Rychlá zpověď - premiér Andrej Babiš: Jsem univerzální pachatel
Naposledy si Andrej Babiš udělal čas na rozhovor pro Luxury Prague Life před rokem. Před volbami, které vyhrál. Zajímalo nás, jak se jeho život během roku proměnil. Už tehdy byl dost vytížený a teď je to, zdá se, ještě horší. Schůzuje dlouho do noci a ráno vstává brzy, aby veškerý pracovní kolotoč stihl. Kdyby prý politik, který je částí národa nenáviděn a částí podporován, věděl, jak moc mu politika zasáhne do života a soukromí, nikdy by do ní, dle jeho slov, nešel. Teď už ale nemůže couvnout, a tak doufá, že se mu podaří Českou republiku nasměrovat na vrchol Evropy.
Naposledy jsme spolu mluvili před rokem, ještě před volbami. Co se u vás za ten poslední rok změnilo?
Pro mě je problém ten, že s každými volbami mám ještě víc a víc starostí, víc a víc povinností. Sněmovní volby jsme sice vyhráli, ale ne dostatečně tak, abychom mohli rychle sestavit vládu. Takže se změnilo samozřejmě to vyjednávání, vrhnul jsem se na zahraniční politiku, to mě baví, protože si myslím, že skutečně můžu něco přinést, bojovat za naše české zájmy.. Konečně se tam někdo domluví, narozdíl od mého předchůdce.
Dělo se strašně moc věcí - vybrat ministry a vyjednat koalici, potom byly volby prezidenta. Vyjednat vůbec složení Sněmovny bylo strašně náročné a stále to náročné je.
Všechno to strašně dlouho trvalo, lidi byli naštvaní...
Ten problém byl, že my jsme po volbách řekli, že můžeme s ODS mít většinu. Ostatní to nechtěli, protože říkají, že jejich voliči s námi jít nechtějí, takže to nedopadlo. Ti ostatní z různých důvodů s námi nechtěli vůbec vyjednávat a největší problém byl, že jsme v Praze zas tak neuspěli, jak jsme chtěli. Tím pádem se do Sněmovny dostaly dvě strany, TOP 09 a STAN, těsně nad pět procent. Kdybychom byli bývali úspěšní v Praze, tak by se tam nebyly dostaly, bylo by jenom sedm stran a samozřejmě by to vypadalo úplně jinak.
Jste spokojený s tím, jak to teď je?
Spokojený… Já jsem samozřejmě znám tím, že jsem příznivcem většinového systému. Tak je to ve Spojených státech - někdo vyhrál volby, tak nechť vládne, nechť převezme tu odpovědnost, nechť se ukáže a po čtyřech letech mu to ty lidi buď zase dají nebo nedají. Koaliční vládnutí je vždycky složité. Já jsem se nechtěl vzdát Ministerstva práce a sociálních věcí, máme na to asi úplně jiný pohled než náš partner, ale nějakým způsobem to funguje určitě líp než předtím.
Co udělal tento roční kolotoč s vaším osobním životem? Už tenkrát jste neměl příliš mnoho času se mu věnovat. Co děláte teď, když neděláte politiku?
Tak to je složitá otázka, protože politik je v tom prakticky pořád. Funkci má i přes víkend. Předtím jsem míval volno v sobotu. Ten čas na tu rodinu byl minimální, je minimální, a to je ta nejhorší oběť v politice. Moje dcera dnes odjela studovat do zahraničí, takže ji uvidím až o Vánocích.
Kdy jste strávili čas v poslední době jako rodina? Co jste dělali, kam jste šli, jeli?
Tento víkend jsme byli spolu na výstavě Kůň u Lysé nad Labem, k tomu jsme měli takovou rodinnou rozlučku a včera jsme zase byli spolu. Byli jsme na obědě a v kině na super filmu Po čem muži touží. Je to úžasný film, takže to jsme si užili a nasmáli jsme se.
Ve finále to vypadá, že se vídáte často…
Vzhledem k tomu, že v pondělí dcera odletěla, řekl jsem si, že se jí budu aspoň ten celý víkend před odletem věnovat víc než ty předchozí. Je to ostuda.
Ona to ale chápe, ne?
Ona to chápe určitě, ale je mi to líto.
Když jste takhle rodina pohromadě, bavíte se o politice?
Ne, ježíši kriste, v žádném případě. Rodina tím trpí, lidi jsou strašně zlí, v podstatě i na ně útočí a i jim nadávají. Nevím, proč jsou lidi takoví nenávistní.
Od voleb je spousta demonstrací, vy jste jejich hlavním důvodem. Jak se vám spí?
