Kauza Brzobohatý a Kuchařová. Co Bůh spojil, člověk nerozdělí? Jak je to s církevními sňatky

Taťána Kuchařová a Ondřej Brzobohatý jsou úředně rozvedení už více než rok, ale modelka požádala i o církevní rozvod. Pokud si ale dva slíbí lásku i před Bohem, jen stěží se poté lze rozvést. K církevnímu soudu ještě nedošlo a pokud se uskuteční, není vůbec jisté, že bude sňatek anulován. Jak to tedy s rozvody je?

Jak je to s církevními sňatky

Zatímco vstoupit do manželství jde z úředního hlediska velmi snadno, zájemce ani nemusí být přítomen, postačí zplnomocněný zástupce, vystoupit je už podstatně náročnější. Komplikací je zejména společné jmění manželů, které se v případě neexistence předmanželské smlouvy o majetku dělí rovným dílem, což může být velmi komplikované nejen z hlediska spravedlnosti. 

Ještě obtížnější je opustit manželství oficiální cestou v případě církevního sňatku. České právo totiž zná dva druhy manželství: občanské a církevní. Oba jsou si před zákonem postaveny na roveň, ale ukončení církevního sňatku zahrnuje určité komplikace.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 232m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Středověké právo v 21. století

„Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj,“ je známá věta doprovázející sňatky uzavřené pod patronátem katolické církve. V praxi znamená, že tyto svazky člověk nemůže ze své vůle dobrovolně ukončit. Alespoň podle kanonického práva, jehož prostřednictvím se církev historicky řídila vlastními pravidly. V Evropě, a zejména v Česku, však církev už zdaleka nemá takové postavení a žádné závažnější důsledky pro člověka z církevního práva není možné vyvozovat.

Církevní sňatky se jím však stále řídí a stále je prostřednictvím církevního práva možné využít skulinku, která umožňuje ukončit manželství i v očích církve. Jde o institut anulace manželství, který využívali už panovníci ve středověku a například snaha anglického krále Jindřicha VIII. o anulaci sňatku s Kateřinou Aragonskou, je dodnes vděčným tématem populární kultury. 

I dnešní církev na tuto eventualitu pamatuje, a o co se vlastně jedná?

„Církevní soud neposuzuje proč nebo z čí viny se manželství rozpadlo a jaký byl průběh konce společného soužití manželů, ale zda bylo či nebylo uzavřeno platně. Tedy zda ve chvíli uzavírání manželství byly nebo nebyly splněny náležitosti, které církev vyžaduje k platnému uzavření manželství. Přítomnost skutečnosti působících neplatnost manželství ve chvíli uzavírání manželství - tedy nezpůsobilost snoubenců, vady souhlasu nebo vady formy - musí být dokázány,“

vysvětluje princip anulace sňatku církevní soud přináležící k Arcibiskupství Olomouckému. Jinými slovy - nejde o rozvod, ale o soudní řízení, které (ne)prokáže neplatnost podmínek manželství, tudíž i celého svazku.

Závan moderní doby

Ale i církev se v této otázce od středověku v nedávných letech posunula. Papež František totiž v roce 2015 přišel s novelou manželského procesu v katolické církvi. Ta umožňuje žádat o tzv. zkrácené řízení před diecézním biskupem, kdy je možné i anulaci manželství provézt za 45 dnů, pokud jsou důvody zjevné a oba manželé prokáží společný záměr na ukončení manželství. Pokud podmínky nejsou takto hladké, proces anulace manželství trvá podstatně déle.

A jak se dívá na složitý proces anulace manželství civilní právo? Nijak. Zná sice dva druhy uzavírání sňatku, ale jen jeden rozvod. Tudíž církevní anulace s rozvodem nemá nic společného a z civilního hlediska je možné rozvést oba druhy manželství a je potřeba rozvést i „anulované manželství“.

„Prohlášení neplatnosti manželství má smysl pro katolického křesťana, který žije z víry a touží v novém manželství přistupovat ke svátostem, nebo pro člověka, i nepokřtěného, jemuž se rozpadlo dřívější manželství a nyní hodlá uzavřít manželství s praktikujícím katolickým křesťanem, který touží mít možnost přistupovat v novém manželství ke svátostem,“

vysvětluje se na webu církevního soudu.

Vzhledem k tomu, že v Česku rozvodem skončí cca 50 % manželství, jde o častý je. Nicméně anulace církevního sňatku je institut fungující dnes zejména pro ty, kteří chtějí další svatbu tzv. v kostele.

Zdroje: mvcr.cz, idnes.cz, mylaw.cz, ado.cz