Čeští architekti: Ernst Weisner - osobnost města Brna
Svůj tvůrčí potenciál zúročil při otevření vlastní projekční kanceláře v roce 1920. Začínal jako architekt drobnějších staveb, ale svou pílí se vypracoval na architekta s velkým a uznávaným renomé. V jeho přístupu se zračí obdiv Adolfu Loosovi.
Ojedinělá práce architekta
Široké veřejnosti se představuje odvážnou realizací nájemního domu v Údolní ulici č. 38. Zaujme diváka svou hladkou fasádou s jednoduchým zdobením kolem oken. Tímto puristickým vyjádřením přináší novou vlnu do secesně se rozvíjejícího Brna a naznačuje tak vývoj brněnské architektury směrem k funkcionalismu, jednoduše pojatým fasádám, k přísné geometrii, k logicky uspořádanému interiéru. To vše se projevuje např. v souboru vil postavených ve 20. letech minulého století pro bohatou židovskou klientelu v brněnské Masarykově čtvrti.
Luxusní stavby jsou klenotem dodnes
Nevídaným architektonickým počinem ve své době byla i budova Krematoria, kde se snoubí utilitární a technická stránka s expresivním vyjádřením. K dalším pozoruhodným a luxusním stavbám patří palác Morava, administrativní a obytná budova v jednom.
Luxusní skvost, jenž se dnešním generacím nedochoval, je i proslulá kavárna Café Esplanade v Roosveltově ulici. Jednalo se o velkolepě pojatý prostor, prosklený, s oválným sálem a s proskleným stropem. Tato krása vzala za své při bombardování v roce 1944.
Inovativní byla i spolupráce s Bohuslavem Fuchsem na stavbě Moravské banky. Pak přichází poslední realizace před nucenou emigrací, přestavba tzv. Doretova dvora na Malinovského náměstí.
Ernst Weisner odchází do luxusního Londýna, kde zaujímá post pedagoga na Škole architektury v Liverpoolu a reliazuje svůj návrh Římskokatolické školy v Liverpoolu. Anglie se mu nadobro stala domovem, odchází do penze a v Liverpoolu také v roce 1971 umírá se svých 81 letech.
