Rychlá zpověď - Nikol Švantnerová: Nejsem prodejná

Neviděla jsem tě vlastně od České Miss, což už jsou čtyři roky. Řekni mi, jak se tvůj život od té doby změnil.

Razantně, ale spíš i tím, že jsem si ho sama chtěla změnit. V průběhu těch čtyř let se změnil jak můj osobní život, tak pracovní, a celkově mám pocit, že jsem dospěla. Přeci jen, když jsem vyhrála, bylo mi dvacet dva. Teď už je mi dvacet šest, tak už má člověk taky trochu jiné priority. Takže mám pocit, že se změnilo komplet vše.

Už tenkrát jsi modelkou byla a měla jsi obrovské zkušenosti oproti ostatním holkám, co s tebou soutěžily. Pomohlo ti tedy to, že jsi šla do České Miss?

Určitě, nepracovala jsem totiž moc tady, ale hlavně v zahraničí. A do České Miss jsem šla právě z toho důvodu, že jsem se chtěla tady trochu usadit, protože mi chyběl takový ten normální život.

Určitě mi to pomohlo. Tím, že jsem byla sama cílevědomá a šla jsem si tvrdě za svým, si myslím, že díky tomu i po čtyřech letech jsem tam, kde jsem. Mám práci a myslím si, že mě lidi znají, takže mi to určitě pomohlo.

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

A jsi s holkami, co s tebou tenkrát byly, ve styku?

Hrozně málo, občas se potkáváme na akcích, ale že bychom se vídaly v osobním životě, to vůbec ne.

A co si myslíš o tom, co se s Českou Miss stalo později? Vy a snad ještě ročník potom jste to měly celkem prestižně pojaté, ale to, co se dělo se soutěží dál, už takové úrovně nedosahovalo.

Samozřejmě, rok dva po nás přišla změna vedení. Když to vezmou do ruky lidé, kteří tomu nerozumí a kteří na tom chtějí profitovat, ale nemyslí na blaho soutěže, je to potom s prominutím průser. Takže i já jsem od toho dala ruce pryč.

Samozřejmě je Česká Miss pro mě srdcovka a vždy bude, pomohla mi a myslím si, že to k České republice patří. Ale když potom vidíš, že to nejde směrem, který je ti příjemný, tak se s tím nechceš ztotožňovat. Takže jsem si od České Miss dala dva roky pauzu s tím, že tenhle rok to převzalo úplně nové vedení.

Vyměnili se tam kompletně všichni lidi a získali zpátky i spolupráci s Primou. Spojili se se Slovenskem, takže to má být československé, a vrátila se spousta dobrých partnerů. Vrátili se lidé, kteří tomu rozumí, ti, kteří tam byli za mě, takže doufám, a pevně věřím, že letos to má šanci se postupně vrátit tam, kde ta soutěž byla dříve.

Samozřejmě to nejde hned, všechno jde postupně, ale potřebujeme ji. Nemáme tady takovou soutěž, ačkoliv je tady pár soutěží, které se snaží dostat na tu úroveň. Ale Česká Miss má stále Miss Universe, což je nejprestižnější světová soutěž. Navíc mám pořád pocit, že i média a lidé jsou zaměřeni na tuto soutěž a čekají, jestli bude, či nebude. Takže uvidíme. Samozřejmě mě to mrzelo, ale doufám, že se to snad už konečně správně uchopilo a směřuje to správným směrem.

Neměla jsi tenkrát dokonce problémy ohledně nevýhodných smluv?

Samozřejmě, smlouvy nebyly extra výhodné, byly na tři roky a bylo to celé hodně komplikované. Ale nejtěžší bývá ten první rok, potom už je to jen o tom, zda ti chtějí dělat zle, či ne. U mě na jednu stranu byla trochu nevýhoda, že se tam měnilo vedení, takže si mě nárokovalo vedení, které se mnou nemělo nic společného.

Bylo to komplikovanější. Na druhou stranu je třeba si ty holky hlídat, protože nikdy nevíš, co se může stát. Myslím si, že smlouva na tři roky, či pět a víc let, je hrozná blbost. Rok či dva bohatě stačí.

A ty jsi teď pod nějakou agenturou?

Nejsem, mám svoji manažerku a tím, že jsem si kontakty udělala nějak sama, funguji hodně sama na sebe. A potom teda s manažerkou, ale že bych jako modelka měla nějakou exkluzivitu, to už vůbec ne. Sama jsem zjistila, že to ani nejde. Nabídek je potom tolik, že bych to ani nemohla vše dělat – a přeci jen tomu už rozumím. Vím, co od toho chci, a když si to mohu domluvit sama, tak proč ne. Hlavně plno těch věcí už dělám spoustu let, takže s klienty funguji na kamarádské úrovni. Je to u mě o to víc jednodušší.

