Kulturní dědictví - Národní divadlo
Položení základního kamene
V roce 1865 vedení Sboru pro zřízení divadla oslovilo několik významných architektů. Tehdejší výzvu přijal prof. Josef Zítek, ujal se pozice vrchního architektonického řízení stavby. V témže roce 17. května byla zorganizována slavnost s položením základních kamenů. Velkou zajímavostí je, že kameny byly dovezeny z 18 míst našeho státu. Po 9 letech stavby už měla budova Národního divadla konkrétnější podobu. V letech 1878 -1881 se už jen pracovalo na konečné výzdobě divadla. 11. června 1881 spatřilo světlo světa téměř dokončené divadlo. Otevřeno bylo Smetanovou věhlasnou operou Libuše na počest návštěvy korunního prince Rudolfa II. a belgické princezny Stefanie. Poté se v něm odehrálo ještě dalších 11 představení. K definitivnímu otevření však nakonec kvůli požáru nedošlo.
Střídání stráží
Architekta Josefa Zítka střídá Josef Schulz, jenž jako technický racionalista dokázal lépe přizpůsobit interiéry luxusního divadla potřebám provozu. Nebál se nasadit tehdejší nové technologie. Shořelý dřevěný krov s měděným plechem nahradil ocelovou konstrukcí s břidlicovou střechou. Místo plynového osvětlení instaloval elektrické. Čerstvý vzduch se hnal větracími šachtami do hlediště pomocí elektrických ventilátorů. Dokonce divadlo mělo svoji vlastní elektrárnu.
Obětavost českého národa a velká snaha zachránit tento luxusní a jedinečný klenot, přinesla své ovoce. Budova Národního divadla byla slavnostně znovuotevřena 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy opery Libuše. Toto významné datum se navždy zapsalo do mysli českého národa.
ma
Co divadlo v sobě ukrývá
Národní divadlo dnes čítá čtyři budovy a čtyři soubory. Můžete zde vidět představení Opery, Činohry, Laterny Magiky a Baletu.
Na výstavbě se architektonicky podíleli mnozí mistři svých oborů. Například Josef Zítek uzavřel divadelní prostor, hlediště a jeviště do jednoho celku, zastřešeného mohutnou kupolí. Do Národní třídy byl předsunut rizalit hlavního vstupu s vnějším schodištěm a masivním podstavcem vestibulu, nad kterým se lehce vypíná velkolepá pětiosá lodžie s korintskými sloupy, s bohatě profilovanou římsou balustrádou s deseti luxusními sochami Apolóna a Múz z roku 1877 vytvořené sochařem Bohuslavem Schnirchem .
Honosnou vnější i vnitřní výzdobu, která zaujme zejména svým bohatým luxusním zlacením, tvoří vrcholná díla českých autorů 19. století – M. Alše, F. Ženíška, V. Hynaise, J. V. Myslbeka aj. Za zmínku stojí luxusní lunety Aleše - cyklus obrazů Vlast, lunet ve vstupní hale naleznete celkem 14. Ženíšek vyobrazil 8 alegorických postav v nástropních medailonech, jedná se o takzvanou Alegorii múz. Také stropní malby ve vstupní hale Národního divadla jsou jeho prací. Od Václava Brožíka můžeme vidět 3 obrazy v salónu Královské lóže, Tři doby země české, nebo také malířskou výzdobu v pánském salonku. Vojtěch Hynais přispěl výzdobou Královské lóže, dámského salonku, alegorickými malbami na schodišti a zhotovením opony.
" Ať vítěz lid sem kráčí." Výstižná básnická výzva Jaroslava Vrchlického.
Tato monumentální krása plná luxusu stojí rozhodně za zhlédnutí a má náš obdiv!
