Medicína je věda, která jde neustále kupředu. S ní pak přicházejí i nové a poměrně hodně inovativní cesty, jak objevit a diagnostikovat tu či onu nemoc. Možná malým krokem pro medicínu, ale rozhodně velkým krokem pro lidstvo je jednoznačně sonografický přístroj, který představuje doslova revolucí při vyšetření plic. Jakýsi fonendoskop budoucnosti, který má být nadějí v lepší a komplexnější diagnostice plicní problematiky jako celku. „Je podivné, že při současné pandemii máme v rukou metodu, která je schopná u pacienta doma nebo v ordinaci praktika diagnostikovat covidovou pneumonii a zajistit přesnou a dobrou léčbu včas. Přesto ji skoro nikdo v České republice nevyužívá,“ říká David Halata.
V současné chvíli u nás dobíhají tři klinické studie, jejichž výsledky by měly být známy během pár měsíců. Pokud se metodika tohoto vyšetření osvědčí, plánují následně praktičtí lékaři jednat se zdravotními pojišťovnami, aby tento způsob vyšetření svým pacientům hradily. Vyšetření sonografickým přístrojem POKUS totiž může znamenat zlom v současné diagnostice plicních onemocnění.
Ultrasonografické vyšetření u praktika (čili POCUS) patří mezi tzv. POCT vyšetření, tedy vyšetření přímo na místě s rychlým výsledkem (point-of-care testing). Dnes mezi taková vyšetření patří např. CRP, antigenní testy na covid nebo vyšetření hladiny cukru glukometrem. Výhodou je nejen rychlost samotného procesu, ale také to, oč tu běží nejvíce, a to je včasné objevení případného onemocnění.
vysvětluje pro LP-Life člen výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP David Halata.
V Česku je sonograf POCUS sice znám, ale v poměrně odlišné specializace, než je právě ta plicní. Běžně se využívá v ortopedii nebo rychlou záchrannou službou. U praktiků se zatím vyskytuje spíše sporadicky, protože ho pojišťovny nehradí. Proto jím v tuto chvíli disponují desítky, maximálně pár set ordinací, které se samy rozhodly investovat do přístroje 400 až 500 tisíc korun, ačkoliv se jim v tuto chvíli investice ve výkonech zatím nemůže vrátit.
Abychom ale dali lékařům jisté zastání, které si tento přístroj skutečně zaslouží, je nutné říci, že nejde o žádný výstřelek, kterým by "jen tak" chtěla disponovat kdejaká ordinace. V řadě evropských zemí, jako je Dánsko, Portugalsko či Řecko, je již POCUS naprosto běžnou součástí vybavení ordinace praktického lékaře a pomáhá tak ve snazší cestě komplexní péče o přítomné pacienty.
Teď si možná řeknete, že přece stačí sonografické vyšetření v nemocnici, ale ne vždy je to pravdou. Zmínit je potřeba především fakt, že na konvenční uktrazvuk v nemocnici musí pacient někdy poměrně dlouho čekat. Ne vždy je tohle čekání přínosem, co se zdraví a případně i objevení nemoci týče. V tom hraje pak POCUS doslova prim pokroku v současné medicíně, protože nabízí jednu velice důležitou věc - rychlost. Rychlé vyšetření je totiž přesně tím, co včasná diagnostika onemocnění téměř vždycky vyžaduje.
POCUS je tedy výrazně rychlejší odpovědí na lékařovu otázku ohledně zdraví pacienta, kdežto sonografie v nemocnici, na kterou se někdy čeká až týdny, je spíše systematickým, desítky minut trvajícím vyšetřením celé oblasti. Navíc musí být provedena lékařem specialistou, tj. radiologem či sonografem.
Díky POCUSu tak může lékař ihned odhalit např. covidovou pneumonii.
pozastavuje se Halata.
POCUS jde ale mnohem dál. Tento poměrně malý a skladný přístroj dokáže rychle diagnostikovat také třeba hydronefrózu ledviny (kdy z ledviny nemůže odtékat moč, což v horizontu hodin až dvou dnů vede k nevratnému poškození ledviny) či trombózu dolních končetin. Jde o diagnózy, které by jinak byly odhaleny až o dost později na specializovaném pracovišti, kdy už by ale mohlo být pro pacienta pozdě. Právě proto je přítomnost tohoto zařízení možná ne nutností, ale rozhodně z lékařského hlediska obrovským přínosem, jak často zabránit nejhoršímu. V okamžiku, kdy se totiž nemoc zastihne včas, je šance na její léčení i následné vyléčení výrazně zrychena, následně ale také stojí za tím, že může nemoc nebo její případný vývoj, úspěšně monitorovat:
dodává David Halata.
Kromě výše zmíněného je to určitě fakt, že vede ke zlepšení celkového zdraví všech pacientů a zároveň k velmi výrazné úspoře finančních prostředků, kterých je pak potřeba na léčbu pacienta. Pokud se navíc bude zdravotní systém lépe zaměřovat na to, kam pacienty pošle, jaké vyšetření je třeba udělat, ušetří se čas, peníze i stres ze zbytečných vyšetření.
I proto probíhá proces klinických studií a následné možnosti zakomponovat tento druh přístroje jako jakousi součást výbavy praktického lékaře. Za vším stojí společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, která zhruba před rokem spustila projekt POCUS iGP, který se implementací "point-of-care" sonografie do ordinací praktiků zabývá. V tuto chvíli se pracuje na vytvoření přesných vzdělávacích pravidel a kurzů ušitých na míru právě praktikům. Cílem není pouze naučit lékaře s daným přístrojem pracovat, ale také více vymezit to, co má praktik vlastně dělat. Na jaká vyšetření k němu můžete a jaká by už dělat neměl.
poukazuje Halata.
Point-of-care sonografie má tedy znamenat revolucí primární péče v České republice. Za posledních 25 let nedošlo v naší specializaci k větší změně v diagnostice nebo směřování pacienta, než jakou může přinést POCUS. Jedinou podobnou změnou bylo před dvaceti lety zavedení EKG, POCUS ale šířkou vyšetření, která může nabídnout, pravděpodobně ovlivní práci lékařů daleko více.
uzavírá Halata.
Přístojová sonografie POCUS tak opravdu není něčím, co bychom měli nazvývat marností těch, jež po ní volají. Je to naděje nejen pro běžná plicní onemocnění, ale rozhodně je to cesta, jak se rychle a účinně poprat s covidem, který nás neustále straší nejen svou vleklostí, ale hlavně rychlostí, s jakou mění sám sebe. I pro včasnou diagnózu a rozpoznání "covidových plic" by tak POCUS znamenal doslova mílový krok.
řekl pro LP-Life.cz MUDr. Karel Staněk.
Jako respirační onemocnění jde totiž covid ruku v ruce s tím, že znemožňuje kvalitní a plnohodnotné dýchání. V takový moment je vhodné, když postižený člověk navštíví lékaře. Pokud je dušnost nesnesitelná a přítomna i v klidu nebo při minimální námaze, je nepsaným doporučením lékaře poslat pacienta na RTG plic. Jsou ale případy - a je jich bohužel celkem hodně -, že si pacient musel počkat. Jak velkým ulehčením by pak byla přítomnost přístroje POCUS v ordinaci praktiků, kde nejsou ani tak velké fronty, ale zároveň se tam pacient cítí více "doma", protože zná dané prostředí? Doufejme, že se situace zlepší a ultrazvukové vyšetření plic bude čím dál více lidí využívat i u praktických lékařů.
Zdroje: fnhk.cz, ftn.cz, zoommagazine.cz, theultrasoundjournal.com, vlastní dotazování