Pro koho třeba děláš a kdo je tvůj pravidelný klient?

Už jsem čtyři roky s Pumou, což je pro mě asi nejkrásnější spolupráce, protože se tam propojuje to, co dělám a co miluji, sport. Miluji to oblečení i v běžném životě, a hlavně jsem s tou značkou rostla. Jak jsem začínala, tak oni, dá se říct, taky pronikali na trh, a vidím, jak oni zároveň pomohli mně vyrůst. Takže je to takové hrozně hezké. Potom mám například Huawei, se kterým jsem také skoro čtyři roky, a pak je plno dalších klientů. Je toho opravdu hodně.

S Huawei je teď přitom spojena velká kauza…

Ano, ale pro mě je to spíš taková velká nafouklá bublina. Mám pocit, že se mě to netýká. Tu značku mám ráda. Nemůžu na ně říct jediné špatné slovo. Jsem s nimi čtyři roky, čtyři roky mám jejich telefony. Nikdy se nic nestalo, nikdy jsem neměla žádný problém. Mám spíš jen pocit, že jde trochu i o konkurenční boj.

Nemáš vůbec pocit, že tě někdo odposlouchává? (smích)

Absolutně ne, opravdu si myslím, že je to jen nafouklá bublina. A pokud se mě to nějak netýká, tak to vůbec nemám zapotřebí řešit. Mám telefon, jsem se vším spokojená, a tím to pro mě hasne.

Přeci jen máš spoustu followerů na sítích, sleduje tě například spousta mladých holek, které by jednou chtěly být jako ty, tak možná máš tendenci jít příkladem. Jsou nějaké spolupráce, které jsi kvůli tomu záměrně odmítla?

Já jsem taková, že opravdu beru jen ty spolupráce, kde jde o produkty, které používám a jsou součástí mého běžného života. Nechci se jen tak fotit s produktem a nechat si za to zaplatit. Přesně si uvědomuji sílu Instagramu, že mě tam sleduje spousta lidí, a pokud něco doporučuji, tak to opravdu doporučuji z toho důvodu, že jsem s tím spokojená.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Samozřejmě nepropaguji tvrdý alkohol. Neříkám, že jsou alkoholy, které nepropaguji. Sama mám ráda například ochucená piva nebo šampaňské. S tím absolutně nemám problém. Ale nerada podporuji tvrdý alkohol, nerada podporuji kouření a podobné věci, protože to sama nedělám. Zároveň také ne fast foody. Přišlo mi plno nabídek právě na různé fast foody a prostě to nechci dělat. Všechny podporuji k tomu, aby se hýbali, aby žili zdravě. Samozřejmě i já to někdy nedodržuji, taky do fast foodu občas zajdu, ale nechci to podporovat.

To samé s plasty. Ale to bych, myslím, nemohla dělat nic. To už spíš záleží na každém, jak to pojme, jak potom zachází s odpadky doma a podobně. Takže jsem taková, že se nesnažím být prodejná. Na jednu stranu jsou v tom hezké peníze, všichni to víme, ale na druhou stranu nikdy nechci ze svého Instagramu udělat reklamní portál a nikdy se nechci zaprodat něčemu, co reálně nepoužívám.

Kolik lidí tě sleduje?

Nedávno jsem překročila dvě stě tisíc.

Předpokládám, že ti hodně píší. Ptají se tě třeba holky na diety, životosprávu nebo tě zvou kluci na rande?

Kluci se samozřejmě trochu zmírnili, protože myslím, že všichni ví, a netajím se tím, že partnera mám a jsem spokojená. Máme krásný vztah. Takže všichni asi ví, že to úplně nemá cenu zkoušet. Nicméně se snažím s fanoušky komunikovat.

Někdy je to opravdu těžké, odpovídat na stovky zpráv nejde, ale snažím se s nimi komunikovat. Píší ohledně úplně všeho, ať je to zdravý životní styl, cvičení, oblečení, cestování, až po to, jak třeba upravuji fotky. Je to tolik otázek z různých odvětví. Snažím se na všechno odpovídat, proto ten Instagram dělám.

Kolik ti to zabere času?

