Divadlo dělají už dvacet let. Přestože se spolu vídají doma i v práci, ponorkovou nemoc byste na nich zpozorovali jen stěží. Manželé se vzájemně dobíjejí nejen láskou k divadlu. O práci, manželství, ale i přešlapech, se rozpovídali v rozhovoru.
Karel: Dobré divadlo se pozná podle toho, že tam jsou diváci (smích).
Karel: Je to obojí, ale za ta léta diváci znají náš repertoár nebo v jakých mantinelech se pohybuje a znají herce, kteří pro nás pracují.
Hana: Já si myslím, že je důležité mít společenství herců, kteří si spolu rozumí a dlouhodobě spolu hrají. V našem případě to už je přes dvacet let. Ale vždycky je dobré přizvat ještě hosty, kteří u nás hrají poprvé. Po přečtení scénáře vždy myslíme na náš soubor, ale hledáme vhodné typy na jednotlivé role. To je takové osvěžení, a nejen pro tu práci, ale nakonec i pro diváky.
Karel: Já mám rád komedie. Radši se směju než bych truchlil, a navíc lidi se dnes potřebují v divadle odreagovat, aby přišli na jiné myšlenky. My se snažíme vybírat chytré komedie. Takové, které mají ještě nějakou přidanou hodnotu. Ovšem na repertoáru nemáme pouze komedie.
Karel: Určitě, stane se.
Karel: Většinou to bylo tak, že jsme si od toho slibovali, že to dopadne dobře a ono to dobře dopadnout nemusí. (smích).
Hana: Stalo se nám, že jsme po první repríze zapochybovali a rozhodli se hru stáhnout. A asi to byla pravda. Když Karel odcházel domů, na kanceláři byl nalepený vzkaz: "Milý pane Heřmánku, mám vás rád, ale s tímhle jděte do..”
Karel: A to rozhodlo! Tak jsme to stáhli!
Orchestr Titanic.
Karel: Ono už v tom Titaniku je asi dané, že to prostě nikdy nemůže dopadnout dobře.
Karel: No raději ne! Ale i když dopadne premiéra nějaké hry dobře, tak stejně je na tom ještě spoustu práce.
Hana: Když se to zkouší bez diváků, tak se repliky říkají do prázdna, ale až diváci začnou reagovat, tleskat, smát se, tak to teprve chytí ten rytmus. To je důležité.
Karel: I po premiéře upravujeme text, někdy musíme i škrtat, pracujeme i nadále s herci, aby nezapadl význam celé hry. Je důležité vše pečlivě nazkoušet, aby se po několika reprízách inscenace nerozpadla.
Karel: Dá se říct, že tak dva a půl měsíce. Ještě před zkouškami však pracujeme s textem, režisér vymýšlí koncepci a spolupracujeme s výtvarníky představení.
Hana. Po nazkoušení jezdíme na zájezdy mimo Prahu, abychom si ověřili reakce diváků a inscenace se usadila. Je to několik takových předpremiér.
Karel: Musím říci, že na zájezdech jsou diváci vděčnější a je to pro ně asi větší svátek.
Hana: Ale zrovna včera jsme hráli kultovní francouzskou hru ART a publikum u nás reagovalo stejně jako na zájezdu ☺ (smích). Každé představení je prostě jiné.
Karel: Za ta léta, co jsem u divadla, musím říct, že vkus obecenstva se přece jen změnil. Projevuje se vliv jednoduchých a prvoplánových telenovel, jejichž sledování je opravdu více než pohodlné. Proto si tolik vážíme našich diváků, kteří mají stále potřebu se něco dozvědět, zamyslet a zasmát.
Hana: Je obdivuhodné, že se stále najdou lidé, kteří mají potřebu přečíst si knížku a zajít do divadla.
(smích) K té postavě se to hodilo, takže proč ne, ostatně přijďte se na LÁSKU podívat! Hru napsal slavný americký dramatik Murray Schisgal, je plná chytrého humoru a já ji spolu s Danou Morávkovou a Zdeňkem Žákem hraji moc rád.
Já se na něj chodím ráda dívat pořád, neboť do každé role vnese svůj typický humor, a může to být např. i tragická postava Sira ve hře GARDEROBIÉR, v níž se představuje i jako slavný Král Lear, nebo popudlivý premiér Hacker v politické grotesce JISTĚ, PANE PREMIÉRE!, a nejraději mám scénu, když si myje nohy ve slavné komedii TŘI MUŽI NA ŠPATNÉ ADRESE.
