podzim ve volbách bych chtěl přivést Zelené zpět do Poslanecké sněmovny. To je léta moje hlavní přání. Dlouho jsem se chtěl stát předsedou té strany, protože jsem byl přesvědčen o tom, že mám nejlepší předpoklady pro to, abych uskutečňoval zelenou politiku.