Egypťané byli první, kteří přišli s myšlenkou budování vztahů mezi zástupci slabšího a silnějšího pohlaví v rámci zákona. Manželská smlouva vznikla v Egyptě a bylo v ní bod po bodě vysvětleno, co má dělat manžel a co má dělat manželka. Samozřejmě, egyptské svatební zvyky přímo souvisejí s náboženstvím této země. Podle muslimských kánonů může mít muž až 4 manželky, je-li však schopen zajistit každou z nich. Mezi všechny manželky musí být všechno, včetně citů, rozděleno rovnoměrně.
Povím vám příběh o Marii, která se ještě v roce 2009 vydala na dovolenou do Egypta. Tam potkala Mohameda a domů se tak vracela ve vztahu, který dodnes představuje silné předsudky. Po deseti letech vztahu na dálku a života v Čechách žije s rodinou již třetí rok v Hurghadě, kde spolu vychovávají dva syny.
Řeč je o mně. Je to příběh o tom, jak jsem si vzala za manžela Egypťana.
Evropana ženatého za Egypťanku je velmi obtížné najít, ale opačných případů je dost.
Každá žena, kterou Egypťan neukáže rodině, by měla vědět, že to s ní nemyslí vážně. I když muž ví, že by ji rodina nepřijala, měl by ji představit. To je největší měřítko serióznosti. Pokud by měl jít vztah podle egyptských pravidel, nejprve byste se měli poznat s rodinou a zasnoubit se. Následuje svatba a teprve potom můžete začít spolu žít. Tím, že Egypt je muslimská země, není přípustné, aby lidé spolu žili před manželstvím pod jednou střechou, ve slušných rodinách se na to velmi dbá.
V souladu s egyptskými svatebními zvyky i po dohodnutí sňatku mají nevěsta a ženich zakázáno setkávat se o samotě v soukromí.
Žena musí souhlasit, že si muže chce vzít. Negativní odpovědi ze strany žen nastávají v nejchudších vrstvách, kde rodiče nutí dcery, aby se vydali pro peníze. Normální Egypťané se seznamují podobně jako Evropané. Ve škole, v práci, přes známé.
Rande ve smyslu – pojďme spolu do kina – v běžných rodinách není přípustné, je třeba, abyste byli minimálně zasnoubeni. Poté, co obě rodiny souhlasí se svatbou, dovolí mladým během návštěv sedět ve vedlejší místnosti a velkoryse jim tak nabízejí prostor pro soukromý rozhovor. Dveře do pokoje však musí zůstat otevřené! Ostatní zatím dohadují detaily manželské smlouvy.
Podle tradic muž zajišťuje byt a musí ho vybavit nábytkem. Byt, spolu se zlatem v dohodnuté výši, je jeho svatebním darem pro manželku. Mého Mohameda smlouva zavázala k nákupu 100 gramů zlatých šperků. Z kapsy snoubence se hradí i svatební oslava a výdaje s ní související. Nevěstina rodina se musela postarat o kompletní zařízení kuchyně včetně spotřebičů, o skleněné a porcelánové doplňky ve vitrínách a smlouva jim určovala i přesný počet ložního prádla ve stanovené kvalitě.
Budoucí ženich se pak setká s rodinou nevěsty na Al-Fatihah. Při mluvení o egyptských svatebních tradicích uslyšíte několik výrazů, jako jsou El Shabka a El Mahr. Co jsou zač? "El Shabka" je šperk, který ženich dává nevěstě jako dárek. Na druhé straně „El Mahr“ je věno, které ženich dává rodině nevěsty na nákup nábytku jejich budoucího domova.
Yekteb Ketaboh je manželská smlouva obsahující specifikované El Mahr a El Shabka. Pokud obě strany souhlasí s podmínkami, tato dohoda je zpečetěna přečtením smlouvy a první kapitoly Koránu. Teprve potom bude stanoveno datum zásnub.
A protože nikomu se nedá věřit a ne všechna manželství mohou být šťastná, Egypťané používají „El-Qaima“ jako rozvodovou smlouvu, aby zaručili práva nevěsty. Tento dokument obsahuje všechny předměty a zařízení, které si nevěsta koupila pro svůj nový dům.