Zabere to hodně času, ale snažím se na to vždy čas vyhradit. Samozřejmě, jak už jsem řekla, nejde na vše odpovědět. Pokud je den, kdy se sesype sto padesát zpráv, tak stihnu odpovědět na padesát, a pak je těžké se k nim vrátit, protože další dny přichází další a další zprávy. Takže mě to někdy hrozně mrzí, ale snažím se vždy odpovídat, ať je to do Stories, nebo do příspěvku. Prostě se pokusit všechny uspokojit.

Dříve jsi chodila s Jakubem Horou, teď jsi s Patrikem Dresslerem. Říkala jsi, že se ti po České Miss změnil kromě pracovního života i ten soukromý. Myslíš tím i tu výměnu?

Ano, všichni to nafukovali, že je to „missí“ nemoc. My jsme s Kubou vydrželi po České Miss dva roky, takže si absolutně nemyslím, že v tom byla nějaká „missí“ nemoc. Tam už delší dobu byly problémy, jen byla potřeba k tomu dojít. Takže během těch čtyř let nastala tato změna, za kterou jsem ráda. Za tuto výměnu, jak říkáš, protože i to mi hrozně pomohlo v pracovním životě.

Jak?

Mám pocit, že pokud je člověk psychicky v pořádku a pokud má doma pohodu, tak se to potom objeví i v pracovním životě. Patrik mě hlavně strašně podporuje, což jsem v předešlém vztahu úplně nezažila. Od Patrika cítím, že je na mě pyšný, ať se mi povede cokoliv a ať potřebuji cokoliv – odvézt, přivézt, jít se mnou na akce… Tak mě podporuje. To je pro mě taky strašně důležité.

Zaráží mě, jak je možné, že je to vždy sportovec a modelka. A ty už máš vlastně druhého fotbalistu.

Asi už čtvrtého dokonce. (smích)

No vidíš, to tě fotbal tak přitahuje? Tvůj táta trénuje, že?

Taťka trénuje a brácha hraje, takže já jsem v tom prostředí byla pořád. Mám pocit, že jakmile tam jednou zapadneš, už se to kolem tebe točí, že už nemáš šanci poznat někoho jiného.

Musím se přiznat, že mě to k sportovcům táhne, a tím, jak on podporuje mě, bavíme se o mé práci, tak já zároveň podporuji jeho a bavíme se o jeho práci. Já mám fotbal ráda, baví mě, takže je jednodušší si i o tom povídat. I to tam trochu hrálo roli.

Chodíš fandit?

Chodím, chodím. Když jsem se rozešla s Kubou, tak mi psali jen fotbalisti. Já jsem potom říkala, že nemám šanci si najít někoho jiného, protože mi nenapsal nikdo jiný, žádný podnikatel nebo hokejista.

Asi je ti to souzené. Ještě mě zajímá, jestli stále hodně cestuješ, nebo jsi s prací zabydlená i v Česku?

Modeling v zahraničí už vůbec nedělám. Myslím si, že už jsem i stará…

Vždyť je ti teprve dvacet šest!

Bohužel. Pamatuji se, že když jsem jezdila, bylo mi třináct, šestnáct let. Už mám pocit, že jsem na to stará a už jsem i taková pohodlná. Neumím si představit, že bych jela někam na měsíc, už mám ráda svoje soukromí, svoje pohodlí. Ale tím, že pracuji i díky Instagramu, jezdím na hodně zahraničních cest právě s partnery, s klienty, například na různé zahraniční akce, takže díky tomu hodně cestuji.

Zároveň jsem se v cestování celkem našla. Moje příjmy už nejdou jen do kabelek a do oblečení, což jsem měla kolem dvaceti tří let, kdy jsem z toho byla taková vypleskaná. Teď už jde víceméně vše do cestování, protože mě to baví a naplňuje. Našla jsem v tom i propojení s Instagramem, protože lidi to hrozně zajímá.

Nejsem taková, že jedu na luxusní dovolenou, ale spíš vezmeme auto, jedeme na nějaký roadtrip a objevujeme různá místa, takže se mi líbí, že tím inspiruji lidi, pomáhám jim objevovat nová místa a radím jim. Je to takové moje propojení, že jsem se naučila cestovat a propojovat to s Instagramem. Někdy to jde hezky využít, že máš například hotel zadarmo, tím, že jim dáš hezkou fotku. I v tom je Instagram super.

Jak to oba zvládáte s časem? On jako fotbalista určitě musí hodně trénovat, pak má zápasy, sezóna…

Je to těžké, ale máme to tak, že jakmile jsou dva dny volna, tak se sebereme a jedeme. Skoro nespíme, jedeme přes noc, děláme cokoliv, abychom si to mohli alespoň trochu užít. Veškeré volno opravdu investujeme do cestování.

