Oxidy síry se vyskytovaly ještě v nedávné minulosti v ovzduší ČR ve vysokých koncentracích. Restrukturalizace energetiky měla pro ovzduší v zemí zásadní přínos. Pro naše dýchání bylo velké množství plynu mnohem nebezpečnější, než často skloňovaný oxid uhličitý.
Ačkoliv se v souvislosti s globálním oteplováním mluví v prvé řadě o oxidu uhličitém (CO2) a upozorňují na jeho kumulaci v atmosféře nejrůznější iniciativy, jako např. klimatické pruhy, o nichž jsme také psali, v tuzemsku byl ještě nedávno zásadní problém oxid siřičitý (SO2), jehož koncentrace v ovzduší výrazně poklesla.
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) upozorňuje na zásadní změnu kvality ovzduší v ČR a v zemích bývalého východního bloku. Tehdejší nebezpečné znečištění ovzduší dobře dokumentuje právě změna v koncentracích oxidu siřičitého. Od roku 1990 se množství toxického plynu snížilo o 94,9 %.
Ekologické problémy minulého režimu spojené s oxidem siřičitým byly široké veřejnosti známy kvůli kyselým dešťům. Vysoké koncentrace SO2 způsobovaly poškození chlorofylu v drobném jehličí smrkových porostů a následné vysychání těchto stromů.
Oxid siřičitý však není nebezpečný jen pro naše lesy, ale přináší komplikace i pro naše zdraví. Nepřekvapí, že se jedná o problém zejména pro naše dýchání.
"Oxid siřičitý snižuje ventilační kapacitu plic, zvyšuje odpor dýchacích cest a vyvolává symptomy v podobě krácení dechu a sípání. Uvedené účinky jsou zvyšovány fyzickou námahou, která zvyšuje respirační objem a tím i množství oxidu siřičitého v respiračním traktu,"
upozorňují krajské hygienické stanice na varování Světové zdravotnické organizace (WHO) k nebezpečí vdechování oxidu siřičitého pro zdraví plic. Typicky je nebezpečné sportování v prostředí, kde jsou vysoké koncentrace plynu, dýchaní při sportu má totiž svá specifika.
Nemoci plic se v poslední době dostávají do popředí zájmu, zejména po proběhlé pandemii nemoci Covid-19. Na problematiku dýchání upozorňuje např. nadace Naše plíce, která se věnuje nejen finanční podpoře nemocných, ale i osvětě ve vztahu k dýchání a plicím.
Dlouhodobou příčinou je spalování tuhých fosilních paliv, jak v domácích topeništích, tak v průmyslových provozech. U nás za ním v minulosti stály především nemoderní tepelné elektrárny, teplárny a jiné provozy těžkého průmyslu, které hrály důležitou roli v socialistického národního hospodářství.
Podle CENIA poklesu zásadním způsobem pomohla restrukturalizace ekonomiky a přesměrování výroby elektřiny z tepelných elektráren k jaderným a obnovitelným zdrojům. V aktuální energetickém mixu ČR však uhelné elektrárny poskytují 53,6 % elektrické energie. Ve Francii je to méně než jedno 1 % a v Polsku 74 %, pokud se podíváme na nejméně a nejvíce závislou zemi na tuhých palivech pro výrobu elektřiny.
Česká vláda plánuje ukončení výroby elektřiny z tuhých paliv v roce 2033, čím energetické zdroje nahradí není jasné, nejjednodušší je výrobu přesměrovat na emisně mnohem výhodnější zemní plyn.
"Znovu: Moderní paroplynové elektrárny mají nižší emise než uhelné elektrárny, neprodukují žádné oxidy síry, prach, oxidy dusíku jsou desetinové. Proti běžným hnědouhelným blokům jsou i emise CO2 až o 70% nižší. Např. Prunéřov/Tušimice 2016-19 průměr 900 g CO2/kWh. Paroplyn 230 g,"
vyzdvihoval před časem výhody paroplynových elektráren expert na energetiku Michal Šnobr.
Zdroje: khsova.cz, ote-cr.cz, faktaoklimatu.cz, twitter.com, landcover.cenia.cz, naseplice.cz