Zásnuby jsou pro Egypťany začátkem samotného randění. Trvají průměrně rok. Je to čas, kdy se mladí poznávají, zároveň je třeba připravit byt, zařídit ho. Během tohoto období záleží na rodině, zda pustí dceru spolu se snoubencem samotnou na veřejnost. Jsou konzervativnější rodiny, které setkání o samotě nepovolují, a tak se snoubenci setkávají pouze pod dozorem rodiny. Egypťany by ani nenapadlo líbat se někde na ulici. Intimnosti si nechávají na doma.
Během této zábavy ženich dává El Shabku nevěstě. Potom manželé začnou nosit obroučky na pravé ruce. Ve starověkém Egyptě prsten symbolizuje nekonečno: bez začátku a bez konce; znak jejich závazku. Po skončení oslavy začnou manželé hledat dům, do kterého se přestěhují. Teprve když se dům najde a dokončí, může se naplánovat samotná svatba.
Jedná se o egyptskou variantu předsvatebního večera. Hodně se tančí, pojídá se spousta sladkostí a kamarádky si z nevěsty a svatební noci dělají legraci.
Zajímavá je koupel nohou. Do vody se hází mince a několik zelených listů jako symbol blahobytu a tvořivosti. Později musí nevěsta ponořit chodidla a dlaně do červenohnědé koupele s hennou - henna symbolizuje plodnost.
Přestože samotná svatební oslava začíná až v pozdních večerních hodinách, nevěsta je v jednom kole od rána. Je dokonce až neuvěřitelných 8 hodin u kadeřníka a její matka odváží její věci do nevěstina nového domova. Musí mladým naplnit chladničku a mrazničku dobrotami na příštích 7 dní. Nevěsta svůj nový domov poprvé shlédne v noci, kdy tam po svatební oslavě dorazí s manželem.
Místo svatby ovlivňuje oblečení páru. Městské obřady jsou obvykle modernější a sestávají z toho, že nevěsta a ženich mají na sobě typický oděv pro křesťanské svatby: bílé šaty a smokingový oblek. Svatby mimo město jsou obvykle konzervativnější. Nevěsty nosí skromné šaty, které zakrývají jejich tělo spolu se závojem. Ženichové nosí na obřad roucho na míru.
Náboženské zvyky diktují, že křesťanské svatby se musí konat v kostele, zatímco muslimské svatby se musí konat v mešitě.
Prvním krokem svatebního obřadu v Egyptě je Katb El Ketab, který se koná v mešitě. Zatímco se obvykle koná v den samotné svatby, některé páry se rozhodnou učinit jej před svatbou.
Muž i žena zde skládají přísahu a podepisují manželskou smlouvu před Maa'zounem - muslimským duchovním, který oficiálně uznává a registruje manželství vládě - a dalšími svědky.
Chloupky na těle nevěsty jsou nežádoucí. Žiletky zde ženy nepoužívají, ochlupení na celém těle se zbavují voskem.
V egyptské kultuře jsou krásné jen ženy s bledou pokožkou, proto podkladový krém na pleť připomíná bílou divadelní barvu pro mimy. Velmi kontrastně působí výrazně nalíčené oči a sytá rtěnka.
Ve fotoateliéru se kvůli zamilovaným fotkám poprvé obejmou. Venku snoubence čekají desítky aut se svatebčany. Troubící kolona je doprovodí až do velkého svatebního klubu. Po svatbě oslava skutečně začíná.
Tento svatební pochod, známý jako zaffa, je obvykle dost hlasitý a živý. Novomanželský pár vchází do haly s muži, kteří zpívají a hrají na bubny a trubky.
Mezitím všechny ženy udělají zaghroutu – bouřlivý kvílivý zvuk. Tento zvuk podobný siréně, představuje jejich nesmírnou radost, vzrušení a oslavu nového páru.
Před sálem mladé čeká ještě muž s kadidelnicí. Krouží nejdříve nad ženichem a potom i nad nevěstou. Toto je takový egyptský zvyk. Novomanželé se vytápějí kadidlem, které má zabránit závisti.
"Je to úplně normální, to dělá každá rodina,"
vysvětlil mi mužův bratr, abych si náhodou nemyslela, že na svatbě vykonávají nějakou černou magii. Tím ale veškerý folklór na svatbě končí. Všichni nyní vcházejí do sálu, novomanželé mají na diskotékovém pódiu sólo tanec na moderní hudbu, avšak v egyptském rytmu, a pak se usadí do novomanželského trůnu.
