- CZ
- EN
- SK
Od Trabantu k Tesle: Co by Greta řekla soudruhům z NDR?
Když člověk stvořil první automobil, byl to počátek technické revoluce. Ale také cesta, na jejíž konec nás žádný vůz nedoveze...
Jízdou to začíná i končí
Husákovy děti dospěly do Kristových let, zpívala skupina Chinaski. Věřili byste, že tahle písnička už je plnoletá? My, děti soudruhů Husáka, Štrougala, Biľaka a dalších potentátů té doby už máme zmíněná léta slavného vousatého mučedníka dávno za sebou. A co nás čeká? Když si zase vypůjčím citát – tentokráte z filmu – pak je to dovolená v Jugoslávii a další sociální jistoty. Nebo ne? Co máme na světě jisté? Další, tentokráte zahraniční snímek, to ví – smrt a daně... Ani jednomu člověk neuteče, ale ani neujede.
Napadlo vás, že konec i začátek života je spjat s jízdou? Z porodnice odjíždíme se šťastnými rodiči zpravidla autem. Na hřbitov či do obřadní síně místního krematoria, s poněkud méně šťastnými pozůstalými, nás veze opět ten bájný vynález se čtyřmi koly.
Pokřivená optika dospívání
Za mých mladých let byly silnice bezpečnější, a také tráva zelenější, obloha modřejší a Slunce, tušíte správně, žlutější. Tohle prostě patří k mládí a dětství, že to všechno vnímáte poněkud jinou optikou. A vůně benzínu, jak se tak krásně poeticky říká, opravdu mnohým připadala příjemná. I bez znalosti norem, které dnes určují maximální přípustné hodnoty různých škodlivin, jež mohou výfukem odcházet z motorů našich miláčků.
Ačkoliv o zabarvení Slunce v dobách mého dětství by se daly určitě vést dlouhé vědecké diskuze, a možná by nejeden ctihodný diskutující byl označen za dezinformátora, o počtu aut, které v první polovině osmdesátých let dvacátého století brázdily naše komunikace, můžeme jednoznačně prohlásit, že byly několikanásobně nižší než dnes. Vyjádřeno řečí čísel – v roce 1980 to nebyly ani 2 miliony, letos byste těch milionů na českých silnicích napočítali více než 6. A hustota provozu – ta se zvedla ještě několikanásobně více. Zatímco v dávných dobách byl automobil leštěným exponátem domácího království, se kterým se vyjíždělo ve svátečních chvílích, dnes má blíže ke spotřebnímu zboží, i když pro mnohé je to i známka prestiže a luxusu…
Trabant v eutanázii
Zatím ovšem platí, že se automobil podobá svým prapředkům z přelomu 18. a 19. století. Což třeba nelze tvrdit o telefonu. Když jsem byl před několika lety na výstavě retro věcí se svými potomky, byl jsem tázán, co že je to za divný přístroj se sluchátkem a číselníkem. Děti zkrátka tento původní telefon nepoznaly. Znají ho pouze s displejem a hlavně připojením k internetu.
Ale dědeček automobil byl identifikován hned. Zkrátka čtyři kola a volant, to jsou neklamné znaky už dlouhá léta. Co se ovšem dramatickým způsobem vyvíjí, je to všechno okolo. V čele s pohonnými jednotkami.
Kdysi jste automobil, poté, co projel kolem vás, už neviděli ani neslyšeli, ale ještě jste cítili vůni výfukových plynů. V zemích bývalého socialistického bloku se o to staraly hlavně vozy z NDR, Trabant a Wartburg. Mimochodem, dokážete si představit výraz na tváři známé ekologické aktivistky Grety Thunbergové, kdyby některé z těchto vozidel projelo kolem ní? Myslím, že by volila méně diplomatickou formulaci než tu o chybě východoněmeckých soudruhů.
A pojďme v těch představách ještě dál. Kolona na pražské magistrále a v ní pouze Trabanty. Tisíce těchto bakelitových přibližovadel v nekonečné koloně. Ta by se opravdu nemohla po několika minutách už pohybovat, protože řidiči by již nebyli mezi živými. Nebo by je zachránil respirátor třídy FFP2? Těžko říct…
Kde tu elektriku brát?
Vzhledem k raketovému nárůstu automobilové dopravy je určitě správné, že se nějakým způsobem dbá na to, aby se emise ve výfukových plynech snižovaly. Ovšem díky tomu přichází druhý extrém. A zase zapojíme představivost – už vám to určitě po té trabantí zácpě půjde. Nyní si promítněte v mysli vaší ulici. Co na ní vidíte? Baráky, možná strom nebo keř, nádoby na tříděný odpad, spratka od vedle, co zásadně netřídí... A také auta. Ale nejsou to ledajaká auta. Jsou to všechno elektroauta. Je večer a od každého auta vede nabíjecí kabel – kam asi… Do oken bytů jejich majitelů? Nebo má každé parkovací místo na ulici svoji nabíječku?
V dnešní době poměrně nereálné.
A přesto mnohé automobilky hrdě tvrdí, že už třeba za pár let budou vyrábět výhradně elektropovozy. V některých zemích dokonce dávají na pořízení nového elektropřibližovadla státní dotace. I tak jsou ale tato auta dost drahá. Tudíž si je kupují většinou lidé, kteří by si je mohli dovolit pořídit i bez tohoto plýtvání veřejnými financemi.
Blackout vyřeší kůň
A do toho přichází slavná Zelená dohoda pro Evropu, známá jako Green Deal. V rámci ní se řeší, jestli atomová energie bude splňovat její definici nebo ne. Náš jižní soused, Rakousko, vystupuje jako nesmiřitelný bojovník proti atomu. Možná si pamatujete na blokády jihočeských hraničních přechodů proti dostavbě Temelína. Jak se to ve Vídni přihodilo? V sedmdesátých letech se konalo v alpské zemi referendum o tom, zda se bude či nebude produkovat energie z jádra. Odpůrci atomu vyhráli o necelé jedno procento. Zkrátka „přesvědčivé“ vítězství.
A já si vždycky říkám, když jedu přes Hatě do Rakouska a vlevo vidím ty sloupy s dráty velmi vysokého napětí – copak to tam asi proudí? Že by energie z Dukovan, která se pak prožene rakouskými větrníky a prohlásí se za „zelenou“?
Kdyby se všechny atomové elektrárny vypnuly a na silnicích by zbyla pouze elektroauta, asi bychom k jejich pohonu začali používat nefalšovanou koňskou sílu.. Trabant a Tesla – dvě auta, která mají společné snad jen počet kol, volantů a začáteční písmeno. Obě jsou symbolem své doby. A ještě něco – obě se možná tak trochu netrefila do doby svého vzniku.
