Rychlá zpověď Ira Svobodová: Láska k abstrakci převálcovala vše ostatní
Nenašla jsem snad žádný obraz, který by byl bez geometrických tvarů. Existuje takový?
Ano, existuje jich samozřejmě více. Zpočátku jsem malovala figurálně, ale láska k abstrakci postupem času vše převálcovala.
Proč vlastně geometrické abstrakce?
Od mala mi byl blízký svět architektury, kterou jsem dlouho malovala, a která mi právě umožnila abstrahovat realitu do geometrických tvarů.
Jakým způsobem tvoříte a jak vaše díla vznikají?
Do atelieru chodím každý den jako do normální práce. Jsou období, kdy jsem tak pohlcena malbou, že pracuji téměř nonstop, třeba několik měsíců v kuse. Stejně tak se občas stane, že několik měsíců nejsem schopna vytvořit vůbec nic. Vše záleží na koktejlu emocí a inspirace.
Malba, digitální tvorba a video. To je docela hodně široký záběr na škole. Nakonec jste dala přednost malbě. Co vás na ní tak uchvátilo, že měla přednost před videem? Vždyť zrovna video tak trochu dnešnímu světu vládne.
Měla jsem potřebu být v kontaktu s materiálem – barvami, plátnem, tvořit něco přímo vlastníma rukama a mít posléze hmatatelný výsledek. Ne soubor v počítači. Co se umění týče, jsem poměrně konzervativní. Nejvíce jsem vždy obdivovala malířství a sochařství, tedy stará prověřená média.
Dočetla jsem se, že jste byla na stáži v Riu de Janeiru. Jiné místo, jiná kultura. Jak výrazně ovlivnil váš pobyt tady vaši tvorbu?
Fatálně. Tam jsem si uvědomila, že se chci opravdu naplno věnovat malbě. Do Ria jsem jela hlavně osobně poznat dílo legendárního architekta Oscara Niemeyera a nechat se jím inspirovat.
Měla jste pocit, že na jiném místě tvoříte jinak?
Určitě. Tvorba tam měla spíše formu záznamu myšlenek a prožitků. Stáž, dopad jiné kultury a především osobní zkušenost jsem začala zpracovávat až po návratu.
Překvapilo vás tam něco?
Věděla jsem, že Rio je jedno z nejnebezpečnějších měst na světě, což mě ostatně i lákalo, dokázat si, že to přežiji. Zažila jsem pár pouličních přestřelek, útok policie z vrtulníku na favelu za domem, pár útěků.. Musela jsem se naučit jisté ostražitosti při pohybu v ulicích, nejde si tam počínat stejně bezstarostně jako třeba na ulici v Praze.
Často Češi říkají, že když se vrací z “dovolené” a přijedou zpátky do Čech, padne na ně lehká deprese kvůli zamračeným, nepříjemným lidem kolem. Rio na mě působí jako místo plné optimismu, tak byl ten návrat domů ze stáže krušný nebo jste se už těšila?
Brazilci jsou nesmírně přátelský a pozitivní národ. Vracet se mi moc nechtělo, měla jsem spíš pocit vykořenění, nevěděla jsem dlouho, kde jsem doma.
Tvoříte akrylovými barvami. Proč akryl? Má to co dělat s netrpělivostí? :) Akryl třeba o proti oleji rychleji schne a nemusíte dlouho čekat až je obraz hotový se vším všudy.
Ano, rychlé schnutí je i jeden z důvodů. Používám speciální lazurovací transparentní gely, které mi umožňují malířské postupy co by s olejem nebyly možné.
Nepřemýšlela jste nad jinými materiály?
Co se malby týče zatím ne. Mám ráda I prostorovou tvorbu, tam je mým favoritem nerez a kovy.
Jak dlouho obyčejně takový obraz trvá namalovat? A pokud jej tvoříte delší dobu, jak často se k němu vracíte, abyste do něj přidala další a další prvky?
Záleží na formátu. Obraz 200 x 200 cm samozřejmě vyžaduje více práce a času než plátno 40 x 40 cm. Maluji vždy více obrazů najednou a přecházím mezi nimi. Průměrně je to ale 2 - 6 týdnů v závislosti na rozměru a náročnosti tématu.
Prý jste puntičkář. V jakém okamžiku si řeknete, že je hotový?
Ano, puntičkář jsem. Ten moment vždy nějak bez potíží vycítím.
Loučíte se se svými díly s těžkým srdcem?
Některé obrazy mám samozřejmě raději než jiné, ale tohle mi problém nedělá.
A byl někdy nějaký obraz, který jste prodat vyloženě nechtěla a ten, kdo jej chtěl koupit, vás musel přemlouvat?
Ne. Obrazy, které nechci prodat pečlivě ukrývám!
Každý divák tíhne k určitému stylu. A někoho abstrakce třeba neosloví. Dokázala byste toho člověka nějakým způsobem přesvědčit, aby si abstrakci zamiloval?
To není na přesvědčování. Buď vás nějaké dílo osloví ihned na první dojem, nebo vůbec a nemá smysl to dále řešit.
A co vám přijde vlastně na geometrické abstrakci neodolatelného?
Logika. Čistota. Preciznost. Určitá forma jednoduchosti a prázdnoty, která je pro mě velice meditativní.
Když si u vás chce někdo obraz koupit. Přijde, vybere si a nebo si vás může “zaúkolovat” na dílo na zakázku?
Obrazy na zakázku nedělám. Vybírá se vždy z toho, co je v galeriích nebo v atelieru.
Stalo se někdy, že vám někdo řekl, že vaše umění je hrozné? A jak obvykle reagujete?
Ano. Naprosto to respektuji. Každý má svůj vkus a názor. Pokud to není v nějakém vyhroceném afektu, tak se tím nezabývám.
Jak snášíte kritiku? Dokáže vás obohatit nebo dáváte pouze na vlastní úsudek?
Konstruktivní kritika je, myslím, velice přínosná. Především ta negativní samozřejmě. Může vás posunout do nových obzorů.
Kde teď můžeme vidět vaše obrazy?
Do 22.12. na skupinové výstavě Artefakt v Chemistry Design Store. Taktéž do 22.12. v rámci projektu Squat iD23 v bytě navrženém architektkou Lenkou Míkovou. Dále jsou mé obrazy trvale k vidění v galerii Praguekabinet.