V sále si ženichovi hosté najdou místo vlevo, nevěstiny vpravo, muži zvlášť a ženy zvlášť. Když vstoupí do přijímací haly, pár stráví zbytek noci sezením na „koshe“ – nejlépe popsaném jako vyvýšený prostor k sezení s elegantní pohovkou a krásnou, královsky vypadající výzdobou. Občas vstanou, aby si zatancovali, pozdravili hosty a vyfotili se. Mladomanželé si pak připijí tradičním sladkým nápojem z ovoce a bylinek, který je znám jako Sharbat. Svatební jídlo na egyptské oslavě je často bohaté. Hostina se podává jako ukázka bohatství dvou spojených rodin a mohou zahrnovat dušené maso, saláty, maso, tradiční egyptský recept zvaný fattah (Fattah je bílá rýže, maso a pita chléb podávaný ve vrstvách a pokrytý rajčatovou omáčkou s česnekem).
Je to jídlo, které potěší davy lidí, plné odvážných chutí a textur: vrstvy ochucené, opečené pity a voňavé rýže jsou doplněny pomalu vařeným hovězím masem a polité poutavou česnekovo-octovou omáčkou. Dodnes se obvykle připravuje při zvláštních příležitostech, kdy se shromáždí velké množství lidí, aby se najedli, například na svatbě nebo během ramadánu, kdy se muslimové postí, dokud nezapadne slunce.
Oslava začíná podpisem manželské smlouvy za čtení veršů z Koránu. Oficiální část uzavře pár světlic. A teď začíná skutečná party! Za chvíli už tančí všichni. Hodinu před půlnocí se krájí patrový dort.
Po rozkrájení dortu se novomanželé opět usadí. Je čas, aby ženich veřejně předal nevěstě svatební dar – zlaté šperky.
V závěru si vymění obroučky. Nevěsta má zlatý prsten, ženich stříbrný. Muslimští muži zlato nenosí. Tento kov je podle tradice ženskou ozdobou. Z pravé ruky, kde byly při zásnubách umístěny obroučky, si je nyní novomanželé přehodí na levou ruku, na střední prst, protože na tomto místě je srdeční žíla. Prsten tak navždy spojuje srdce páru.
Nevěsta pak hodí kytici přes záda ženám, které se také touží vdát.
Hosté házejí zrna na novomanžele, když opouštějí místo konání. Zrna jsou symbolem plodnosti a přejí páru úspěšný život. Potom DJ ohlásí konec oslavy.
V Egyptě existují tři druhy svateb. Jednak hornoegyptskou – ta je naprosto tradiční, tam slaví muži a ženy zvlášť. Je to zcela oddělené. Pak lidové svatby - ty se dělají v lidovějších káhirských čtvrtích přímo na ulici, ve stanech. A třetí je ta, kterou jsem měla já.
Není ani půlnoc, ale novomanželé mají před sebou svatební noc. Od rána se budou příbuzní telefonicky zajímat, jestli všechno dopadlo, jak mělo. A jakmile jim to novomanželé potvrdí, blízká rodina se svatebními dary bude spěchat na návštěvu. V domě novomanžele rodinu vítal Mohamed se svými sestrami. Žena, která ví, co ji v následujících momentech čeká, obyčejně leží v ložnici. Je oblečena do krásně zdobené červené a báje (šaty výhradně pro tuto příležitost).
Za pár minut už oběma matkám, sestrám a švagrům ukazuje plachtu ze svatební noci jako důkaz poctivosti. Pyšná máma ji poučí, aby si krví označený kus látky odložila na památku.
Ostatní ženy z rodiny se spokojeně usmívají, blahopřejí jí a ujišťují ji, že pro ně ta plachta vůbec není důležitá. Ve skutečnosti opak je pravdou.
Slavnost k narození dítěte se nazývá Sebou'a. Zvláštní roli při této původně faraonské slavnosti hraje číslo 7. Celá rodina, dospělí i děti, slaví sedmý den po narození slavnost příchodu nového člena rodiny. Je tradováno, že novorozence doprovází sedm andělských ochránců, kteří dítě propustí sedmého dne ze své ochrany a poté zmizí. Na uvítání miminka darují tradicí spojené rodiny dítěti sedm druhů semen, která se navléknou do řetězce. Jedno se položí miminku pod hlavu, přitom se kouří z kadidla a čte se z Koránu. Na podlaze je nasypaná sůl na ochranu před zlem.
