Poté, co se slavný sochař, ilustrátor a malíř přestěhoval do Prahy se svou ženou, vyměnil si pozemek s architektem Procházkou, aby získal místo s krásným výhledem na město. Jeho původním záměrem bylo, aby byl dům luxusní a vábil pohledy kolemjdoucích.
I jeho tvorba byla obdivuhodná, tajemná a plná symbolů. Můžeme ho považovat za průkopníka konceptuálního umění.
Zvláště jeho sochy byly naplněny zvláštním duchovním rozměrem, neboť autor během života zkoumal cesty lidské duše, inklinoval k náboženství, mysticismu, esoterice. Jiné zas našly inspiraci v osobnostech českého národa, jimž vzdal Bílek hold právě sochařským ztvárněním. Sochy se staly pomníky zašlé minulosti.
Jako stavební materiál si vybral režné zdivo, dům osadil plochou střechou a ozdobil ho sloupořadím jako svatyni. Sám sebe považoval za kazatele a jeho umění mělo lidi pozvednout blíž k Bohu. Tak například jídelna připomíná sakrální prostor, nechybí Boží muka. Kamenné portály oddělovaly jednotlivé místnosti, třeba zimní zahrady s luxusním nábytkem. Umyvadlo v ateliéru má podobu křtitelnice. Citace z Bible najdeme rozesety po celém domě – vyryty do nábytku, zdobící dveře a kamenné ostění.
Polovinu domu zaujímá ateliér jdoucí přes dvě patra, půdorys domu připomíná pohyb kosy. Dům je netradiční i svou asymetrií, kdy ho na jedné straně zdobí sloupořadí, na druhé straně balkón. Luxusní vila je v podstatě uměleckým dílem. Dnes zde sídlí muzeum, které po umělcově smrti otevřela jeho manželka s dcerou. Samy zájemce po domě provázely. Z ekonomických důvodů pak vilu darovaly státu.
Vila je ve vlastnictví Galerie hlavního města Prahy, prošla nákladnou a citlivou rekonstrukcí a zve hosty na prohlídku.