Ke sbírkám vedla Františka Palackého láska k českému národu, k pamětihodnostem, které jsou luxusem zašlého času. Své trvalé umístění našly v areálu Výstaviště Praha-Holešovice, které bylo vystavěno u příležitosti pořádání Všeobecné jubilejní zemské výstavy v Praze v roce 1891.
Jak již samotný název napovídá, jedná se o předměty z kamene, neboť lat. lapis znamená kámen. Návštěvníci se tak mohou seznámit s těžením a užitím hornin potřebných při kamenosochařské práci. Jsou mu rovněž představeny konkrétní realizace umělců napříč staletími od 11. do 19. století. Tvorba z 20. století je zastoupena sporadicky.
Umění opracovat kámen do podoby estetického díla je opravdu "kumšt". Je zapotřebí nejen uměleckého talentu, ale i řemeslné zdatnosti. Při práci s dlátem či kladivem musí sochař předvídat svůj krok, aby nedošlo k nenapravitelným chybám. Kámen působí chladně, ale přesto vybízí k doteku. Má svůj životní příběh vetkán do struktury. A umělec mu dává novou příležitost vyniknout.
Ve 12 sálech se vystavují díla kamenická, sochařská, dále pak architektonická plastika, sádrové odlitky. Díla pocházejí převážně z Prahy a středních Čech. Divák si může "očima osahat" opuku, různé druhy pískovce, narůžovělý slivenecký mramor, černý mramor českého původu. Kamenné práce jsou doprovázeny díly z pálené hlíny nebo polychromovaného štuku.
Kdo na sebe rád nechává působit majestátnost a monumentálnost jedinečných a luxusních uměleckých děl, Lapidárium je pro něho jako stvořené. Čas strávený prohlídkou soch bude obohacením o vědomí jedinečnosti českého umění, našich "zlatých českých ručiček".
Vstup do luxusního Lapidária chrání odvážný Archanděl bojující s ďáblem. Jednoznačná alegorie věčného boje dobra se zlem. Stejně tak kameník či sochař se dává v "šanc štěstěny", zda se jeho dílo podaří, zda kámen pokoří.