Egypťanky si umí vydobýt své - prý rády otevírají okna, chtějí-li si na svého muže postěžovat. Vyšší efekt to má na vesnici, kde se sousedé znají a polovina z nich je vlastně rodina, jako ve velkém městě. Egypťanky překvapují, jsou velmi průbojné!
Pro ženu, Egypťanku, je těžké si sehnat práci, když má čtyři děti. Z islámu vychází, že má nárok na to, aby se o ni muž postaral finančně. Když to manžel neplní, ženy využívají mnoha prostředků. A když to jinak nejde, otevírají okna, vyvolávají příbuzným. Egypťanka okamžitě volá svému otci, jeho otci, maminkám, sourozencům. Kdo může, přijde k nim a řeší problém. Platí to pro všechny oblasti života a je to efektivní.
Co se týká žen, které chodí do práce, peníze, které vydělají, jsou jen pro ně - o financování rodiny se má starat muž.
Ano, nejen pro muslimy, ale i pro Kopty, kteří zde žijí. Egypťané jsou obecně velmi věřící. Tak jako u křesťanek-Egypťanek, tak u muslimek se předpokládá, že do manželství budou vstupovat jako panny. Tím pádem je průměrný věk vstupu do manželství nižší než u nás.
Operace panenské blány, která se nazývá hymenoplastika, je velmi populární zejména v arabských zemích. Častokrát ženy k tomuto zákroku nutí náboženské důvody. A některé si chtějí jen znovu užít „poprvé“. Panenská blána z části překrývá vchod pochvy u dívek a mladých žen, které ještě neměly pohlavní styk. Po něm dochází k jejímu nenávratnému poškození. Důvody pro její obnovení bývají například úraz, znásilnění, vztah s novým partnerem nebo náboženství.
Operace je obrovským hitem v muslimských zemích. Zámožní Arabové si žádají panny a právo první noci. Že jim je to dopřáno pomocí chytrých rukou chirurga, už tak neřeší.
Současná plastická gynekologie provádí tuto operaci v celkové anestezii. Zákrok trvá asi 40 minut. U mladých žen dochází ke spojení zbytků blány. U starších žen, které již například rodily, je zákrok složitější. Zákrok je oblíbený i u nás v Čechách a cena se pohybuje od 22 tisíc korun.
Spousta lidí si představuje, že je to jednoduché. Je to však velmi zdlouhavá, drahá procedura, aby se Češka mohla oficiálně vdát za Egypťana a aby manželství bylo uznáno v Evropě. V případě, že se rozhodnete uzavřít manželství s egyptským státním občanem, mohly by být pro Vás důležité následující informace. V Egyptě existuje několik druhů sňatků. Pro následné uznání sňatku v ČR a vystavení českého oddacího listu však přichází v úvahu pouze občanská forma, uzavíraná na Ministerstvu spravedlnosti v Káhiře (Ministry of Justice). Tzv. "orfi" sňatek, který není registrován egyptskými matričními úřady a není v ČR uznáván. Všechny doklady (s výjimkou pasu a fotografií) musí být legalizovány na MZV ČR, úředně přeloženy do arabštiny a následně superlegalizovány na Velvyslanectví EAR v Praze.
Velvyslanectví ČR v Káhiře upozorňuje, na co je třeba si dát pozor!
Hlavně na správné uvedení příjmení. V Egyptě se celé jméno obvykle skládá ze čtyř částí (např. Mohamed Ali Faruk Mohamed). První dvě jsou jména (Mohamed Ali), třetí je jméno po dědečkovi (Farúk) a poslední je příjmení po otci (Mohamed). Některá jména jsou ještě delší, mohou obsahovat jména po dalších významných předcích (např. Mohamed Ali Abd El Monem Faruk Mohamed). Egypťani však často v praxi používají své jméno po dědečkovi (Farúk) jako příjmení, přestože jejich doklady (např. ID, cestovní pas) uvádí jejich příjmení po otci (Mohamed). Při uzavření sňatku je proto třeba uvést, na jakém příjmení se snoubenci dohodli. V případě společného příjmení by se jednalo o poslední část jména (Mohamed). Toto příjmení (Mohamed) je následně zapsáno i do oddacího listu.
Obecně platí, že je třeba pečlivě prověřit, zda jsou všechny údaje, které jsou uvedeny v egyptském oddacím listu správné a pravdivé.
