První československý předseda vlády si přece zasloužil vlastnit dům k odpočinku. V dnešní době má tak český stát reprezentativní prostor pro přijímání tuzemských i zahraničních návštěv.
Tato vila stojí na místě bývalé bašty sv. Máří Magdalény a dokresluje tak nádherné letenské panorama. Velkou výsadou byla rozloha parcely o 12 000 m2 a zavedení inženýrských sítí do spoře obydlené oblasti.
Při práci na projektu měl vídeňský architekt Friedrich Ohmann jediné omezení: budova musela být jednopodlažní, aby nenarušovala panorama Pražského hradu, s průčelím umístěným směrem k Vltavě.
Architekt tak vytvořil historizující luxusní novobarokní vilu o rozloze 700 m2 s 56 místnostmi reprezentativního charakteru. V salónku se odráží byzantské vlivy, prvky secese pak najdeme v jídelně. Tato luxusní stavba je obklopena zahradou francouzského stylu, což znamená, že její zahradnická úprava je přísně symetrická, s geometrickou přesností.
Interiér domu si vzala na starost paní domu, manželka K. Kramáře, a vytvořila tak za pomoci předních českých umělců jedinečný a skvostný domov se vším luxusem a prvotřídním vkusem, který odrážel její ruský původ a odkazoval i na všeslovanské cítění jejího manžela. Ke zvelebení vily byli přizváni umělci zvučných jmen, jako byl např. profesor Uměleckoprůmyslové školy Jan Beneš nebo sochař Celda Klouček.
Manželé Kramářovi si svého domova moc neužili. Krátce po nastěhování byl K. Kramář zatčen a 2 roky vězněn. Nějaký čas po propuštění jim bytová komise chtěla nastěhovat spolubydlící, v době hospodářské krize si museli svůj luxusní domov bránit, aby se nestal sídlem primátora města. Po smrti majitelů si dům pronajímala Národní galerie, pak Národní muzeum a v roce 1952 ho začal spravovat Úřad předsednictva vlády.