Předpokládejme, že vás už od pohledu zaujme nějaký muž a zblízka navíc zjistíte, že je i sympatický. Co uděláte? Oslovíte ho, požádáte ho o jeho facebookový profil a začnete s ním randit. Randění, jak jej známe dnes, však nebylo vždycky tak jednoduché. Jsou země, kde i ve 21. století panují ohledně výběru partnera velmi podivné zvyklosti.
Zatímco dnes si u nás mohou dámy vybírat budoucího partnera třeba i jednoduchým klepnutím na displej prostřednictvím mobilní aplikace, hledání partnera v takové Číně, Indii nebo některých afrických zemích je proces, do něhož je často zapojena i celá vesnice. Muž musí splnit spoustu podivných úkolů, než získá srdce své princezny.
V Pekingu chodí zoufalé matky hledat do parků protějšky pro své dospělé děti. Každá má u nohou papír s čínskými nápisy a fotografii ženy nebo muže. Funguje zde zvyk, že pokud si děti do určitého věku nenajdou partnera samy, nastupují do boje matky. Zdá se vám, že je to výjev jak z doby před sto lety? Jenže zde to tak funguje dodnes. V Číně je zvláštností spousta.
říká youtuber, tlumočník a sinolog Pavel Dvořák ml., který žije v Číně už několik let.
A co ho osobně nejvíc překvapilo na randění v Číně?
Seznamovací akce v Číně se konají 11. listopadu (Den nezadaných). Seznamovacích akcí se účastní hlavně rodiče, ale i mladí, kteří touží najít si partnera sami.
Vidět svého partnera až v den svatby, jako to známe z televizní show Svatba na první pohled? Realita! Po přečtení tohoto článku budete vědět, že tento způsob běžně funguje i v Indii, kde se partneři před svatbou nevidí.
Aby se předešlo tomu, že si to rozmyslí, uveřejňují rodiče zprávy o plánovaném sňatku v novinách. Je pak těžší z toho vyklouznout. V Indii navíc stále vládne kastovní systém, výběr partnerů je proto omezen pouze na danou společenskou kastu.
Jeden z nedávných průzkumů ukázal, že místní mládež nejvíc nenávidí otázky týkající se manželství. V Korei je totiž zcela běžné, že se vás na to, zda randíte a máte partnera, ptá každý a nikdo to nepovažuje za nezdvořilé nebo troufalé.
Utahují si i z vás vaši známí před cestou do nějaké z arabských zemí, aby vás tam někdo nevyměnil za velblouda? Na jednu stranu vtipné, na druhou však pravdivé. Bývá zde zvykem, že muž přinese rodině své nastávající věno. A zvířata jsou v tomto případě cenným darem.
V indickém údolí Ziro se nevěsta vyvažuje vepřovou slaninou, kterou musí muž darovat rodině vyvolené.
Jinak to funguje na Fidži, kde muž v rámci žádosti o ruku přináší otci své vyvolené zub z velryby.
Ve Walesu musí muž ručně vyřezat dřevěnou lžíci zdobenou srdíčky a květy jako dar pro svou nastávající. Její rodina se tak přesvědčí, že je zručný a dokáže se o ni postarat. Zvyk pochází ze 16. století, někteří Walesané tuto tradici dodržují dodnes.
Tipnete si, jaké ženy mají v tomto koutě světa největší šanci najít chlapa? Ty s nejvýraznějšími křivkami, tedy ty nejobjemnější. Kila navíc se zde považují za symbol bohatství. Dodnes v zemi existují tukové farmy, kde starší ženy doslova vykrmují mladé dívky. Jakmile mají dostatečnou hmotnost a pneumatiku kolem pasu a boků, jsou připraveny na seznámení a následný sňatek.
Chce-li v Íránu mladá dvojice randit, musí respektovat přesně stanovená pravidla. Svobodní se spolu nemohou jen tak ukazovat na veřejnosti. Existují zde seznamovací agentury, jejichž prostřednictvím si dvojice - samozřejmě za asistence rodiny - dohodne tři schůzky. Dvě se odehrají za účasti některého z rodinných příslušníků, na poslední jsou spolu nakrátko ponecháni sami. Potom se už musí rozhodnout, jestli se vezmou, nebo se už nikdy neuvidí.
Sibiřský kmen Čukčů má rovněž zvláštní tradice. Kmen je tak malý, že se rodinní příslušníci museli množit mezi sebou, aby zachovali svou komunitu. To však vedlo ke vzniku různých genetických poruch u jejich potomků. Pokud tedy navštívil kmen nějaký cizinec, nabídli mu místní ženu. Neočekávalo se od něj nic, jen aby ji oplodnil a dál si šel po svém.