V komentářích si člověk běžně přečte reakce "proč jí nestačil Čech, co bude dělat když jí ukradne děti nebo co v případě, že ji zabije". Ani v moderním světě není nouze o předsudky, které vycházejí z toho, že 90 % Egypťanů jsou muslimové. Mezi různými zvyky této víry je zvyklost nepít alkohol nebo nejíst vepřové maso.
Lidé to dokonce vidí tak, že všichni Egypťané jsou ti „džigolové“, co postávají v resortech. Jsou bohužel případy, kdy hledají evropskou ženu a chtějí získat občanství či peníze. Tento byznys většinou funguje tak, že ženatý Egypťan si najde bohatší Evropanku a je s ní za účelem zajistit svou egyptskou rodinu.
Resorty jsou takovým státem ve státě a neodpovídají tomu, jaký je skutečný Egypt. Jsou zde různé části. Nedoporučuje se jít k hranicím s Izraelem či částem Sinaje, ale obecně zde nehrozí výrazné nebezpečí.
Armáda s policií má věci pod kontrolou. Snaží se Egypt chránit před militantními skupinami, jelikož by potenciální útok stát oslabil ekonomicky. Kontroly jsou pravidelné a přísné. Cítím se zde bezpečně, ale jak říkám, je třeba se vyhýbat nebezpečným místům. Egypt je rozmanitý. Nabízí nejvyšší luxus ale i chudé venkovské části, a tím pádem je zde i velká chudoba, ale také obrovské bohatství. Nejsou zde kasty, ale vrstvy se zde nikdy nemíchají.
Lidé si v Egyptě neberou běžně hypotéky, žijí s tím, co mají. Pro velmi chudé jsou různé programy, mají i karty, které jim v některých obchodech dovolují nakupovat základní potraviny a potřeby za symbolickou cenu. Hromada odpadků pod oknem obytné budovy zde není výjimečný výjev. Na místních tržištích se maso prodává pod širým nebem, chléb při zaprášené cestě. Samozřejmě, nikdo vás nenutí to koupit. Když si připlatíte, můžete si koupit maso z chladicích pultů velkých obchodů. Nízký hygienický standard je způsoben nevzdělaností a chudobou národa. Člověk nevzdělaný, který v životě nedostal šanci rozvíjet se kulturně, denně bojuje s extrémním materiálním nedostatkem a řeší, co dát početné rodině na talíř 3x denně.
Pečete jen ze špaldové mouky, vyhýbáte se palmovému oleji a jíte čokoládu s 80% obsahem kakaa? A čekáte, že tyto produkty budou v místních obchodech dostupné? Ne. Výrobci potravin nemají povinnost informovat o přesném složení výrobku, ani o kalorické a nutriční hodnotě. Na druhé straně, tržiště jsou plná cenově dostupného sezónního ovoce a zeleniny, dozrálé pod africkým sluncem.
Pokud sportujete, běžící žena je často terčem chlípných poznámek mužů, pro in-line bruslení či jízdu na kole zde nejsou podmínky. Když si však pro nový život vyberete turistické letovisko, je zde téměř celoroční možnost plavat v moři a přeorientovat se na vodní sporty.
Průměrný plat, například běžného zaměstnance v hotelu, je od 800 - 1000 egyptských liber, což je v přepočtu od 563 do 703 korun. K tomu je však třeba připočítat, že o věci jako ubytování, jídlo, služby či uniformu se stará zaměstnavatel. Dokud neděláte pro mezinárodní nebo soukromé firmy, vyděláte v průměru 6000 korun. Vnímáme to jako velmi málo, ale v Egyptě jsou všechny poplatky a platby mnohem levnější. Pokud byste však svým dětem nebo rodině chtěli dát takový „evropský životní standard“, tak by to bylo velmi drahé. Na veškeré dovezené zboží je zde obrovské clo. Ať už jídlo, kosmetika, auta, to jsou neskutečně vysoké ceny. Výdaje jsou také na školu, v případě mé rodiny je to 1 000 Eur ročně na jedno dítě. Úroveň zdravotnictví je taková, že sice mají lékaři zkušenosti, ale jít zde na léčení či operaci do státní nemocnice, je riziko a vyhýbají se tomu i samotní Egypťané. Soukromé nemocnice jsou mnohem lepší, ale také dražší.