Mně se spí dobře.
Nemáte strach?
Nemám strach, proč bych měl mít strach? Lidé, kteří proti mně protestují, jsou pod vlivem těch tisíckrát opakovaných lží a různých vymyšlených věcí. Samozřejmě mě plno lidí nesnáší kvůli EET a kontrolnímu hlášení a kvůli tomu, že jsem v milosti koupil média a možná kvůli tomu, že na mě nemá nikdo vliv, protože jsem nezávislý. Těch protibabišovských webů je tady strašně moc, jsou to většinou bývalí novináři Mafry, takže co s tím můžu dělat?
Snažím se tu společnost nerozdělovat, myslím, že neprovokuju, snažím se chovat tak, abych ji spíš spojoval. Mluvil jsem o tom před Rozhlasem (při padesátiletém výročí okupace, pozn.red.), kde mi sprostě nadávali, plivali po mně i před sněmovnou, házeli lahve.
Když chcete s těmi lidmi diskutovat, tak nejsou schopni, protože mám argumenty a oni je nemají. Ta debata končí bez debaty, protože oni jsou okamžitě velice negativní. Ta nenávist je u některých obrovská.
To by mě právě odrazovalo někde vystupovat a čekat, jestli chytím rajče nebo vajíčko. Na to člověk musí mít koule, jak se říká, já bych do toho nešla.
Na druhou stranu je plno lidí, kteří mě podporují, to mě vlastně v té politice drží, protože kdybych neměl vůbec podporu, tak bych tam samozřejmě nebyl.
Chodí vám nenávistné vzkazy domů?
Někdo dal moje telefonní číslo na internet, takže byly doby, kdy mi vícero lidi sprostě nadávalo.
Jak vás znám, tak jste všem moc hezky odpověděl. Vy odpovídáte na SMS pořád…
Jo, ale potom už jsem přestal, protože už to nešlo. Byly to stovky různých nenávistných, urážlivých SMS. Lidi dokážou být strašně nenávistní.
Stává se, že skutečně použijete ochranku? Že je opravdu zapotřebí, aby tam byla?
No určitě. Někdo na mě během sousedské večeře hodil dvě vajíčka. Já jsem se bavil s jednou redaktorkou a ani jsem to nezaregistroval, ochranka tam někoho povalila na zem. Pán měl trošku víc promile. Rád bych s ním promluvil, ale oni ho zpacifikovali a pak odešel.
Někdo mi tuhle říkal, že mu chodily i krvavé kapesníky do schránky…
To mně nechodí, chodily mi nábojnice na Úřad vlády, že mě zabijí a tak. Policie toho muže ale vypátrala, byl to nějaký zapšklý člověk z Vysočiny. Asi musel kvůli EET začít platit daně, tak to je mi líto, ale pět milionů zaměstnanců platí daně každý měsíc a nikdo se jich na nic neptá.
Jezdí s vámi vaše manželka na zahraniční návštěvy?
Ano, jezdí. Byla ve Finsku, v Německu. Byli jsme v Bayreuthu na pozvání bavorského premiéra, v Salzburku, kde jsme měli oběd, Sebastian Kurz tam byl s přítelkyní, byla tam i Theresa Mayová nebo portugalský prezident, se kterým se moje paní seznámila. Já si myslím, že je potřeba, abychom dobře prezentovali Českou republiku.
Dokážete si to spolu i užít? Máte třeba chvíli, že si tam zajdete sami na romantickou večeři?
Na těch oficiálních návštěvách určitě ne, tam ani nejsme spolu. Ona má svůj program, teda pokud to není nějaká kulturní záležitost, jako to bylo třeba v Bayreuthu nebo Salzburku. Pokud mě doprovází, tak navštěvuje charitativní organizace, dělá v nadaci v Agrofertu, hlavně pro děti. Ve Finsku jsme byli ve škole, kde mají takový slavný školský systém - čtyři učitelky na padesát dětí. To jsou pro nás zajímavé věci.
Ale není to tak, že byste to mohli spojit s nějakou rekreací?
Ne, to vůbec ne.
A není to škoda?
Na rekreaci chodíme občas soukromě. Byli jsme na dovolené na Mykonosu, ale bohužel se stala ta tragédie v Afghánistánu, tak jsme se vraceli o dva dny dřív, abych vzdal poctu těm našim vojákům. Možná teď bude nějaký volný víkend po volbách, tak třeba si někam vyrazíme.
Určitě? Slíbíte mi to tady? Ona si to pak přečte!