Japonská kultura je netradičních zvyklostí v seznamování plná. Muži a ženy zde spolu často chodí na kávu či na oběd, nejde však o skutečné rande, dokud jeden z dvojice nevyzná tomu druhému své city a nepožádá jej, zda s ním bude chodit. Dokud nezazní tato otázka a nesetká se s kladnou odpovědí, žádné rande se nekonalo. Když už však k němu dojde, dělí si Japonci účty za jídlo či drinky napůl. Muž obvykle zaplatí účet za partnerku jen při speciálních příležitostech, jako jsou výročí nebo narozeniny. Na rozdíl od arabských zemí je v Japonsku držení za ruce na veřejnosti povoleno. Rozhodně se zde však před zraky druhých nelíbají. Když už Japonci představí svého partnera rodičům, s největší pravděpodobností se schyluje ke svatbě. Jedná se o stydlivý národ, proto se do hledání partnera zapojují i rodiče.
Omiai je tradiční druh dvoření, kdy si rodiče najmou dohazovače. Ten vyhledá pro jejich dceru nebo syna ideální protějšek a dohodne jim schůzku. Dodnes je v Japonsku na základě omiai uzavřeno pět až šest procent manželství.
Modernějším způsobem je konkatsu, tedy party pořádané pro svobodné lidi. Ty mají na účastníky různá kritéria. Vybrat si tak můžete konkatsu podle zaměstnání, věku nebo dokonce výše příjmu.
V Pákistánu existuje několik typů výměnných manželství. V rámci některých kmenových území a ve venkovských oblastech existuje zvyk, známý jako „Pait Likkhi“. Spočívá v tom, že se dvě rodiny dohodnou na sňatku svých dětí, zatímco jsou ještě malé nebo dokonce ještě před jejich narozením. Manželství se uskuteční až poté, co jsou ženich a nevěsta dospělí. Watta satta je zase zvyk výměny nevěst mezi dvěma klany. Aby mohla rodina zařídit sňatek pro svého syna, musí dát na oplátku rodině nevěsty i dceru. Nemá-li ženich sestru, kterou by bylo možno vyměnit, je přijatelná i sestřenice nebo vzdálenější příbuzná.
Účastníci těchto manželských zvyklostí zdůrazňují, že dodržují islámské právo. Zákony v Pákistánu zakazují ženám sňatek bez souhlasu rodičů. Učení Koránu vyžaduje, aby otcové chránili své dcery, což je vykládáno jako argument obhajující dohodnutá manželství, tedy jako povinnost otce najít pro své dcery vhodné manžely. Neměl by je však nutit do nechtěných sňatků.
Tihle herci měli opravdu netradiční svatby!
Tato dvojice se brala po šesti letech randění. Jak sami tvrdí, rozhodli se počkat do doby, než budou v Americe povolena legální manželství pro všechny, včetně gayů a lesbiček. Obřad měli skromný, odehrál se v malé soudní budově v Beverly Hills. Shepard oblékl černý oblek a Bell jednoduché černé šaty.
Sarah a Matthew překvapili v roce 1997 své přátele a rodiny neočekávaným obřadem. Pár je údajně sezval na „koktejlovou party“, když však hosté dorazili do synagogy v New Yorku, ocitli se na jejich svatbě. Parker vzdorovala tradicím i tím, že oblékla černé svatební šaty.
Olsen si vzala francouzského bankéře Sarkozyho v roce 2015 v jejich luxusním domě na Manhattanu. Jako doplněk intimního obřadu pro zhruba 50 pozvaných sloužily údajně i mísy s cigaretami, které si svatební hosté mohli vychutnávat.
I Pamela Anderson a Kid Rock se – v jejich případě ovšem nepřekvapivě - rozhodli vynechat tradiční svatební obřad a v roce 2006 se vzali na jachtě v Saint-Tropez. Anderson na sobě měla bílé bikiny a Rock byl bez košile a v džínách. Manželství však nebylo uznáno za platné a pár byl týden na to sezdán znovu, tentokrát v kapli před příslušnými úřady. Rozvedli se v roce 2007.
Wilde, v té době jen devatenáctiletá, se v roce 2003 provdala za italského režiséra Ruspoliho. Pár se zasnoubil na hudebním festivalu a obřad se odehrál v opuštěném školním autobuse ve Virginii. Rozvedli se v roce 2011.
Herečka se provdala za stavitele Fortenskyho v roce 1991. Byla to již osmá Elizabethina svatba a konala se na ranči Neverland, který vlastnil Michael Jackson. Taylor měla na sobě netradiční světle žluté šaty od Valentina a Jackson byl jejím svědkem.
Agron a Marshall se vzali po roce vztahu. Svatební obřad se konal v Maroku, na slavnostní ceremoniál přijeli na velbloudech. Agron se rovněž odmítla vdávat v bílých šatech a rozhodla se pro vyšívané šaty z módního domu Valentino.
Až si tedy budete příště stěžovat, že nemůžete najít chlapa, zkuste si vzpomenout na íránské nebo indické ženy a buďte rády, že vám ho nevybírá celá vesnice nebo najatá dohazovačka. Přejeme Vám krásný a úspěšný rok 2022, ať už jej strávíte sami, nebo půjdete z jednoho rande na druhé.
Zdroje: Pluska, JOJ, Daily Mail, Vogue, Fox News, vlastní dotazování