Hana: Naposled jsme viděli ve Stavovském divadle Shakespearovu Zimní pohádku v provedení Prague Shakespeare Company, kterou slavný autor umístil do Čech. Tedy nevím, jestli věděl, kde Čechy jsou…
Karel: No asi ne, protože on je situoval u moře.
Hana: Na představení nás pozval režisér Guy Roberts a moc jsme se pobavili. Guy u nás také režíroval Shakespeara – komedii MNOHO POVYKU PRO NIC. Byla to mimořádná práce a zpracování je opravdu nevšední. Celou hru pojal jako dobové rozhlasové vysílání BBC tak, je se to ve 40. letech v Anglii skutečně dělo. Proto v inscenaci herci Lucka Benešová, Roman Zach, Martin Zbrožek, Veronika Žilková a mnoho dalších oblékli vojenské uniformy a zařádí si za zvuků swingové hudby. A předevčírem jsme měli štěstí a sehnali jsme vstupenky do Semperovy opery na Mozartovo Cosi Fan Tutte – byl to skutečně zážitek. Rádi jezdíme i do divadel mimo Českou republiku. V New Yorku jsme viděli Romea a Julii. Hrál tam Orlando Bloom. To by ale nebyl až takový zážitek, nezapomenu však na ten okamžik, kdy přijel na scénu na motorce a celé divadlo udělalo áááááááách.
Karel: Ti diváci byli hlasitější než ten Harley!!
Hana: To se ostatně běžně stává při LÁSCE, když přijedeš na Harleyi Ty ☺
Karel: Pokud vás představení strhne, tak ty technické věci nevnímáte.
Karel: Ano, stalo se to..
Karel: Když je to špatné, tak se tomu nebráníme.
Hana: Takhle - když nás někdo pozve, tak bychom si to nedovolili.
Hana: Proto si lístky raději sami kupujeme (smích) a jsme svobodní.
Karel: Máme několik tipů, ale uvidíme, jestli se nám podaří najít partnery, kteří by nám sponzorsky pomohli nové komedie připravit.
Karel: No radši prozrazovat nechceme..
Hana: ..protože ona je fakt dobrá!!
Karel: ..a nepřítel naslouchá!
Karel: Mně přijde lepší, když mají lidi společný nějaký zájem i společné trápení, než když každý přichází se svým vlastním. Tam může docházet k nějakým kolizím, kdežto v našem případě to nehrozí.
Syn už skončil DAMU a hraje. Hraje u nás a v Prague Shakespeare Company, protože má dobrou angličtinu. Nyní je na dvouměsíční zkušené v Americe.
Karel: Já mám rád všechny.
Karel: Já mám rád představení Garderobiér. To je moc krásná hra. Tu mám opravdu rád.
Hana: Já jsem to chtěla říct taky, ale teď je v předvánočním čase asi největší zájem o komedie, které pro nás nastudoval Jiří Menzel, jako BLBEC K VEČEŘI, KAŽDÝ ROK VE STEJNOU DOBU a DALŠÍ ROKY VE STEJNOU DOBU. Často si je vybírají různé firmy, které si u nás pronajímají představení a zvou na ně své zaměstnance a klienty. Mají tím smysluplně vyřešené vánoční večírky. Jedna hra je skutečně kuriózní – komedie KDES TO BYL(A) V NOCI? - obsazení se v ní za pětadvacet let nezměnilo, a tak manželé Veronika Freimannová a Rudla Hrušínský stále konejší své plačící dítě v kočárku.
Karel: No a co?! V představení KAŽDÝ ROK VE STEJNOU DOBU hraje Veronika sedmnáctiletou i devadesátiletou! (smích)
Hana: Letos hrajeme i 24. prosince. Budeme hrát dopoledne pohádku pro děti a myslím si, že to je velká šance pro maminky, aby měly čas všechno připravit. Tatínkové můžou vyvést ratolesti a spojit to s posledním nákupem vánočních dárků a třeba i vstupenek do našeho divadla. Hrajeme celé Vánoce až do Silvestra. Na Silvestra máme obě odpolední představení SUNNY BOYS už vyprodaná, a proto letos mimořádně budeme hrát i od 20h. Máme také spoustu zajímavých koncertů. Bude tady Čechomor, Hradišťan, bude u nás vystupovat Ivan Mládek, Honza Nedvěd, moc se těším na Pavla Šporcla. Adventní čas zahájíme tradičně osmého prosince vánočním trhem, kde budou děti z nadačního fondu Slunce spolu s našimi herci prodávat své cukroví, štoly a vánočky, a vyzdobí nám hezky divadlo. Takže Vánoce si užíváme. Přijďte! Bude i svařák ☺