Ruské vojenské jednotky na ukrajinské frontě jsou k boji motivovaný také stovkami ruských pravoslavných popů. Ti jsou nejen proponenty své církve, ale také kremelského režimu prezidenta Vladimira Putina. Vojáci jsou tak před bojem utvrzováni v tom, že zabíjí ve jménu boží spravedlnosti a budou jim odpuštěny všechny hříchy, sami pak hovoří o zázračném zastavování kulek.
Na ukrajinském bojišti nejde jen o množství odpálených dělostřeleckých granátů, dronových útoků nebo vykopaných zákopů. Válka se totiž nevede jen prostřednictvím moderních technologií, o nichž se pravidelně dovídáme z médií, ale zásadní je také morálka mužstva a její odhodlanost zabíjet nepřítele.
Ruské režim v tomto ohledu využívá svého agilního spojence: Ruskou pravoslavnou církev. Křesťanskou organizaci vede patriarcha Kirill. Ten má stejně jako prezident Vladimir Putin minulost v sovětské tajné policii jako agent KGB. Dnes je nejvyšší představitel pravoslavné církve považován za jednoho z oligarchů putinovského režimu i přes to, že oficiálně není držitelem žádného státního úřadu a pravoslavná církev by měla být sekularizovaná.
Jenže realita je od oficiálních poměrů notně vzdálená. Celá organizace Ruské pravoslavné církve je propletena s tamějším režimem na mnoha úrovních, což je zejména dědictvím Sovětského svazu.
"Stejně jako v celé ruské společnosti by i v církvi mělo dojít k hlubokému přehodnocení jejího životního postoje. Myslím, že nazrává čas na církevní sněm, o nic méně důležitý než byl Sněm v letech 1917/18, který bude muset vrátit církev k demokratickým principům sebeorganizace, k politické nezávislosti na sekulární moci. Tento sněm bude muset odsoudit morálně nepřijatelné konání kněží a biskupů ruské pravoslavné církve během současné války, ale i v předchozích desetiletích, zveřejnit celou pravdu o spolupráci církve s KGB v sovětských dobách,"
zhodnotil pro christnet.eu ruský historik Andrej Zubov postavení tamější církve a její nutnou obrodu.
Současnost je však notně vzdálená od této vize. Pravoslavní kněží nyní houfně putují na Ukrajinu, kde se stávají součástí tamějších vojenských jednotek. Jejich cílem ovšem není jen duchovní podpora v obtížné situaci, kterou vojenská služba může být, ale především vzbuzování agresivity a dehumanizace nepřítele.
Kněží do svých kázání neváhají zakomponovat typické prvky ruské propagandy, které mají k racionálním argumentům fakty podložené kritiky velmi daleko.
"Jsou to démoni, nic jiného. Podívejte se, jakou kulturu nesou, LGBT průvody…, rodinné zázemí chtějí zničit,"
přinesl server Voxpot.cz překlad úryvku jednoho z kázání před nastoupenou jednotkou ruských vojáků. Scény připomínající scény středověkého náboženského fanatismu je možné shlédnout ve videích na YouTube.
Vousatí popové v nich kropí vojáky v plné polní před chystanou bojovou operací. Během kázání hovoří o odpuštění všech hříchů během jejich svatého boje.
Mezi vojáky pak práce ruských popů sklízí úspěch. V zázemí fronty vznikají mobilní chrámy, zpravidla v podobě nafukovacího stanu s velkým vyobrazením Ježíše Krista uvnitř. V chrámech nechybí ani písmeno Z, symbol ruské invaze na Ukrajinu. Někteří vojáci dokonce ruským médiím popsali zázraky, které se jim na frontě staly.
Ruský ostřelovač např. popsal situaci, kdy přes jeho neprůstřelnou vestu prošla kulka, ale zázrakem se zastavila o jeho hruď. Nepochyboval o tom, že ho zachránila Bohorodička, ke které se pravidelně modlí.
Nejen, že Ruská pravoslavná církev ospravedlňuje dva roky trvající konflikt se stovkami tisíc zabitých, militaristická rétorika přešla i do symboliky samotné církve.
“Oficiální ikona Ruské pravoslavné církve / Moskevského patriarchátu. Tank. Nejde rozhodně o nic nového, církev dlouhodobě žehná válce. Ruská pravoslavná církev je podporovatelem války a militarizovanou náboženskou organizací,”
napsala na síti X k fotografii zlaté církevní ikony s vyobrazením tanku Jaanika Merilo, estonsko-ukrajinská filantropka a poradkyně ukrajinské vlády.
Schizofrenní situace panuje i v pravoslavné církvi na Ukrajině. Ta sice byla podle civilního práva samostatnou náboženskou organizací, ale podle historického vývoje a církevního práva podléhala Moskevskému patriarchátu. Řada ukrajinských kněží byla po ruské invazi podezřelá ze špionáže pro Ruska a následně Ukrajinu také opustila.
"Ukrajinská nacionalistická pravoslavná církev se připravuje na unii s Vatikánem a odpadnutí od pravoslaví i oficiálně, to je jednoduchý závěr vývoje z posledních let. Válka na Ukrajině je také válkou Západu a Východu v duchovní oblasti ...."
popsal v loňském roce na síti X důsledky války na Ukrajině v církevním životě novinář Lukáš Lhoťan.
V těchto souvislostech je možné pozorovat na Ukrajině jakousi "svatou válku", se kterou se konflikty současné historie spojovaly zejména v kontextu islámského terorismu. V ruských pravoslavných chrámech však volání po míru nejspíše neuslyšíme. Putinův režim za propagandu v rámci bohoslužeb platí nejen finančními prostředky, ale také podporou tzv. rodinné politiky, která primárně zahrnuje potlačování práv LGBT komunity v Rusku.
Zdroje: voxpot.cz, carnegieendowment.org, france24.com, kyivpost.com, youtube.com, twitter.com, christnet.eu, autorský článek