Očekávání žen od mužů jsou opravdu extrémně vysoké. V Egyptě neexistuje sociální systém (s výjimkou, pokud pracujete pro státní instituce), a problém je v tom, že Egypťanky, které většinou nepracují, nemají šanci zajistit si živobytí, pouze tím, že se vydají. I zde je mnoho mladých mužů bez práce, a tím často nesplňují podmínky pro manželství.
Muž musí koupit své příští nevěstě zlato. Cena někdy představuje celý roční výdělek. Svatební party také stojí spoustu peněz. Muž musí zajistit i bydlení.
Ženy zde mají více svobod než v jiných arabských zemích, protože mohou řídit, chodit samy na ulici a pracovat. Nedoporučuje se však, aby chodili bez doprovodu odpoledne a večer. Mezi zemí a městem je také dost velký rozdíl. Ve venkovských oblastech je prostředí konzervativnější a ženy mají větší zodpovědnost za výchovu dětí.
Spousta tmavých dívek chce mít světlejší pleť, světlejší vlasy a oči. Projevuje se to zejména na svatbách, kdy si mohou splnit sen o vysněné kráse. Ty bohatší chodí i na různé zákroky, operačně si nechávají odstraňovat dioptrie a zužovat nosy. Všechny ženy se depilují, dávají si na sebe bělící krémy, vyrovnávají si kudrnaté vlasy. Před svatbou si většina Egypťanek zesvětlí vlasy. Už si ani nepamatuji nevěstu, která by měla na svatbě přirozené hnědé oči.
Dávají si barevné kontaktní čočky, malují se na styl „kardashianiek“.
Nám s manželem se narodili dva synové. Výchova je rozdílná v tom, že my v Evropě se o děti více bojíme. Ne, že by zde neměly matky rády své děti. Jedná se o takové věci jako dezinfekce či převlékání mokrých věcí.
Ve městech, kam chodí turisté, lidé znají nějaký cizí jazyk. V Hurghadě je to angličtina, němčina a ruština. Na jazyky jsou nadaní - základy chytají velmi rychle. Jsem mile překvapená i školním systémem - věnují se výuce cizích jazyků, kde se děti učí anglickou abecedu už jako čtyřleté.
Bojí se uřeknutí a pomluvy, nedávají na sociální sítě žádné fotky, ani dětí či zařízení bytu. Zažila jsem i to, že zakrývaly hrnce plné jídla, aby nikdo neviděl, kolik má daná rodina masa či obecně jídla.
Koptští křesťané slaví Vánoce. Na rozdíl od většiny světa je pro ně nejdůležitějším dnem 7. leden. Mezi různými tradicemi těchto dat je tradice chození do kostela s novým oblečením, obdarování chudých lidí a půstu. V noci 7. ledna se pořádá skvělá večeře s rodinou a přáteli, kde jíte vařené maso, rýži, chléb a česnek.
I narozeniny jsou pro Egypťany důležitým dnem. Proto pořádají večírky s přáteli a rodinou. Podává se v nich bohaté jídlo i typické sladkosti.
V Egyptě je neslušné přímo ukazovat na lidi. Při pozdravu se většinou podává pravá ruka. Mezi lidmi stejného pohlaví si mohou navzájem vyměnit i dva polibky. I když se to jeví jako zvláštní zvyk, v Egyptě a ostatních arabských zemích je běžné, že chodí dva muži držíc se za ruce na ulici jako symbol přátelství. Mělo by se pamatovat na to, že homosexualita je odsuzována a dokonce trestána.
Ful medames je považováno za národní jídlo. Jeho hlavní ingrediencí je fazole, která se vaří v měděném hrnci na mírném ohni. Je to vlastně guláš z fazolí podávaný s olivovým olejem a případně nasekaným kmínem, česnekem, cibulí, citrónovou šťávou, chilli papričkami a dalšími přísadami.
Dalším typickým jídlem je fesikh, což je posolená sušená ryba. Tradičním procesem přípravy fesikh je sušení ryb na slunci před jejich konzervováním v soli. Každý rok se v egyptských periodikách objeví zprávy o několika případech otravy jídlem s nesprávně připraveným fesikh, zejména během festivalu Sham el-Nessim, kdy Egypťané konzumují tuto tradiční nakládanou rybu. V 2012 vydala Kanadská agentura pro kontrolu potravin stažení celé parmice fesikh, které byly prodány z obchodu v Torontu. Byla hlášena tři onemocnění spojená s konzumací produktů, které mohly být kontaminovány bakteriemi. Tyto zprávy však nikdy neodradily Egypťany od tohoto slavnostního jídla, protože se týkají pouze nesprávně připraveného fesihu a exspirovaného nebo kontaminovaného fesihu.
