Valentýn, to je jeden den v roce, na který se polovina lidí těší celý rok (žen), ale ta druhá by ho nejraději pohřbila pěkně hluboko pod zem. Nejsem zrovna ten typ ženy, která ho dvakrát prožívá a ani mi nic jiného nezbývá. Nejsem skeptik, jen přiznávám realitu. Přece jen, třicet let od revoluce je stále trochu málo.
Pokud se chcete tomuto svátku vyhnout a prožít 14. února bez Valentýna, postup je následující:
Tehdy se slavil maximálně tak První máj a nějaký anglosaský svátek nikoho absolutně nezajímal. Tudíž se vám obloukem vyhnou všelijaká klišé v podobě červeného vína, rudých růží a nezajímavé bonboniéry na konferenčním stolku. (Jasně že na to zapomněl a neví která bije!) Co opravdu nesnáším, je totiž konvenční tlak mít zrovna v ten jeden večer “romanticky-nadrženou” náladu...
V tento den jsou přesycené všelijakými zamilovanými hashtagy, výzvami, zamilovanými selfíčky a v tom nejhorším případě pohybujícími se GIFY, které hromadně posílají kamarádky v naději, že si pro dnešek změní svůj zoufalý osud. Znáte to přece taky: „Tuto koláž pošli deseti lidem do pěti minut a tvůj zamilovaný osud tě nemine.“ Do háje s tím!
Jste sami jako kůl v plotě, rozešel se s vámi váš protějšek nebo vaše drahá polovička prostě jen na to celé “haló” kašle?! Ve chvíli, kdy si u sebe doma uděláte izolovaný a pohodový svět, hravě zapomenete na ty líbající se dvojice na každém rohu.
Valentýnské menu pro dva, valentýnská výzdoba, valentýnský 1 drink plus ten druhý zdarma. Jít pak na policii s tím, že chudák číšník dostal jednu mezi oči po opakovaném dotazu, zda doopravdy budete večeřet sami, opravdu nechcete…
Je všeobecně známo, že poslední dobou televizní program stojí za pendrek. Takže nejideálnější volba je pustit si staré Bakaláře a nebo drsnou Hru o Trůny na HBO. Rázem se svátek “všech” zamilovaných rozplyne jako pára nad hrncem. Pochopitelně snímky jako “Zápisník jedné lásky”, “Titanic”, “Legenda o vášni”, “Duch” nebo “Velký Gatsby” NEPŘIPADAJÍ V ÚVAHU!!!
A tímto bych prohlásila Anti Valentýna za úspěšně zahájený!