Jo, jo, určitě. (smích)
Vnímáte, co se děje na kulturní scéně? Byl tu například Mercedes Benz Prague Fashion Week…
No jasně, tam jsem se ženou byl. Ona tam chodí s různými kámarády a kámoškami.
A když už tam jdete, je to z donucení nebo si to fakt užijete, že si třeba vyberete něco na sebe?
Co se oblečení týče, nevím… Koukal jsem na ty holky a byly strašně hubené. Byla to ale přehlídka spodního prádla, to mě bavilo. (smích)
Takže to vás fakt baví, že si užijete ten večer? Není to jen tak, že tam musíte být, protože jste Babiš, takže se to očekává?
Ne, navíc pokud si dobře pamatuju, premiér nikdy nechodil na nějaký fashion weeky. Paní mě tam vzala jednou.
A koupila vám něco?
Ne, já musím nejdřív zhubnout. (smích)
Proč?
Protože jsem tlustý!
Nejste. Tak proč jíte ten domácí croissant?
Neříkejte to. (smích)
Cvičíte?
Necvičím...
A jak chcete zhubnout?
No začnu, musím začít, vy mě stresujete. (smích)
Já vás vůbec nechci stresovat. Ale za tři měsíce budou Vánoce, cukroví, jídlo... Už se těšíte?
No jasně, těším se.
Co budete dělat, budete političit?
Nebudu dělat nic. Budeme koukat na pohádky, na Popelku, na Pretty Woman, budeme jíst, půjdu zase rozdávat rybí polévku a budu spát bez budíku. Těším se na to.
Celé ty vánoční svátky?
Doufejme, že nebudou žádné průšvihy. Pojedeme zase do Rakouska do hor, kam jezdíme už strašně dlouho, možná čtrnáct, patnáct let. Tam jezdí lidi z celé Evropy a dozvíte se tam pravdu té mlčící většiny, i o migraci. Němci, Holanďané, Rakušané, Francouzi, Švýcaři.
Co říkají?
Uvidíme tento rok, co budou říkat. (smích)
Co se týče té migrace, SPD tady strašně brojí proti migrantům, ale já je tady zatím nepotkávám tak, jako je vidím třeba v Německu.
Samozřejmě, že ne. Já jsem za půl roku prosadil, že nebudou kvóty. Za to mě chválíte, ne? Plním tu moji smlouvu s občany a za půl roku jsem prosadil, že nejsou kvóty a je to dobrovolné. Teď se snažím vysvětlit celé Evropě, jak to máme řešit. Navštívil jsem italského premiéra, maltského, mluvil jsem na Radě (Rada Evropské Unie, pozn. red.), jak to mají řešit.
Když se jim tam ale vylodí loď se stovkou uprchlíků, tak co s nimi mají dělat?
No právě té lodi, Aquariusu, už zakázali plout. My jim musíme pomoci, musíme jim dát peníze a musíme jim pomoci tak, aby zůstali doma, protože co tady budou dělat? My máme v Evropě asi 700 nebo 800 tisíc ilegálních migrantů, kteří nedostali azyl, takže by měli odejít. Je to hrozné, celkově ta válka v Sýrii, ale bohužel Evropa není moc akční.
Dříve Češi, Slováci a další migrovali, v roce 1968 nebo i dřív třeba do Kanady. Tenkrát jim nikdo takhle nepomáhal, tak jako my tady přerozdělujeme peníze…
No samozřejmě. Naši šli hlavně do Německa nebo do Švýcarska a taky měli nějaké povinnosti, museli se někde hlásit, byli registrovaní, a to byli za super kvalitní pracovní síly, protože naši lidi jsou neskutečně šikovní. Byli posilou. Ale teď, když přicházejí negramotní ilegální migranti, kteří ani neumí řeč, tak je to něco úplně jiného. To se ani nedá porovnat.
Někdy mám pocit, že chce Evropa zachránit celý svět, ale my bychom měli bránit ty naše hodnoty. V některých evropských zemích je plno muslimů, mají
tam ten multikulturní model. Otázkou je, jestli se integrovali nebo neintegrovali. My na to nejsme zvyklí, lidi mají strach, vidí ty různé vraždy, teroristické útoky. Samozřejmě každý, kdo k nám přijde, musí mít pracovní víza. K nám nepřichází ilegální migranti, všichni se stěhují za prací a mají na to povolení. Proč je to u nich jinak? Snažím se jim vysvětlovat, že to je nelegální, protizákonné.
Jak vidíte Evropu za pět let?