S jídlem Egypťané obvykle pijí vodu s určitou příchutí, jako je pomerančový květ. Chléb je jedním z nejdůležitějších prvků egyptské gastronomie. Je vyroben různými způsoby a obvykle doprovází hlavní jídla.
Ve velkých městech existuje větší svoboda. Hlavní materiál, ze kterého jsou oděvy vyrobeny, je bavlna. Ženy mají tendenci se oblékat tak, že jim zakrývají ramena, hruď a břicho. Některé nosí hidžáb, pokrývající hlavu a hrudník, nebo nikob, který pokrývá celý obličej a oči nechává jen nezakryté.
Pokud jde o muže, nosí pytlovité kalhoty a košili. V nejmodernějších městech můžete vidět i některé kluky se šortkami, i když jsou i tací, kteří zakrývají celé tělo.
Vždy bude pro vás 2+2 čtyři? V Egyptě jste na špatné adrese! Egypťané zřejmě mají více vyvinutou pravou hemisféru mozku, zodpovědnou za emoce. Na úkor té levé – logické. Uvidíte zde rozestavěné domy, kde druhé patro je již obydlené, ale místo prvního stojí jen betonové pilíře. Silnice, které nemají naznačený směr jízdy, ale za jízdu v protisměru vám mohou vzít papíry. Nebo řidič, který ,,vyhodí" směrovku doprava, přičemž odbočí doleva. V noci světla na autě nezasvítí, aby neoslepoval protijedoucí řidiče. A vlastně totální chaos na cestách způsobený neexistujícími dopravními předpisy. Dochvilnost Egypťanům také mnoho nemluví. Na druhé straně - v kině při "happyendu" romantického filmu se hromadně pláče a tleská ve stoje, člověk s obtížemi nenechá kolemjdoucí na ulici chladnými a usmívajícími se,
Přísný denní režim, půst, modlitby, ale také vyzdobená města a bohatý noční život. S tím vším se můžete setkat, vyrazíte-li do Egypta v období ramadánu. Ramadán je devátý a nejdůležitější měsíc islámského kalendáře, připomínající muslimům dny, kdy Bůh odhalil Mohammedovi Korán. Přestože je v současné době situace v Egyptě stabilní, doporučení vycestovat v období ramadánu je stále na místě. Zejména pro ženy bez doprovodu, které se v Káhiře často stávají terčem sexuálního obtěžování.
Během ramadánu nic podobného nehrozí, protože kromě půstu mají muslimové nařízenou i sexuální zdrženlivost. Přesto je ale dobré dbát na to, aby vaše oblečení nebylo příliš vyzývavé.
Po klidných dnech, plných odříkání, se města i jejich obyvatelé probouzejí. Jakmile slunce zapadne, zasedají muslimové k prostřenému stolu. Podává se iftár připravovaný z datlí a mléka, popřípadě další tradiční pokrmy. V těchto dnech se ale musí myslet i na chudé a tak bohatí lidé zřizují v ulicích Káhiry stoly s jídlem zdarma.
Nemůžete si vzít Araba nebo Egypťana, a pak chtít, aby se choval jako Čech nebo Slovák. Mnozí Egypťané v tomto dělají chybu. Líbí se jim Evropanky, ale pak by je chtěli předělat na Egypťanky. To se jim nepodaří, a pokud by se jim to i částečně podařilo, ta žena by se zřejmě necítila sama sebou.
Manželé by se měli navzájem respektovat, tolerovat své rozdíly a stavět na tom, co je spojuje. Jen tak to může fungovat.
Krása egyptských svatebních tradic spočívá v tom, že jsou plné historie a kultury. Od zásnub až po recepci je každý krok tradiční egyptské svatby plný smysluplné symboliky a oslav. Ať už hledáte něco jedinečného, nebo si prostě chcete uctít své dědictví, začlenění těchto zvyků do vašeho speciálního dne ho může učinit ještě nezapomenutelnějším.
Zdroj: TV MARKIZA, Egyptindependent.com, Weddingmaps.com, Ask-aladdin.com, Julianribinikweddings.com, Arabiclanguageonline.com, Clarencehouse.com.au, Arabianmama.ru, SME.sk, autorské dílo