Když potom nedej bože přijde konečně čtrnáct dní vytouženého volna, je to pro nás zázrak. V tom je to trochu náročnější, ale naučila jsem se myslet na sebe, takže i když Patrik nemá volno, a já ho mám, tak si vezmu mamku, kamarádku, bráchu, kohokoliv a vyrazím s nimi. Pokud tu možnost mám, přijde mi škoda ji nevyužít.

Řekla jsi mi, že chceš být modelka až do konce života, ale už si připadáš stará. Co budeš dělat třeba po třicítce?

Absolutně nevím, záleží, jak to půjde celkově i v osobním životě. Potom přijdou i děti, takže od toho se to bude také odvíjet. Ale snažím se o sebe pořád pečovat, abych i po třiceti vypadala dobře a myslím si, že to jde. Samozřejmě už asi nebudu modelka na plný úvazek, ale záleží i na tom, co bude s Instagramem. Je to takový balíček, který může fungovat i deset, dvacet let. Uvidíme.

Hezký mluvíš. Nepřemýšlela jsi, že bys šla do televize?

Vůbec. Sice dělám moderátorku pro Fashion TV, ale tam víceméně můžeš dělat samu sebe. Nemusíš, jak vidím v televizi moderátory, sedět a mluvit přesně to, co máš zadané. To by mě úplně nebavilo. Baví mě, když mluvím z patra a to mi myslím jde. Ale když musím říkat, co je mi dané, mám pocit, že už nepůsobím tak přirozeně.

Zmínila jsi, že o sebe hodně pečuješ. Chodíš na nějaké luxusní zábaly a kúry?

Přiznám se, že skoro na nic. Já jsem si až teď uvědomila, že je mi teda dvacet šest a že by bylo možná na čase začít používat třeba dražší krémy na obličej.

Takže používáš třeba Niveu…

Teď už Yves Saint Lauren. (smích) Ale předtím jsem používala opravdu to, co bylo v drogerii. Vždycky, když jsem to někde řekla, tak mi říkali, že mám strašný štěstí, že vypadám tak, jak vypadám. Takže se teď opravdu snažím na to trochu myslet, na budoucnost. A už jsem si říkala, že je na čase nad tím přemýšlet i esteticky, jít na nějakou proceduru, jít na nějaké – ne úplně vylepšení – ale jít tomu trochu vstříc. Myslím si, že je čas začít, než bude pozdě. Zatím na to jdu zdravou cestou – zdravá strava, cvičení, zdravý životní styl a podobně.

Takže plastiky u tebe nehrozí?

Ježiš, to zatím vůbec ne. Mám v plánu nějaké omlazení, ale opravdu přírodní cestou, protože mám pocit, že nemám potřebu se sebou něco dělat. I kdybych možná vypadala lépe, možná by mi to v něčem pomohlo, ale asi nechci. Stále jsem taková, že se snažím lidem dokazovat, že i s nedokonalostmi se dá fungovat, ať to byly například moje zuby, který mi všichni chtěli předělat, tak čtyři roky po Miss stále funguji a nikomu mé zuby nevadí. Myslím si, že nemá smysl se měnit, když ta nedokonalost z tebe dělá originál.

Máš vztah. Co svatba a děti? Máte pejska, čí je?

Pejsek je můj, pořídila jsem si ho po rozchodu s bývalým partnerem, protože jsme spolu měli pejska a ten zůstal jemu, najednou bylo prázdno doma. Neplánovala jsem ho, ale nějak to přišlo, protože jsem chodila do útulků, a najednou tam přišlo toto bílý stvoření a nakonec odešlo se mnou domů. Pejsek je můj, ale bereme to opravdu jako naše dítě, cestuje s námi všude, všude je s námi.

Co se týče svatby a dětí, tak otázka dětí jde asi mým směrem, protože samozřejmě musím vědět, že na to budu připravená, což teď opravdu nejsem. Mám pocit, že si chci sama sobě ještě dokázat tolik věcí, které si nemyslím, že potom s dítětem půjdou, takže na to vůbec nespěchám. Až ta chvíle přijde, sama to ucítím nejvíc.

A co se týče svatby, všude říkám, že tyto otázky musí jít na něj. Nemůžu plánovat něco, co vlastně nevím, jestli ten druhý chce. Až to přijde, tak to přijde. Já se tomu samozřejmě nebráním, ale nemám pocit, že to potřebujeme a že je kam spěchat. Jak říkám, až to přijde, tak to přijde.

Moc díky za rozhovor, přeji hodně štěstí.