Těžká otázka. Záleží na těch lidech, kteří ji budou ovlivňovat. Uvidíme, jak dopadnou evropské volby. Evropa ale musí mít nějakou vizi, Evropa si musí říct, kde bude. Musíme bránit naše území, bezpečnost našich lidí. My se v Evropě volně pohybujeme, volně se zaměstnáváme, volně pracujeme, volně se pohybuje kapitál. Toho my jsme ještě nedosáhli, protože když chtějí naše firmy do Rakouska, tak mají problémy, nebo naši řidiči kamiónů, když jedou přes Německo nebo Francii, tak mají omezení. Ještě jsme nedosáhli na ten vnitřní volný trh.
Ve světě jsou různé migrační modely. Amerika má zelenou kartu, Jarda Jágr taky čekal a potřeboval ručitele a já jsem byl jeden z nich, který napsal dopis „Já, ministr financí, znám Jágra, je skvělej, dejte mu zelenou kartu“. Místo toho, aby mu to ten Obama dal a řekl „Jardo, ty jsi třetí nejlepší hokejista NHL, tady to máš“, stejně ho nechal čekat. Nebo Austrálie, která měla taky problémy, začala vracet lodě a skončilo to, nebo Kanada.. Všechni to mají ve světě vymyšlené, jen my to neumíme aplikovat u nás.
A kde se vidíte vy za pět let?
Taky těžká otázka. Chtěl bych lepší život.
To spočívá v tom, že budete mít víc času na sebe?
Na rodinu, na sebe. Člověk má celý život nějakou motivaci, která se mění. Vždycky když něco chcete a ono se vám to splní, tak máte potom jinou. A já už jsem starej, už jsem důchodce, tak ty motivace se mění.
A jakou máte teď, do těch pěti let?
Já to nechci říkat, protože bůh ví, co bude za pět let.
Chcete být za pět let ještě v politice?
Já bych si přál, aby přišli noví politici, kteří budou pokračovat v nějakém tom díle, které jsem já začal. Když si to vezmete v Evropě, jaká tady byla všechna hnutí, tak přece jen to naše hnutí je trošku takový unikát. Podle nich jsme populisti a všechny ty kecy, ale my jsme tady změnili dost věcí. Jako ministr jsem měl přebytek a snížil jsem dluh, vybral jsem daně, investujeme, bojujeme proti korupci. Nebyl žádný korupční skandál. Vždycky jsem říkal, že korupce je rakovina, že to nesnáším a že pokud by se to stalo i v mém okolí, budu nekompromisní. Děláme investiční desetiletý plán, navýšili jsme důchody a učitelům platy.
Já vím, že jsou lidé nespokojení, ale musí si uvědomit, že jsme šestá nejbezpečnější země na světě, sedmá nejklidnější země na světě, a kdybychom sem přenesli předměstí nějakého velkého evropské města, jenom tady do Prahy na dva týdny, tak by všichni konečně viděli ten rozdíl, v jaké skvělé zemi žijeme a jaký má ta země potenciál. Lidi si to ani moc neuvědomují, tady žijí skvělí a šikovní lidi, a musíme se vrátit tam, kde jsme byli za první republiky, kdy jsme byli jedni z nejlepších v Evropě.
To je tedy vaše motivace, cíl do pěti let?
Jo, ono to jde všechno strašně pomalu…určitě bych chtěl, abychom se zase dostali na špičku Evropy, protože si myslím, že na to máme. Naši lidi jsou strašně šikovní, ale jde o to, jestli ti šikovní jsou ochotní jít do politiky, hlavně když vidí, co se stalo v té politice mně.
Že se z vás stal starý důchodce?
(smích) Ne, co všechno proti mně tady vykonstruovali a co to obnáší. Dopad na rodinu, na bývalou firmu, na mě, na to, jak vypadám. Já se nemůžu podívat na fotku z roku 2013, protože se zhrozím, jak jsem zestárnul, je to strašný. Kdybych to býval věděl, nikdy bych to neudělal, nikdy.
Že zestárnete v politice?
Ne, co všechno to obnáší. Nikdy bych to neudělal. Mohl jsem mít pohodlný život. Chtěl jsem něco změnit, prospět a taky se něco změnilo. Historie mi to uzná, teď jsem tady samozřejmě ten univerzální pachatel, který za všechno může, i za ohrožení demokracie. Vždyť jsou to kraviny. Když mluvím na Evropské radě, slyší přece, co říkám. Nejsme tam za blbce jako předtím, kdy premiér nedal dohromady anglicky ani větu. Moc bych si přál, abychom ve světě platili zase za tu špičku.
Moc vám děkuji za rozhovor pane premiére, přeji hodně štěstí.
